Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 19 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 5 834 Kč, částku 2 500 Kč, částku 8 524 Kč, úrok z prodlení z částky 25 034 Kč od [datum] do [datum] ve výši 14,75 % p.a., úrok z prodlení z částky 5 834 Kč ve výši 12 % p.a. od [datum] do zaplacení, a úrok z prodlení z částky 19 200 Kč ve výši 2,75 % p.a. od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 33 558 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 200 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 834 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když dosud neuhradil ničeho. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci a zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta skenem dokladu totožnosti s fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce splnil svou zákonnou povinnost, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného a následně dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč. Žalobce dále požaduje po žalovaném na základě smlouvy o zápůjčce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 19 200 Kč ode dne [datum] do [datum] v zaokrouhlené výši 8 524 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z jednání dne [datum] se žalobce omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobce předložil soudu Smlouvu o zápůjčce, a Všeobecné obchodní podmínky (VOP), oboje datované dnem [datum], (a Dodatek), vše ve formě elektronického dokumentu ve formátu PDF, který zajišťuje, že se libovolný dokument na všech zařízeních zobrazí stejně. V textu smlouvy je jako „věřitel“ uveden žalobce a jako „klient“ žalovaný, přičemž dokument neobsahuje kvalifikovaný elektronický podpis a smlouva ve svém závěru obsahuje fotokopii podpisů dvou jednatelů žalobce a na místě podpisu žalovaného obsahuje pouze vytištěný text: „Klient: [Jméno žalovaného], [datum] [Anonymizováno], přičemž není zřejmé, kdo tento text k textu smlouvy připojil. Z předložených elektronických dokumentů tedy nevyplývá, že to byl právě žalovaný, kdo projevil svou vůli být vázán předmětnou smlouvou. Žalobce ani nedoložil tvrzený způsob podepsání smlouvy (že zaslal PIN na klientem uvedené telefonní číslo [tel. číslo] následně byl tento PIN odeslán zpět žalobci prostřednictvím SMS zprávy). K prokázání těchto tvrzení by zřejmě bylo nutné provést důkaz elektronickým systémem, kde by byla zachycena posloupnost všech zmíněných úkonů. Elektronický systém však jako důkaz navržen nebyl. Žalobce tak nepředložil dostatečné důkazy svědčící o tom, že by smlouva byla uzavřena.
5. Z výpisu z účtu žalobce č. [č. účtu] vyplývá, že na účet č. [č. účtu] (jehož majitelem byl žalovaný) byla dne [datum] odeslána částka 5 000 Kč a dne [datum] částka 14 200 Kč.
6. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
7. V daném případě žalobce v řízení nenavrhl důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o zápůjčce byla s žalovaným uzavřena, proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o zápůjčce byla uzavřena. O neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního však soud žalobce nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jeho omluvenou absenci u jednání.
8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.
9. Podle § 561 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.
10. Podle § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.
11. Písemná forma je v souladu s § 562 o. z. zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.
12. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).
13. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. Aby se žalobce mohl dovolávat právních důsledků smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj (prostý elektronický) podpis.
14. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobce proto není oprávněn požadovat po žalovaném jakákoliv plnění z titulu této smlouvy.
15. Žalobce však prokázal, že dne [datum] žalovanému poskytl celkem částku 19 200 Kč na bankovní účet, jehož byl v té době žalovaný majitelem.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Vzhledem k absenci právního důvodu poskytnutí dané peněžité částky dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení v rozsahu poskytnutých 19 200 Kč a žalovaný je tedy povinen tuto částku vydat žalobci ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, soud mu proto uložil povinnost zaplatit celou částku 19 200 Kč rozsudkem (výrok I.).
18. Jelikož splatnost pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobce žalovaného prokazatelně vyzval k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou doporučeně téhož dne (viz podací lístek) a doručenou žalovanému nejdříve dne [datum], proto se pohledávka stala splatnou uplynutím lhůty k plnění stanovené žalobcem ve výzvě k zaplacení, tedy dne [datum].
19. Dnem [datum] se tedy žalovaný dostal do prodlení se zaplacením předmětné částky, a proto soud žalobci přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků (výrok I.).
20. Ohledně zbývající části uplatněného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.), neboť z absolutně neplatné smlouvy nemohly vzniknout účastníkům žádná práva ani povinnosti.
21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce i žalovaný byli každý procesně úspěšní stejnou měrou, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z nich.