Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]. Uvedla, že žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně Multitude [jméno FO] p.l.c., (dříve [Anonymizováno] [jméno FO] p.l.c.) sídlem [jméno FO], zadáním osobních údajů, tel. čísla a emailové adresy zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného mu původní věřitel zaslal návrh úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí [částka]. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb činí celkem [částka] nejpozději splatných dne [datum].
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Soud provedl dokazování listinami – Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], Obchodními podmínkami původního věřitele, interními výpisy žalobkyně, Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek včetně Dodatku č. [hodnota] a seznamu postoupených pohledávek, Standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, zprávou z [právnická osoba]. ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum], Platební informací původního věřitele a po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu Smlouvu o revolvingovém úvěru a Obchodní podmínky původního věřitele účinné od [datum] ve formě elektronického dokumentu ve formátu PDF, který zajišťuje, že se libovolný dokument na všech zařízeních zobrazí stejně. V textu smlouvy je jako „věřitel“ uveden právní předchůdce žalobkyně a jako „klient“ žalovaný, přičemž dokument neobsahuje žádný kvalifikovaný elektronický podpis a smlouva ve svém závěru neobsahuje žádný podpis klienta ani banky. Z předloženého elektronického dokumentu tedy nevyplývá, že to byl žalovaný, kdo projevil vůli být vázán předmětnou smlouvou.
5. Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek včetně jejího Dodatku č. [hodnota] a seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně předložila k důkazu interní listiny označené jako „Loap application into; Loan disbursement payment, External payout; Data from Ledger“, ve kterých jsou rozepsány částky, které měl žalovaný čerpat, a jednotlivé splátky včetně jejich započtení na jistinu a úroky. Z Platební informace plyne, že ke dni splatnosti [datum] vyčíslil původní věřitel celkovou dlužnou částku na [částka]. Ze zprávy [jméno FO] bank, a. s. bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [č. účtu] byl k datu [datum] žalovaný. Z Předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k uhrazení dlužné částky ve výši [částka] do tří dnů na uvedený bankovní účet. Výzva byla odeslána žalovanému doporučeně dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku.
6. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.
9. Podle § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
10. Podle § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.
11. Písemná forma je v souladu s § 562 o. z. zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.
12. S ohledem na uložení obsahu smlouvy na serveru žalobkyně byl obsah právního úkonu zachycen zaznamenáním informace na hmotném podkladu, a jde tak o písemnost. Z výše řečeného však vyplývá i to, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.
13. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu.
14. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů („ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.
15. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).
16. České právo tedy nezná pouze jeden druh elektronického podpisu, ale rozlišuje různé druhy, přičemž právní důsledky spojuje s jakýmkoliv elektronickým podpisem. Obyčejným, prostým elektronickým podpisem může být nejen např. skenovaný vlastnoruční podpis, nebo speciální kód (PIN, heslo, ID apod.), kterým osoba disponuje, atd., ale i řetězec jednotlivých znaků tvořících jméno a příjmení v textu zprávy zaslané z určité adresy elektronické pošty. Je zcela v souladu s právem, aby smlouvy byly distančně uzavírány a elektronicky podepisovány i jinými než uznávanými elektronickými podpisy. Nicméně v rámci soudního řízení je nutné takové uzavření smlouvy prokázat. Žalobkyně však nenavrhla důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že k elektronickému podpisu smlouvy opravdu došlo a že ji podepsal žalovaný. Mohl by např. být navržen důkaz počítačovým systémem, který obsahuje záznamy údajů o právních jednáních. Pokud by zároveň bylo prokázáno, že se záznamy provádějí se systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám, mohla by se uplatnit vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 562 odst. 2 o. z., že záznamy v takovém elektronickém systému jsou spolehlivé. Důkaz počítačovým systémem však navržen nebyl a z důkazů, které žalobkyně navrhla a předložila, nevyplývá, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas se smlouvou. Proto nelze z předložených důkazů uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán.
17. V daném případě tak žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena, proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., přičemž o neunesení břemene důkazního soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by účastníci platně uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru, proto účastníkům z této smlouvy nemohla vzniknout žádná smluvní práva ani povinnosti.
18. Pokud žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytla jakékoli plnění (když v tomto ohledu odkazuje pouze na své interní listiny – Platební informace a listiny označené „Loap application into; Loan disbursement payment, External payout; Data from Ledger“), bylo namístě žalobkyni poučit podle § 118a odst. 2, odst. 3 o. s. ř., že věc je po právní stránce třeba posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), a k tomu označit relevantní důkazy, ale soud ani o tomto žalobkyni nemohl při jednání poučit s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. V dokumentu „Data from Ledger“ jsou sice rozepsány jednotlivé částky, které měl žalovaný čerpat, ale žalobkyně neprokázala žádnými důkazními prostředky, že by poskytla jakékoli peněžité plnění právě ve prospěch žalovaného.
19. Soudu proto nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu včetně příslušenství zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
20. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. tyto neuplatňoval, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.