Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], spolu se smluvní pokutou [částka], s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím. Uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz (dále jen „smlouva“). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše [částka] s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Součástí splátek byly dle smlouvy mj. i sjednané volitelné služby žalovaným, a to služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši [částka] služba “Presto” za poplatek ve výši [částka], informační SMS servis za poplatek ve výši [částka]. Součástí smlouvy je Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, a dále VOP, s nimiž byl žalovaný před podpisem smlouvy seznámen, tyto si přečetl a s jejich obsahem vyslovil souhlas. Žalovaný poskytl v žádosti o úvěr své údaje na základě, kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy a další. Dále ověřila, zda se žalovaný nenachází registrech, a to centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, registr „sankční seznamy“, interní registry historie klienta, registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry). Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [částka], která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto dne [datum] v částce [částka] a dne [datum] v částce [částka]. Žalovaný splatil na jistinu celkem [částka] a to dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne [datum], přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne [datum]. Žalovaný má k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši [částka], přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny 5 499, [částka], poplatku za vyplacení úvěru [částka], smluvního úroku [částka], poplatku za službu „Klidné spaní“ [částka], poplatku za službu „Presto“ [částka] a poplatku za službu „Informační SMS servis“ [částka]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše [částka] a žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou částku s úrokem ve výši 1,066 % denně, datum splatnosti první splátky je [datum], datum splatnosti úvěru je [datum] a celková výše poplatku za vyplacení tranše činí 1,99 % z čerpané částky. Dle čl. VII odst. 4 smlouvy si žalovaný zvolil volitelné služby, a to služba “Klidné spaní” ([částka] denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní), služba “Presto” ([částka] za expresní vyplacení každé tranše) a služba informační SMS servis ([částka] denně za informační SMS servis). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně platné od [datum]. Přílohou smlouvy byl také příklad splácení v denních splátkách. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu s ověřením pomocí BankID.
5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že celkově ve společné domácnosti hospodaří 2 osoby, jen jeden z nich má příjem, druhý nepracuje. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí [částka]. Pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí [částka], na bydlení [částka], další nezbytné výdaje [částka], ostatní zbytné výdaje [částka], rezerva pro výdaje činí [částka]. Čistý měsíční příjem uvedený žalovaným činí [částka], vypočítané minimální výdaje [částka] a disponibilní příjem [částka].
6. Z listiny označené jako Identifikované příjmy, bylo zjištěno, že příjem „byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce“, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: [částka].
7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalovaného č. [č. účtu] zaslala ve 2 platbách částku v celkové výši [částka] (dne [datum] částku ve výši [částka] a téhož dne ještě částku ve výši [částka]). Zprávou z [právnická osoba]., bylo prokázáno, že žalovaný byl majitelem uvedeného účtu v době poskytnutí úvěru.
8. Dopisem ze dne [datum] (viz výzva k úhradě před podáním žaloby) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka], ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], a to do 3 dnů na blíže označený účet, zásilka byla téhož dne odeslána doporučeně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (viz podací lístek – dopis online).
9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 uvedeného zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec první). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec druhý). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
11. Neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá shora uvedeného zákona je neplatností absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Jedná se přitom o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soud je povinen se jí zabývat z úřední povinnosti (tedy i bez výslovné námitky), je-li z právního jednání patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, na právní jednání se hledí, jako by nikdy nebylo učiněno a jeho účastníkům z něho nevznikají žádná práva ani povinnosti.
12. Z uvedeného důvodu se soud nejdříve (z úřední povinnosti) zabýval otázkou, zda při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalobkyní, jako poskytovatelem úvěru, dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného, jako spotřebitele.
13. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
14. Ohledně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovaným, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti vycházela, což fakticky bylo jen to (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti), že jde o osobu, která žije ve společné domácnosti s další osobou, resp. že celkově ve společné domácnosti hospodaří 2 osoby, jen jeden z nich má příjem, z blíže neoznačeného zdroje má průměrný čistý měsíční příjem [částka], na bydlení vydává částku [částka] měsíčně, má půjčku (půjčky), na kterou měsíčně platí [částka] a má další nezbytné výdaje [částka] měsíčně, ostatní zbytné výdaje [částka], rezerva pro výdaje činí [částka]. I pro případ, že by soud skutečně mohl považovat za řádně „ověřenou“ výši příjmu žalovaného (z listiny předložené žalobkyní rozhodně takový úsudek bez dalšího nelze učinit), pak nelze pominout, že na základě shora uvedených naprosto kusých informací si rozhodně nelze učinit reálnou představu o konkrétní životní a majetkové (finanční) situaci žalovaného jako žadatele o úvěr. Není zřejmý konkrétní zdroj příjmu žalovaného a žalobkyně především zcela rezignovala na zjištění výdajové stránky na straně žalovaného (schopnost splácet úvěr je též otázkou životního stylu žadatele o úvěr a je ovlivněna výší jeho reálných výdajů), tedy jaké jsou její výdaje související se zajišťováním životních potřeb, především bydlení (například výše plateb za spotřebu energií, když je jen těžko uvěřitelné, že by tyto činily ve svém souhrnu jen [částka] měsíčně). I takto nedostatečné informace si navíc žalobkyně zjevně nijak neověřovala, nevyžádala si od žalovaného jakékoliv podklady, které by osvědčovaly jeho reálné výdaje. Vyšší míra obezřetnosti byla přitom namístě již jen proto, že žalovaný byl zjevně zatížen plněním na jeden či více předcházejících úvěrů (zápůjček), a to v měsíční částce [částka].
15. Lze tedy shrnout, že mimo tvrzené lustrace v dostupných databázích (patrně s negativním výsled kem) se poskytovatel úvěru spokojil s údaji předestřenými žadatelem o úvěr, aniž by tyto byly řádným způsobem dokladovány či ověřovány. Ze strany poskytovatele úvěru nebylo po žalovaném zjevně vyžadováno doložení jakýchkoli podkladů, na jejichž základě by bylo možné objektivně posoudit jeho schopnost úvěr splácet, jinak řečeno s odbornou péčí nebyla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Soud považuje za potřebné zdůraznit, že povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), je sice při posuzování otázky úvěruschopnosti podstatná a významná, ale až v rámci jejich porovnání se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud má být zachován smysl a účel zákonné úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení spotřebitele a dále základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.). Tomuto požadavku poskytovatel úvěru v daném případě nedostál.
16. Za této situace považuje soud smlouvu o úvěru podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. za neplatnou, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a § 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního jednání, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soud se jí musí zabývat z úřední povinnosti, přičemž absolutní neplatnost znamená neplatnost od samého počátku.
17. Pokud žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytla plnění ve výši [částka], je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnil (zaplatil celkem částku [částka]), uložil mu ji soud rozsudkem po odečtení této platby žalovaného (výrok I.).
18. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum], a to do 3 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu žalobkyně přípis odeslala dne [datum]. Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalované doručena dne [datum], lhůta pro zaplacení tak uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data (výrok I.).
20. V celé zůstávající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (II. výrok), neboť z absolutně neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti; nárok žalobkyně na úhradu poplatku (za poskytnutí úvěru), či poplatků za volitelné služby, které měly být předmětnou úvěrovou smlouvou sjednány, je neoprávněný, pročež v tomto rozsahu se žalovaný nemohl dostat ani do prodlení s jejich zaplacením, stejně jako v případě příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení za dobu předcházející shora uvedenému počátku prodlení žalovaného.
21. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější, by příslušel nárok na náhradu nákladů řízení, avšak ze spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly jakékoli náklady řízení. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.