Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, zákonný 15% úrok z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a smluvní pokutu ve výši [částka], se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta [tituly před jménem] [Anonymizováno].
Odůvodnění
1. Žalobou uplatněnou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (úrokem z prodlení) a smluvní pokuty [částka]. V důvodech žaloby uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], č. [hodnota], uzavřené mezi účastníky distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše [částka] s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy je mimo jiné sazebník a všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl žalovaný před podpisem smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas. Žalovaný se zavázal mimo poskytnutých peněžních prostředků zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby, konkrétně si zvolil v souladu s čl. II smlouvy a čl. 2 sazebníku: službu „Klidné spaní“ za poplatek [částka], službu „Presto“ za poplatek [částka] a informační SMS servis za poplatek [částka]. Vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Nejdříve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy a další. Dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík (kontrola adresy), registr „sankční seznamy“, interní registry historie klienta, registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry). Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [částka], která umožňovala bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně dne [datum]. Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný neuhradil ničeho a jeho dluh tak činí [částka]: jistina [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], poplatek za službu „Klidné spaní“ [částka], poplatek za službu „Presto“ [částka], poplatek za službu „Informační SMS servis“ [částka]. Pokud by soud nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za důvodný, požadovala žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil. S odkazem na čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku požadovala žalobkyně, s ohledem na prodlení žalovaného, do kterého se dostal následující den po dni splatnosti (splatnost dne [datum]), dále též úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru, přičemž tuto se rozhodla požadovat jen za prvních 90 dnů prodlení, tedy za dobu do [datum].
2. Žalovaný se přes výzvu soudu (viz usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jež mu bylo doručeno dne [datum]) ve věci nevyjádřil.
3. Z nařízeného jednání se žalobkyně podáním ze dne [datum] omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k tomuto jednání včas doručeno dne [datum]. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud především tato skutková zjištění.
5. Žalobkyně, jako poskytovatel úvěru (úvěrují a věřitel) a žalovaný (jako úvěrovaný a dlužník) uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše [částka] s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím [částka] (poplatek za vybrané volitelné služby [částka] a poplatek za sjednání úvěru [částka]), tedy celkovou částku [částka], vrátit do (datum splatnosti) [datum]. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) při čerpání celého úvěrového limitu je vyčíslena na 2 115,68 %. Úvěr měl být podle smlouvy vyplacen na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu]. V čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek je uvedeno, že pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátky má věřitel vůči dlužníkovi nárok na úrok z prodlení v zákonné výši … a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení (viz smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky platné od [datum] a sazebník platný od [datum]). Jak vyplývá z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, ve spojení se zprávou [právnická osoba]. ze dne [datum] (identifikace majitele účtu), dne [datum] byla odeslána z bankovního účtu žalobkyně, pod variabilním symbolem [var. symbol] (toto je též číslem úvěrové smlouvy)[částka] částka, , která byla téhož dne připsána na bankovní účet číslo [č. účtu], jehož majitelem a osobou oprávněnou s ním nakládat je právě žalovaný. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti se podává, že před uzavřením úvěrové smlouvy měla žalobkyně k dispozici o žalovaném následující informace: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 2; počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 1; výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: [částka]; výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: [částka]; další nezbytné výdaje: [částka]; výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: [částka]; vypočítané minimální výdaje: [částka]; disponibilní příjem: [částka]. Listina označená jako „Identifikované příjmy“ má obsahovat výpis příjmových transakcí na účtu žalovaného za období od měsíce října roku 2021 do měsíce září roku 2022 (je zde bez dalšího a jakýchkoliv souvislostí uveden výčet různých finančních částek přiřazených k jednotlivým datům). Dopisem ze dne [datum] (viz výzva k úhradě před podáním žaloby) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], a to do 3 dnů na blíže označený účet, zásilka byla téhož dne odeslána doporučeně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (viz podací lístek – dopis online).
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 uvedeného zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2023) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec první). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec druhý). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
8. Neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá shora uvedeného zákona je neplatností absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Jedná se přitom o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soud je povinen se jí zabývat z úřední povinnosti (tedy i bez výslovné námitky), je-li z právního jednání patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, na právní jednání se hledí, jako by nikdy nebylo učiněno a jeho účastníkům z něho nevznikají žádná práva ani povinnosti.
9. Z uvedeného důvodu se soud nejdříve (z úřední povinnosti) zabýval otázkou, zda při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalobkyní, jako poskytovatelem úvěru, dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného, jako spotřebitele.
10. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
11. Ohledně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovaným, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti vycházela, což fakticky bylo jen to (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti), že jde o osobu, která žije ve společné domácnosti s další osobou (tato je bez příjmu), z blíže neoznačeného zdroje má průměrný čistý měsíční příjem [částka], na bydlení vydává částku [částka] měsíčně, má půjčku (půjčky), na kterou měsíčně platí [částka] a nemá žádné další nezbytné výdaje (žalobkyně přitom zřejmě při svém posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z částky měsíčních výdajů [částka]). I pro případ, že by soud skutečně mohl považovat za řádně „ověřenou“ výši nadstandardního příjmu žalovaného (z listiny předložené žalobkyní rozhodně takový úsudek bez dalšího nelze učinit), pak nelze pominout, že na základě shora uvedených - naprosto kusých - informací si rozhodně nelze učinit reálnou představu o konkrétní životní a majetkové (finanční) situaci žalovaného jako žadatele o úvěr. Není zřejmý konkrétní zdroj příjmu žalovaného a žalobkyně především zcela rezignovala na zjištění výdajové stránky na straně žalovaného (schopnost splácet úvěr je též otázkou životního stylu žadatele o úvěr a je ovlivněna výší jeho reálných výdajů), tedy jaké jsou jeho výdaje související se zajišťováním životních potřeb, především bydlení (například výše plateb za spotřebu energií, když je jen těžko uvěřitelné, že by tyto činily ve svém souhrnu jen [částka] měsíčně). I takto nedostatečné informace si navíc žalobkyně zjevně nijak neověřovala, nevyžádala si od žalovaného jakékoliv podklady, které by osvědčovaly jeho reálné výdaje, když navíc lze důvodně pochybovat o tom, že by žalovaný, mimo nákladů na bydlení, skutečně neměl žádné další pravidelné výdaje. Vyšší míra obezřetnosti byla přitom namístě již jen proto, že žalovaný byl zjevně zatížen plněním na jeden či více předcházejících úvěrů (zápůjček).
12. Lze tedy shrnout, že mimo tvrzené lustrace v dostupných databázích (patrně s negativním výsledkem) se poskytovatel úvěru spokojil s údaji předestřenými žadatelem o úvěr, aniž by tyto byly řádným způsobem dokladovány či ověřovány. Ze strany poskytovatele úvěru nebylo po žalovaném zjevně vyžadováno doložení jakýchkoli podkladů, na jejichž základě by bylo možné objektivně posoudit jeho schopnost úvěr splácet, jinak řečeno s odbornou péčí nebyla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Soud považuje za potřebné zdůraznit, že povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), je sice při posuzování otázky úvěruschopnosti podstatná a významná, ale až v rámci jejich porovnání se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud má být zachován smysl a účel zákonné úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení spotřebitele a dále základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.). Tomuto požadavku poskytovatel úvěru v daném případě nedostál.
13. Za této situace považuje soud smlouvu o úvěru podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. za neplatnou, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a § 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního jednání, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soud se jí musí zabývat z úřední povinnosti, přičemž absolutní neplatnost znamená neplatnost od samého počátku.
14. Pokud žalobkyně ve prospěch žalovaného poskytla plnění ve výši [částka], je nutné to posuzovat jako plnění přijaté bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo bezdůvodným obohacením nabyto (§ 3000 o. z.), tedy povinnost uvedenou částku vrátit podle § 2993 věta první o. z. Žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil ani částečně, soud mu proto uložil I. výrokem rozsudku povinnost právě tuto částku žalobkyni zaplatit.
15. Splatnost pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, pohledávka se tak stala splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresovaným právním jednáním, které se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta tak, aby měl adresát možnost se s ním seznámit. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum], a to do tří dnů, přičemž tato výzva k plnění byla žalovanému odeslána doporučeně téhož dne, za den jejího doručení žalovanému tak lze považovat [datum] (§ 573 o. z.). Lhůta pro zaplacení proto uplynula dne [datum] a ode dne následujícího tak žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1968 věta první o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). K plnění byl žalovaný zavázán v obecné lhůtě splatnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
16. V celé zůstávající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (II. výrok rozsudku), neboť z absolutně neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti; nárok žalobkyně na úhradu poplatku (za poskytnutí úvěru), poplatků za volitelné služby či smluvní pokuty, které měly být předmětnou úvěrovou smlouvou sjednány, je neoprávněný, pročež v tomto rozsahu se žalovaný nemohl dostat ani do prodlení s jejich zaplacením, stejně jako v případě příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení za dobu předcházející shora uvedenému počátku prodlení žalovaného.
17. Z ustanovení § 142 o. s. ř. vyplývá, že rozhodování o nákladech řízení je založeno na zásadě, že ve sporu úspěšný účastník má vůči účastníku neúspěšnému právo na plnou náhradu nákladů. Rozhodování je tak založeno na procesním výsledku sporu, přičemž tímto výsledkem je nutno rozumět, zda žalobní návrh (petit), z hlediska věcné stránky, byl či nebyl převzat do soudního rozhodnutí. V daném případě bylo předmětem řízení rozhodování o celkové [částka], žalobkyně byla úspěšná ohledně částky ve výši [částka] (míra úspěchu 69 %), naopak neúspěšná ohledně částky ve výši [částka] (míra neúspěchu 31 %). Ve výši rozdílu (38 %) bylo žalobkyni přiznáno podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.
18. Právní zástupce žalobkyně učinil v řízení tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále jen „AT“), konkrétně 1/ příprava a převzetí věci, 2/ kvalifikovaná výzva k plnění, 3/ sepis a podání žaloby, přičemž podle § 14b AT sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby zde činí [částka] a podle § 14b odst. 5 písm. a/ AT paušální náhrada hotových výdajů za každý z uvedených úkonů činí [částka], tedy celkem [částka]. Jelikož zástupce žalobkyně je plátce daně z přidané hodnoty, zvyšuje se celková odměna včetně režijních paušálů podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21 % daň z přidané hodnoty (částka [částka]).
19. Náklady žalobkyně související s právním zastoupením tedy dosáhly částky [částka] (odměna advokáta [částka], paušální náhrady [částka], daň z přidané hodnoty [částka]), spolu se zaplaceným soudním poplatkem ([částka]) částky [částka], ze které jí byla přiznána poměrná část v rozsahu 38 %, tedy částka (po zaokrouhlení) [částka]. K takto vyčíslené náhradě nákladů zavázal soud žalovaného v obecné třídenní lhůtě splatnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).