Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], částku [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který byl na základě dodatku navýšen na [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaný však na úvěr neuhradil ničeho, a proto došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Žalobkyně po žalovaném požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši [částka]. Žalobkyně má dle smlouvy právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky, tj. od [datum] do [datum] z částky [částka] smluvní pokuta činí [částka]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou, na kterou nereagoval.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně sazebníku poplatků bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a následně na základě dodatku o navýšení úvěrového limitu se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného bylo v bodu 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a povinnost žalovaného nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením dle sazebníku uvedeného ve smlouvě. Z potvrzení o provedené platbě a z potvrzení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet celkem částku [částka] (dne [datum] částky [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka], dne [datum] částky [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka] a dne [datum] částku [částka]). Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, žalobkyně získávala informace prostřednictvím databází příslušných rejstříků a dokladů o ověření úvěruschopnosti; z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že velkou část finančních prostředků posílá na „gambling“ ([Anonymizováno], aj.). Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně smlouvu o úvěru zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován oznámením o zesplatnění ze dne [datum], které mu bylo zasláno téhož dne, jak vyplynulo z potvrzení o odeslání tohoto oznámení. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.
4. Na základě skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaný dosud neuhradil žádnou částku. Žalobkyně žalovaného k úhradě vyzývala předžalobní upomínkou.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).
6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalovaného žalobkyně dospěla. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. [adresa] gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno: „[s]tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) [ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne [datum], věc C-679/18].
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud uzavřel, že ohledně úvěruschopnosti musela mít žalobkyně pochybnost s ohledem na jeho výpisy z bankovního účtu, dle nichž žalovaný vynakládal značné finanční prostředky na online gambling. Nadto nebyly zkoumány a doloženy výdaje žalovaného.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaný od žalobkyně obdržel a dosud neuhradil částku [částka], a proto soud uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť uplatněné nároky mají oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení z jistiny (požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná), smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním pohledávky (opírají se rovněž o neplatnou smlouvu).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odstavce 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci převážný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná v částce [částka], tedy v 76 % původně žalované částky, žalovaný byl úspěšný v částce [částka], tedy v 24 % původně žalované částky. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši odpovídající 52 % jako rozdílu úspěchu a neúspěchu žalobkyně. Náklady řízení byly přiznány v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., v účinném znění do [datum], a představují odměnu za tři úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), celkem [částka], podle dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka], celkem [částka] podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění do [datum]. Právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje náhradu za zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši [částka]. Úspěch žalobkyně je nutné ponížit o úspěch žalovaného. Žalobkyni tak náleží 52 % z částky [částka], což činí [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní.