Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokátky], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Této částky se žalobkyně domáhala z titulu nesplaceného úvěru sjednaného ve smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČ: [IČO]. Právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na jeho bankovní účet, žalovaný však nesplácel řádně a včas, proto došlo k zesplatnění celého úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvu ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován. Úvěr byl poskytnut poté, co došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný celkem na úvěr uhradil částku [částka]. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, přestože byl soudem řádně a včas předvolán, proto soud jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se ji zavázal jí vrátit ve 14 měsíčních splátkách, a to spolu s úrokem a poplatkem za pojištění schopnosti splácet, celkem částku [částka] (z návrhu na uzavření smlouvy a akceptace, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z VOP a produktových podmínek). Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému poskytla dne [datum] na jeho účet, avšak žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze [částka] (z mimořádného výpisu z účtu, výpis z minutové půjčky). Právní předchůdkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné splátky, žalovaný však dále nehradil řádně a včas, proto úvěr zesplatnila dne [datum]. O zesplatnění byl žalovaný informován (z upozornění na neuhrazenou splátku, z oznámení o zesplatnění včetně potvrzení o odeslání). Právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován jak právní předchůdkyní žalobkyně, tak žalobkyní (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, z oznámení o postoupení včetně podacích archů). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky i předžalobní upomínkou (z předžalobních výzev včetně podacího lístku).
4. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně předložila vyjádření banky, výpis z registru SOLUS, bankovního i nebankovního registru, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, souhrnný přehled a mimořádný výpis z BÚ. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný byl ověřen prostřednictvím bankovní identity, neměl žádné negativní záznamy v registrech. V době žádosti byl zaměstnaný s tvrzeným měsíčním příjmem [částka] a s měsíčními výdaji [částka]. Ve výpisech z účtu se opakovaně objevují platby poplatků po splatnosti. Další listiny, které by dokládaly tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích soudu předloženy nebyly, a to ani po výzvě soudu.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila dostatečné důkazy, především zcela absentují důkazy ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Nad to se z výpisu účtu podává, že žalovaný měl problém dostát svým finančním závazkům, když v předloženém výpisu se opakovaně objevují splátky poplatků po platnosti.
11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
12. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. [Anonymizováno]; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Jelikož žalovaný na tuto částku uhradil [částka], má povinnost vydat žalobkyni částku [částka] jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po uplynutí 3 denní lhůty dle § 573 o.z. (domněnka dojití) od odeslání výzvy k okamžité úhradě. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která byla ve věci procesně úspěšnější. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení ve výši 1 852. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a dále z odměny za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) po [částka], celkem [částka], podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka], celkem [částka], podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k odměně a náhradě hotových výdajů náleží náhrada ve výši 21 % za DPH, tj. částka [částka], jelikož právní zástupce žalobkyně je jejím plátcem. Žalobkyni přitom náleží 22 % z částky [částka], tj. [částka] odpovídajících poměrnému úspěchu, protože byla úspěšná ohledně částky představující (po zohlednění příslušenství) 61 % a neúspěšná ohledně částky představující 39 %. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní.