Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [Anonymizováno], za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě [Anonymizováno], na základě kterého žalovaný měl možnost platby do výše schváleného kreditního rámce s možností odložení platby až o 45 dní. Žalovaný zároveň zvolil využívání služby [Anonymizováno], která se mu aktivovala prostřednictvím účtu. Žalovaný využil služeb v celkové výši [částka] a provedené transakce v rámci schváleného kreditního limitu nezaplatil, čímž se ocitl po datu splatnosti v prodlení. Využitím služeb odložení splatnosti byl žalovanému vyúčtován také poplatek v celkové výši [částka]. Na dlužnou částku doposud nebylo žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků sjednána smlouva označená jako smlouva k službě [Anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn finanční limit ve výši [částka]. Žalovaný byl oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím [Anonymizováno] do výše shora uvedeného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Při prodlení zákazníka měla žalobkyně nárok na další smluvní sankce (ze smlouvy k službě [Anonymizováno], ze všeobecných obchodních podmínek). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za provedené platby v období měsíců říjen 2022 a listopad 2022 částku ve výši [částka] a [částka] (z vyúčtování za říjen a listopad [Anonymizováno]). Žalovaný služby poskytnuté žalobkyní využíval a čerpal celkem částku [částka] (z přehledu transakcí platební kartou). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost [právnická osoba]., a následně na žalobkyni (ze smluv o postoupení pohledávky, z potvrzení o zaplacení kupní ceny). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum] (z výzvy k plnění a dokladu o odeslání).[právnická osoba] otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žádné důkazy nedoložila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do [datum], přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. Samotným jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], dle něhož „ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně ke svému tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, nepředložila žádné důkazy. Samotné tvrzení, které není ničím doloženo, není k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dostatečné.13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zabýval se dále soud posouzením věci podle § 2991 o. z., zda u žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu k službě Twisto účet, na základě které žalovaný čerpal od právního předchůdce žalobkyně částku [částka]. V této části se jednalo na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud na žalovanou částku neuhradil ničeho, je povinen vydat žalobkyni celé bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Ohledně této částky soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Lhůtu k plnění určil soud obecnou ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.14. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, soud žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl, neboť nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je absolutně neplatná.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka]. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši [částka], a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c), bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, žaloba) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka]. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši [částka] za tři úkony dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky [částka], což představuje 78 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalovaného v rozsahu 22 %. Žalobkyni tak náleží 56 % z částky [částka], což činí [částka] po zaokrouhlení. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní.