Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který se zavázala vrátit spolu s příslušenstvím do [datum]. Úvěr byl žalované poskytnut a žalovaná úvěr čerpala, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr poté, co prověřila její schopnost splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu jak právní předchůdkyní žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná namítla neplatnost úvěrové smlouvy jednak z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti před jejím uzavřením, jednak z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy s ohledem na výši úrokové sazby. Uvedla, že je povinna vrátit toliko bezdůvodné obohacení ve výši částky [částka], kterou obdržela. Namítla ovšem, že toto bezdůvodné obohacení není doposud splatné, protože splatnost částky nebyla mezi účastníky dohodnuta, ani určena soudem. Navrhla zamítnutí žaloby, event. navrhla, nechť soud žalobkyni nepřizná úrok z prodlení z částky [částka] a umožní žalované splnit dluh ve splátkách po [částka] měsíčně.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovanou prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum] (ze smlouvy o úvěru, z úvěrových podmínek). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru částku [částka], na který žalovaná ničeho neuhradila (z potvrzení o čerpání; o tom, že žalovaná na dlužnou částku nic neuhradila, nebylo mezi stranami sporu). Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku a příloh, z oznámení o postoupení včetně podacího lístku). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky výzvou ze dne [datum] (z předžalobní výzvy k úhradě a podacího lístku), k platbě byla žalovaná vyzvána i právní předchůdkyní žalobkyně (z upomínky). Na předžalobní upomínku žalovaná reagovala dopisem ze dne [datum], v němž navrhla smírné vyřešení věci spočívající v úhradě částky [částka] v měsíčních splátkách po [částka] (z reakce žalované na předžalobní upomínku ze dne [datum]).[právnická osoba] návrhu žalované soud provedl důkaz výňatkem z veřejné databáze České národní banky [Anonymizováno], dle níž běžná úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v roce 2024 výši 8 – 9 % ročně, a dále nálezem [Anonymizováno] [Anonymizováno], který shledal neplatnou úvěrovou smlouvu, v níž byla sjednána úroková sazba spotřebitelského úvěru několikrát přesahující běžný úrok.5. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou s odbornou péčí posoudila schopnost žalované, jakožto spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla a nepředložila žádné důkazy. K ústnímu jednání se nedostavila, čímž se zbavila svého práva obdržet od soudu odpovídající poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Jelikož žalovaná smlouvu uzavřel jako spotřebitel, aplikoval dále soud na danou věc ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že byla úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí zkoumána, jelikož v tomto ohledu nepředložila ke svým tvrzením žádné důkazy. K ústnímu jednání se nedostavila.12. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy, rozhodoval o vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno (a nebylo to mezi stranami ani sporné), že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku [částka] a že žalovaná na tuto částku ničeho nezaplatila. V této částce se tak na straně žalované jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a od uběhnutí lhůty 7 dnů po podání odporu, neboť nejpozději ke dni podání odporu dne [datum] žalovaná věděla a musela vědět (jelikož byla odborně právně zastoupena), že je v prodlení konkrétně s částkou [částka] a že je tuto povinna žalobkyni vrátit; od tohoto data dále soud připočetl přiměřenou lhůtu k úhradě v délce 7 dnů.13. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud postupoval podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. tak, že rozložil splnění povinnosti žalované do měsíčních splátek po [částka], splatných vždy do každého 20. dne měsíce daného měsíce počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Splátky odpovídají i možnostem žalované podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, jelikož tyto splátky sama navrhla. Současně rozvržení plnění do splátek v projednávané věci nevybočuje z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Soud v daném případě vzal v předmětné věci v potaz, že žalobkyně je institucí, jíž nijak plnění ve splátkách nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu.14. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení [požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci řádné výzvy k vydání bezdůvodného obohacení (obsahující zejména odpovídající částku) splatné].15. Závěrem soud uvádí, že se neztotožnil s námitkou strany žalované ohledně toho, že mezi stranami existoval spor o splatnost bezdůvodného obohacení a celá žaloba by tak měla být zamítnuta, dokud o splatnost nerozhodne soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to z následujících důvodů. Soud reflektuje existenci právního názoru vyšších soudů o tom, že v případě sporu o splatnost je vskutku nutné nejprve rozhodnout k návrhu některé ze stran o splatnosti. Soud ovšem podotýká, že tento „spor“ je nutno vykládat jako aktivní a nevyřešený střet (konflikt) rozdílných představ účastníků o přiměřené době plnění. Současně je nutné tento spor vykládat restriktivně a uplatnit pouze v případech, kdy tento spor skutečně a kvalifikovaně existuje, a to zejména v případech již před podáním žaloby. V projednávané věci ovšem žalovaná zůstávala pasivní, na žádnou upomínku do podání žaloby nereagovala, žalobkyně se tudíž důvodně domnívala, že takový spor mezi stranami neexistuje.16. Soud přitom uvádí, že v případě pasivity žalovaných v obdobných věcech neexistuje spor o splatnost a není tedy nutné, aby o splatnosti v každé věci rozhodoval soud. Ačkoliv tedy v projednávané věci vznikl mezi stranami spor o splatnost, došlo k tomu až v průběhu řízení, tj. po podání žaloby. Za dané situace má soud za to, že nelze žalobu zamítnout s tím, že je žalobkyně povinna nejprve žalovat na určení splatnosti úvěru, a to už jen z toho důvodu, že nelze uvrhnout věřitele do nejisté situace, kdy v případě pasivity žalované ke dni podání žaloby nebude vědět, zda má žalovat na plnění či na určení splatnosti. Dále k této otázce soud uvádí, že žalovaná v zásadě uznává, že je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] a navrhuje splátky ve výši [částka]. Zamítat za dané situace žalobu je tedy nejen v rozporu s hmotněprávní úpravou, logikou a podstatou věci, nýbrž i s celým civilním řízením, jehož účel a smysl je spravedlivě uspořádat právní poměry účastníků tak, aby byly s konečnou platností vyřešeny.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl srovnatelný.