Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], úrok 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovaným uzavřela dne [datum] elektronicky Smlouvu o úvěru. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]., a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat do [datum] a splatit jistinu úvěru nejpozději k [datum] spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Doba trvání úvěru byla stanovena na 36 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 24,90 % p.a., hodnotou RPSN 27,95 %, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na [částka]. Od [datum] pak byl žalovaný povinen splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru shora uvedenou anuitní splátkou vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce. Žalovaný vyčerpal částku úvěru dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, a proto žalobkyně uplatnila své právo v souladu se smlouvou požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalovaný do dne stanovené ve výzvě, tedy do [datum] dlužné splátky neuhradil, úvěr tak byl zesplatněn. Po dni zesplatnění žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce [částka], přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny úvěru ve výši [částka] a úvěrové poplatky ve výši [částka]. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok z dlužné nesplacené jistiny úvěru, kdy poslední splátku žalovaný uhradil dne [datum]. Žalobce výpůjční úrok kapitalizoval ode dne následujícího po dni poslední úhrady, tedy ode dne [datum], do [datum]. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do [datum]. Žalobkyně dále uváděla, že úvěr poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě informací poskytnutých od žalovaného a prověřením v dostupných rejstřících.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout neúčelový úvěr ve výši [částka] a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Nedílnou součást Smlouvy tvoří zejména Sazebník, Oznámení o úrokových sazbách, Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat jednorázově do [datum] a splatit jistinu úvěru nejpozději k [datum] spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Doba trvání úvěru byla stanovena na 36 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 24,90 % ročně. Od [datum] pak byl žalovaný povinen splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru anuitní splátkou vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce (ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], ze standardních informací o úvěru, z obchodních podmínek, ze sazebníku, z oznámení o úrokových sazbách). Žalovaný vyčerpal částku úvěru ve výši [částka] dne [datum] (z historického výpisu úvěru). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] výzvu k okamžitému splacení dluhu a stanovila lhůtu pro zaplacení celé úvěrové pohledávky do [datum] (z výzvy k okamžitému splacení včetně dodejky). Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně tak zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne [datum] (z předžalobní upomínky včetně podacího archu). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku [částka] (z historického výpisu úvěru).[právnická osoba] tomu, jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud provedl důkaz výpisem z registru NRKI, z něhož vyplynulo, že v období květen – červen [Anonymizováno] bylo žalovanému zamítnuto celkem [hodnota] žádostí o úvěr jinými subjekty; 4 žádosti nebyly ke dni pořízení výpisu vyřízeny. Z výpisů z účtu žalovaného od [datum] do [datum] bylo dále zjištěno, že žalovaný hospodařil před poskytnutím úvěru se záporným zůstatkem. Z prohlášení o zdravotním stavu (v němž žalovaný prohlásil, že je zdráv), z informace sdělené v rámci žádosti o úvěr (žalovaný uvedl výdaje [částka] na bydlení a příjem [částka]), z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu schválení (v němž je uvedena výše příjmu žalovaného [částka], bydlení u rodičů bez dalších podkladů s tím, že úvěr byl schválen) soud ohledně úvěruschopnosti nic dalšího, vyjma uvedených prohlášení žalovaného, nezjistil. Další důkazy prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ani po poučení soudu neposkytla.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“).6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, přičemž řádné zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně neprokázala ani po poučení soudem podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjdeli z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“16. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. [Anonymizováno]; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“17. Předložením návrhu na poskytnutí úvěru a informací sdělených v rámci žádosti o úvěr, prohlášení o zdravotním stavu a výpisů z účtu a registru NRKI žalobkyně výše uvedeným povinnostem nedostála a řádné zkoumání úvěruschopnosti neprokázala. Naopak bylo z uvedených listin (zejména z výpisu z registru NRKI a výpisů z účtů) spolehlivě zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru neúvěruschopný. Z uvedeného důvodu soud shledal smlouvu o úvěru č. [hodnota] absolutně neplatnou. Jelikož žalobkyně reálně vyplatila žalovanému jistinu [částka], jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení podle citovaného § 2991 o. z. Toto bezdůvodné obohacení, ponížené o již zaplacenou částku [částka], tj. [částka], je tedy žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ohledně této částky soud žalobě ve výroku I. vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky ode dne následujícího po dni doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně žalovaného řádnou hmotněprávní výzvou ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala k vrácení bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že výzva žalobkyně k zaplacení zesplatněného úvěru není řádnou výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu zmíněného ustanovení. Uvedené platí obdobně pro předžalobní upomínku, která má nadto toliko procesní účinky. Lhůtu k plnění určil soud obecnou ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.18. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve výši [částka], úrok 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], soud žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl, neboť nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je absolutně neplatná.19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka]. Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši [částka], a dále z odměny advokáta za 4 úkony právní služby podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění, účast na jednání soudu) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od [datum] (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka]. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 4 úkony ve výši [částka] za čtyři úkony dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovních výdajů dle vyúčtování právního zástupce žalobkyně ve výši [částka] za cestu k ústnímu jednání dne [datum] ze sídla advokátní kanceláře v [adresa] a zpět podle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a vyhl. č. 475/2024 Sb. – celkem cesta 86 km vykonaná osobním automobilem tovární značky [Anonymizováno], při spotřebě benzínu dle TP 5,3 l na 100 km, ceně benzínu [částka] /l, sazbě [částka] /km. Dále soud připočetl náhradu za promeškaný čas v počtu čtyř půlhodin po [částka], celkem [částka], podle § 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky [částka] (vč. kapitalizovaných úroků ke dni rozhodnutí), což představuje 75 % žalované jistiny (která po kapitalizaci ke dni rozhodnutí činí [částka]). Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalovaného v rozsahu 25 %. Žalobkyni tak náleží 50 % z částky [částka], což činí [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.