11 C 37/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování služeb (součástí smlouvy jsou i VOP a Ceník), na základě které žalované poskytla vedení běžného účtu č. [hodnota]. Žalovaná se zavázala platit poplatky dle Ceníku a udržovat na účtu kladný zůstatek. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy nedodržela, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba]., uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota] na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a pojištěním. Zápůjčka měla být hrazena v 60 měsíčních splátkách ve výši [částka] ve formě inkasa. Žalovaná však porušila svou povinnost zápůjčku splácet, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, právní předchůdkyně tak úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba]., uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota] na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a pojištěním. Zápůjčka měla být hrazena v 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] ve formě inkasa. Žalovaná však porušila svou povinnost zápůjčku splácet, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, právní předchůdkyně tak úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba]., uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce na refinancování č. [hodnota] na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a pojištěním. Zápůjčka měla být hrazena v 72 měsíčních splátkách ve výši [částka] ve formě inkasa. Žalovaná však porušila svou povinnost zápůjčku splácet, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, právní předchůdkyně tak úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Následně byly pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum], což bylo žalované písemně oznámeno. Na dlužnou částku žalovaná přes zaslanou výzvu ničeho neuhradila. Po poučení soudem žalobkyně doplnila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná na pohledávku z běžného účtu č. [hodnota] neuhradila ničeho. Na pohledávku ze smlouvy č. [hodnota] uhradila žalovaná celkem [částka], na pohledávku ze smlouvy č. [hodnota] uhradila celkem [částka] a na pohledávku ze smlouvy č. [hodnota] uhradila celkem [částka].

2. Žalovaná se k ústnímu jednání dne [datum] ani dne [datum] bez omluvy nedostavila, přestože byla soudem v obou případech řádně a včas předvolána. K věci se nijak nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované vedení běžného účtu. Žalovaná se zavázala platit poplatky spojené s vedením účtu a udržovat kladný zůstatek. Žalovaná však své povinnosti porušila, dostala se do mínusového zůstatku ve výši [částka], a proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila dne [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Součástí smlouvy byl také Ceník, VOP a Produktové podmínky, ve kterých se nacházela úprava poplatků a případných sankcí. (ze smlouvy o poskytování bankovních služeb, VOP, Ceníku a Produktových podmínek, z odstoupení od smlouvy, z výpisu z běžného účtu, z přehledu zůstatků a transakční historie). Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba]., uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala splácet poskytnuté prostředky v 48 měsíčních splátkách s úkorem ve výši 21,4 % ročně. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba]., uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce na refinancování č. [hodnota], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala splácet poskytnuté prostředky v 72 měsíčních splátkách s úkorem ve výši 18,6 % ročně. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba]., uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala splácet poskytnuté prostředky v 60 měsíčních splátkách s úkorem ve výši 24,4 % ročně. Součástí smluv byl také Ceník, VOP a Produktové podmínky, ve kterých se nacházela úprava poplatků a případných sankcí spojených s úvěrem. Finanční prostředky ze smluv byly žalované poskytnuty. Na pohledávku ze smlouvy č. [hodnota] uhradila žalovaná celkem [částka], na pohledávku ze smlouvy č. [hodnota] uhradila celkem [částka] a na pohledávku ze smlouvy č. [hodnota] uhradila celkem [částka] (z návrhů smluv a akceptací včetně VOP, Ceníku a Produktových podmínek, z výpisů z úvěrového účtu). Žalovaná nehradila řádně a včas, proto právní předchůdkyně úvěry zesplatnila dne [datum] a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě (z prohlášení o okamžité splatnosti včetně dokladů o odeslání). Pohledávky za žalovanou byly následně postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek zde dne [datum] a ze dne [datum] včetně dokladů o odeslání). Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku).

4. Ohledně úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila protokoly ověření úvěruschopnosti klienta, ve kterých bylo uvedeno, že žalovaná tvrdila ve všech případech příjem okolo 27 000 – [částka] měsíčně, žalobkyně nezjistila, že by měla žalovaná v registru SOLUS dluh po splatnosti. V rejstříku BRKI neměla negativní záznam. Dále bylo tvrzeno zkoumání výdajů a lustrace žalované ve veřejných rejstřících. Žádné důkazy k tomu však předloženy nebyly. Žalobkyně důkazy nedoplnila ani po řádném poučení soudu.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) ve zněním účinném ke dni uzavření smlouvy.

6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně nedoplnila dokazování ani po poučení soudu.

16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

17. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné jednostranné prohlášení a tvrzení žalované o majetkových poměrech (údaje uvedené žalovanou v žádosti) bez dalších objektivních podkladů, nejsou pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. V předmětných listinách se nanejvýš deklarují majetkové poměry žalované, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Nadto předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalované, přičemž zkoumání podstatných životních výdajů (především na bydlení) jsou nezbytným předpokladem pro řádné zkoumání úvěruschopnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí.

18. Lze konstatovat, že závěr žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, o tom, že je žalovaná schopna dostát svým povinnostem ze smlouvy o úvěru tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je proto nepřezkoumatelný. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné listiny soudu nepředložila, ani přes poučení soudu v uvedeném smyslu.

19. Argumentace žalobkyně v tom smyslu, že přezkoumala úvěruschopnost do té míry, do které je to možné na ni spravedlivě požadovat s odbornou péčí, nemůže obstát. Dle názoru soudu je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod „sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Žalobkyně proto nemůže spoléhat na pravdivost prohlášení dlužníků, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty.

20. Z uvedeného důvodu soud shledal smlouvy o půjčkách absolutně neplatnými. Jelikož žalobkyně reálně vyplatila žalované jistinu [částka] (na kterou žalovaná uhradila [částka]), [částka] (na kterou žalovaná uhradila [částka]) a [částka] (na kterou žalovaná uhradila [částka]), jednalo se na straně žalované o bezdůvodné obohacení podle citovaného § 2991 o. z., které je po odečtení uhrazených částek povinna žalobkyni vydat. Ohledně těchto částek soud žalobě ve výroku I. vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedených částek ode dne následujícího po dni doručení výzvy k plnění, tj. od [datum] (v přídě bezdůvodného obohacení ze smluv o půjčkách). Dále soud žalobkyni přiznal částku ve výši [částka] vč. požadovaného příslušenství, která představuje nepovolený debet žalované na běžném účtu.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že tyto byly přiznány žalobkyni, která byla ve věci procesně úspěšnější. Soud tak žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši [částka]. Tato částka pak sestává z odměny advokáta ve výši [částka] za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a § 7 bod 5 (příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění, účast na jednání) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden právní úkon činí [částka]. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za čtyři výše uvedené úkony ve výši [částka] za každý úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka]. Odměna a náhrada hotových výdajů jsou pak zvýšeny o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem v částce [částka]. To vše je navýšeno o zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Soud nepřiznal odměnu za písemné vyjádření ze dne [datum] a za účast na ústním jednání dne [datum] pro neúčelnost. Žalobkyně je v dané oblasti odborníkem, zná rozhodovací praxi soudů, a tudíž si je vědoma toho, co je nutné tvrdit a doložit pro úspěch ve věci. Přesto byla žaloba a předložené důkazy neúplné, žalobkyně byla na prvním ústním jednání dne [datum] nepřipravena a žádala o odročení jednání kvůli doplnění dokazování. Následně doplnila listiny, o kterých si vzhledem ke své odbornosti a ustálené praxi musela být vědoma, že nejsou schopny prokázat řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částek [částka], [částka], [částka] a [částka] se zákonnými úroky z prodlení, což po zohlednění příslušenství představuje 62 % žalované částky. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované ve výši 38 %, žalobkyni tak náleží 24 % z [částka], tj. [částka]. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.