Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných do 20. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], žalovaná následně využila možnosti navýšení úvěru a konečná částka poskytnutého úvěru tak činila [částka]. Úvěr se žalovaná zavázala vrátit do [datum]. Úvěr byl žalované poskytnut a žalovaná úvěr čerpala, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu jak právní předchůdkyní žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se k ústnímu jednání dostavila, k věci uvedla, že smlouvu skutečně uzavřela a půjčila si celkově částku [částka]. Dále uvedla, že byla na nemocneské kvůli těhotenství, a proto nebyla schopná úvěr platit. V současné době je na mateřské dovolené a její příjem činí [částka]. Dítě má jedno, žije s partnerem, který opustil své původní zaměstnání a nastupuje do nového. Žalovaná uvedla, že je schopná splácet pouze částku [částka] měsíčně.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovanou prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Následně došlo k uzavření několika dodatků ke smlouvě, kterými došlo k navýšení úvěru na celkovou částku [částka] a odložení data splatnosti na [datum] (ze smlouvy o úvěru, z dodatků č. [hodnota] - 15). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku 11 000, dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], na které žalovaná uhradila částku [částka] (z potvrzení o transakcí k úvěrové smlouvě, z výpisu plateb a čerpání, z verifikační platby). Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku a příloh, z oznámení o postoupení včetně podacího lístku). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky výzvou ze dne [datum] (z předžalobní výzvy k úhradě a podacího lístku), k platbě byla žalovaná vyzvána i právní předchůdkyní žalobkyně (z upomínek z [datum] a [datum]).
4. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou s odbornou péčí posoudila schopnost žalované, jakožto spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla a nepředložila žádné důkazy.
5. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] včetně dodatků podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že byla úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí zkoumána, jelikož v tomto ohledu nepředložila ke svým tvrzením žádné důkazy. K ústnímu jednání se nedostavila.
7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku [částka], na kterou žalovaná [částka] uhradila, jedná se v částce [částka] na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění).
8. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
9. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud postupoval podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. tak, že rozložil splnění povinnosti žalované do měsíčních splátek po [částka], splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Soud posoudil situaci žalované za současného zohlednění postavení žalobkyně, jejího předmětu činnosti, jakož i rizik a nevýhod, které jí splátky v soudem stanovené výši [částka] měsíčně přinesou, a dospěl k závěru, že rozvržení plnění do splátek v uvedené výši nevybočuje v posuzované věci z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Žalovaná si uvědomuje své dluhy a projevuje snahu věc řešit a dostát svým závazkům. Nadto komunikuje se soudem a je připravena danou částku ve splátkách hradit. Soud v daném případě vzal v předmětné věci v potaz, že žalobkyně je institucí, jíž nijak plnění ve splátkách nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu. Splátky pak odpovídají i možnostem žalované podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož úspěšnější žalovaná žádnou náhradu nepožadovala.