11 C 60/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost platit mu částku [částka] měsíčně na jeho výživu, a to od [datum]. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaný je otcem žalobce. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] byl žalobce svěřen do péče matky a žalovanému jako otci byla uložena povinnost hradit na jeho výživu částku [částka] měsíčně. V roce [Anonymizováno] žalobce ukončil studium na Středním odborném učilišti v [Anonymizováno], obor automechanik. Následně byl 10 měsíců zaměstnán, přičemž pracovní poměr ukončil k [datum]. Při hledání zaměstnání shledal potřebu doplnit si znalosti z oboru autoelektrikář, proto od [datum] zahájil studium na Střední škole technické a řemeslné v [adresa], obor autoelektrikář. Žalovaný s návratem žalobce ke studiu nesouhlasil a odmítl mu přispívat na výživu. Žalobce žije s matkou v rodinném domě. Jeho matka pracuje v domově důchodců jako pracovník přímé péče. V době, kdy žalobce pracoval, přispíval matce na domácnost a hradil si oblečení, kulturu atp. Žalobce si po dobu denního studia nemůže vydělávat, bude si nanejvýše přivydělávat brigádami o víkendech a prázdninách. Jeho výdaje spočívají ve výdajích na nákup pracovního oděvu a pomůcek do školy, dále jde o náklady na stravování, oblékání a hygienické potřeby. Žalovaný žije se svou partnerkou. Žalobce se s žalovaným stýkal do doby zletilosti, nyní se nestýkají, mají pouze občasný kontakt na sociálních sítích. Příjmy žalovaného nejsou žalobci známy.

2. U jednání dne [datum] žalobce dále uvedl, že nastoupil rovnou do 2. ročníku střední školy, nyní by měl být ve 3. ročníku. Nicméně neuspěl v jednom předmětu, tudíž je opětovně ve 2. ročníku. V rámci studia se mu střídá 14 dní školy a 14 dní praxe, přičemž praxe není placená. Od nástupu na střední školu vztah žalobce s žalovaným upadal. Žalobce má zájem se s otcem setkávat a komunikovat s ním, neví, proč jejich vztah nepokračuje, neví, proč nereaguje na otcovy zprávy.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že jeho vyživovací povinnost k žalobci zanikla ke dni [datum], kdy ukončil denní studium na střední škole, a tudíž se stal soběstačným. Žalovaný nesouhlasil s opětovným zahájením denního studia žalobce v obdobném oboru, neboť to nepovažuje za účelné. Studiem si žalobce nezvýší úroveň vzdělání, pokud jde o obor ukončený shodně výučním listem. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] a sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Střední škola, kterou žalobce nyní studuje, nabízí vzdělávání dospělých ve formě konzultací, tudíž žalobce může obor studovat i vedle zaměstnání. Ukončení pracovního poměru žalobcem, a to dva měsíce před předpokládaným nástupem na denní studium, tedy nebylo nevyhnutelné.[právnická osoba] jednání dne [datum] žalovaný dále uvedl, že obor autoelektrikář je v podstatě totožný s oborem automechanik. Pokud by se žalobce chtěl věnovat elektromobilitě, potřeboval by jiné elektrikářské vzdělání. Žalovaný se žalobce snažil opětovně kontaktovat, žalobce je pasivní, nemá zájem, neodpovídá a nereagoval ani na zprávu žalovaného o jeho hospitalizaci v souvislosti s cukrovkou, s níž se aktuálně léčí.5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.6. Z opatrovnického spisu vedeného ve vztahu k tehdy nezletilému žalobci se podává, že výživné na žalobce bylo upraveno naposledy rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], tak, že výživné hrazené žalovaným na výživu žalobce bylo zvýšeno z částky [částka] na částku [částka] měsíčně počínaje [datum]. Předtím bylo o výživném rozhodováno dvakrát, přičemž původně byla rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] schválena dohoda rodičů žalobce, dle níž byl žalobce svěřen do péče matky [jméno FO] a žalovaný se zavázal přispívat na výživu žalobce částkou [částka] měsíčně s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, následně bylo rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], výživné zvýšeno na částku [částka] měsíčně s účinností od [datum].7. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce v roce [Anonymizováno] ukončil vzdělání na Středním odborném učilišti v [Anonymizováno] výučním listem v oboru automechanik, následně byl do [datum] zaměstnán, tudíž se živil sám, přičemž od [datum] zahájil studium oboru autoelektrikář na Střední škole technické a řemeslné v [adresa].8. Dále účastníci shodně uvedli, že jejich styk probíhal jednou za 14 dní o víkendech do ukončení základní školy žalobcem. Poté se žalovaný odstěhoval, žalobce si našel partnerku a nastoupil na učiliště, tehdy styk probíhal tak 1 až 2 krát za rok. Žalovaný žalobce kontaktoval, chtěl ho vidět, 1 až 2 krát za měsíc mu volal, psal, žalobce telefonáty zvedal, na zprávy neodpovídal (což žalobce zdůvodňoval před soudem tak, že ho nebavilo odpovídat pořád na zprávy, jak se má, co dělá, co škola). Žalobce nereagoval ani na zprávu žalovaného o jeho hospitalizaci. V současné době komunikace ani styky neprobíhají.9. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce po ukončení studia na SOU v [Anonymizováno] pracoval jako operátor ve fabrice [Anonymizováno], která vyrábí plastové a gumové součástky do aut, kde si vydělal 20 – [částka] čistého měsíčně. Práci v oboru sháněl, hledal na nabídky na internetu, psal emaily, ale autoservisy vyžadovaly 2-3 roky praxe. Žalovaný se mu pokoušel zajistit práci a praxi u strýce na STK, žalobce to odmítl. Průzkum poptávky po oboru autoelektrikář na trhu si nedělal. Nyní žalobce v rámci studia oboru autoelektrikář na střední škole opakuje 2. ročník, neboť neuspěl v předmětu elektropříslušenství, a to ani u srpnového reparátu. Na reparát se přes léto učil sám, žádné doučování ani přes spolužáky si nezajišťoval. Pokud jde o jeho prospěch z jiných předmětů, na konci školního roku měl dále jednu čtyřku, v prvním pololetí měl výsledky dobré. Tento předmět nesplnil jeden další spolužák žalobce, zda tento udělal reparát, žalobci není známo. Studium je rozděleno po 14 dnech na studium a na praxi. V době 14 denního studia dochází žalobce do školy v pondělí ráno na jednu hodinu, v úterý od rána do 15:15 hodin a ve středu od 12:20 hodin do 15:30 hodin, v pátek rovněž na jednu hodinu. V době 14 denní praxe je žalobce ve škole od rána do 14:30 hodin každý den. Žalobci není známo, zda lze tento obor studovat dálkově, kombinovaně. V rámci tohoto oboru se podrobně zabývají diagnostikou, na oboru automechanik byl tento předmět pouze okrajově. Žalobce žije s matkou v rodinném domě. Jeho měsíční výdaje činí [částka] za paušál na telefon, [částka] za úrazové pojištění a [částka] za dopravu, včetně dopravy do školy autem. Všechny výdaje mu hradí matka, on na chod domácnosti nepřispívá. Ve volném čase žalobce pomáhá doma na zahradě nebo kamarádům. Přivýdělek v servisu se mu nepodařilo zajistit, jiný přivýdělek si zajistit nepokoušel. Sluchový handicap žalobce nijak nelimituje v zaměstnání, ani s ním nemá zvýšené výdaje. Ve studiu na prvním učilišti žalovaný žalobce podporoval, výživné mu platil. Žalovaný asi před dvěma týdny napsal žalobci, že je v nemocnici, žalobce mu neodpověděl, neví proč. Neví ani, proč neodpovídal na jiné zprávy žalovaného, nebavilo ho to, protože žalovaný pořád psal to samé.10. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaný pracuje asi 1,5 roku u společnosti [právnická osoba] [adresa] jako řidič zásobovač s čistým příjmem okolo [částka] měsíčně. [adresa] dny byl žalovaný hospitalizován v nemocnici, byla mu zjištěna hyperglykemie [Anonymizováno], od té doby je na nemocenské, píchá si inzulin 4 krát za den. Dosud žádné zdravotní komplikace neměl. Žalovaný bydlí s partnerkou v jejím domě. Jeho náklady činí [částka] za telefon, [částka] na splátku půjčky, na níž mu zbývá splatit [částka]. Půjčku si vzal na dokončení rekonstrukce domu partnerky. V souvislosti s bydlením hradí pouze vodu, elektřinu, náklady sdílí s partnerkou napůl. Jeho partnerka pracuje jako administrativní pracovník v Benešově a její čistý příjem činí zhruba [částka] měsíčně. Pokud jde o práci, kterou žalovaný žalobci zajišťoval, jednalo se o autorizovaného partnera [právnická osoba] [Anonymizováno], kde mají více pozic (tedy nejen přímo STK, kde je potřebná maturita, jak namítal žalobce), Anonymizováno11. Soud na základě provedeného dokazování stran skutkového stavu věci uzavřel, že výživné na žalobce bylo naposledy stanoveno částkou [částka] měsíčně opatrovnickým soudem před nabytím zletilosti žalobce. Žalobce v roce [Anonymizováno] ukončil studium na SOU v [Anonymizováno], poté byl do [datum] zaměstnán s příjmem [Anonymizováno] –[částka] čistého. Od [datum] studuje obor autoelektrikář na SŠ technické a řemeslné [adresa], opakuje 2. ročník, neboť neuspěl v jednom předmětu, a to ani při reparátu. Doučování před reparátem si nezařídil. Žije s matkou, na domácnost nepřispívá, jeho měsíční výdaje hradí matka. Přivýdělek si po celou dobu studia nezajistil, ačkoliv mu to časová náročnost studia alespoň částečně umožňuje. Žalovaný pracuje jako řidič s příjmem zhruba [částka] čistého, nyní je na nemocenské po zjištění diabetu, má závazek z půjčky [částka], náklady na bydlení sdílí s partnerkou. Komunikace mezi účastníky je minimální, osobní styk neprobíhá, pokus o kontakt opakovaně činil pouze žalovaný, žalobce byl pasivní.12. S ohledem dostatečná skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci soud zamítl pro nadbytečnost další žalovaným navržené důkazy, a sice zprávu školy o studijních výsledcích žalobce, zprávu školy o možnostech kombinovaného studia oboru autoelektrikář, pololetní a závěrečné vysvědčení žalobce, komunikaci účastníků dokládající snahu žalovaného o kontakt s žalobcem, výslech bratra žalovaného, tj. strýce žalobce, aby se vyjádřil k nabídce zaměstnání u STK, a dále studijní plány obou oborů, tj. automechanik i autoelektrikář, k porovnání jejich obsahu.13. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).14. Podle § 911 o. z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.15. Podle § 913 odst. 1 o. z. platí, že pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.16. V daném případě soud dospěl k závěru, že ukončením prvního studia na oboru automechanik v roce [Anonymizováno] zanikla žalovanému vyživovací povinnost k žalobci, neboť od té doby byl žalobce schopen se sám živit. V návaznosti na zahájení v pořadí druhého studia žalobcem na dalším výučním oboru (autoelektrikář) soud zvažoval, zda došlo k obnově vyživovací povinnosti žalovaného. Soud vyšel z ustálené judikatury Ústavního soudu a zkoumal, zda se žalobce studiem druhého výučního oboru soustavně a racionálně připravuje na budoucí povolání, pokud je již v jednom učebním oboru vyučen (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]), konkrétně zda se zvýší jeho uplatnění na trhu práce, zda se žalobce studiu věnuje s dostatečnou péčí a zda jeho dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Dále soud zkoumal, jaké časové nároky klade předmětné studium na žalobce, zda by bylo možné studium realizovat v jiné formě, např. distanční nebo kombinované, a zda studium vylučuje možnost alespoň příležitostného přivýdělku (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).17. Pokud jde o racionalitu dalšího studia učebního oboru za situace, kdy žalobce je v jednom výučním oboru již vyučen, nelze v daném případě [právnická osoba] uzavřít, že studium oboru autoelektrikář nenavazuje na již žalobcem ukončený učební obor automechanik. Jak vidno ze samotných názvů oborů, oba souvisí s automobilním průmyslem, jedná se tedy o obory příbuzné, navazující. To potvrzuje i průběh studia, kdy žalobce v rámci studia oboru autoelektrikář rovnou nastoupil do 2. ročníku studia. Lze přisvědčit žalobci, že v obecné rovině lze studium oboru autoelektrikář po vystudování oboru automechanik považovat za zvyšování kvalifikace a rozšiřování uplatnění na trhu práce (blíže se ovšem soud touto otázkou nezabýval, a to s ohledem na bod níže – postoj žalobce ke studiu).18. Dále se soud zabýval posouzením postoje žalobce ke studiu. V tomto ohledu však bylo zjištěno, že žalobce opakuje 2. ročník, do nějž při zahájení studia nastoupil, neboť ani po reparátu nesplnil jeden předmět. V rámci přípravy na reparát si žalobce nezajistil žádným způsobem doučování, učil se sám, aniž by vyhledal pomoc spolužáka či využil odborného doučování. V ostatních předmětech měl žalobce známky průměrné až podprůměrné. Ze zjištěných studijních výsledků lze vyvozovat, že žalobce se studiu nevěnuje dostatečně, volný čas zřejmě nevyužívá plně ke studiu, případně je studium dalšího oboru nad jeho síly, aniž by si tuto skutečnost připouštěl. Z uvedených zjištění nelze dovozovat dostatečnou péči žalobce spojenou se studiem, ani skutečný zájem o zvolený obor. Nedostatek zájmu žalobce o obor potvrzuje i skutečnost, že žalobce nečinil žádnou větší aktivitu za účelem zajištění si brigády v některém z autoservisů v okolí bydliště a že odmítl práci, kterou mu nabídl zajistit žalovaný. Není vyloučeno, že by žalobce v začátcích v servisu nepracoval přímo na pozici mechanika, nebo by se jednalo o neplacenou praxi, nicméně pokud se žalobce ve volném čase žádnému přivýdělku nevěnuje, získával by na trhu práce jím tvrzenou ceněnou praxi v oboru, kterou mu navazující studium nenahradí.19. Jde-li o přivýdělek, který by žalobce s ohledem na časovou náročnost studia mohl bezesporu získat, ať již ve studovaném oboru či mimo něj, uvádí soud, že žalobce přivýdělek v oboru aktivně a soustavně nehledá, přivýdělek mimo obor ani hledat nezkoušel. Lze podotknout, že žalobce si ani nezjišťoval možnosti distančního či kombinovaného studia, aby studium mohl zvládat společně s prací a vyhnul se obnovení vyživovací povinnosti na straně jeho rodičů. Žalobce si tak nejenže nezajistil brigádu v oboru, prostřednictvím níž by získával zkušenosti pro svůj obor, nezajistil si ani jiný přivýdělek, kterým by v zajištění výživy odlehčil svým rodičům, na nichž je plně závislý. Vše uvedené by bylo pochopitelně možné zdůvodnit soustavným pečlivým studiem (byť navazujícího oboru). Výsledky žalobcova studia však svědčí o tom, že se žalobce řádně takovému dalšímu studiu nevěnuje, jelikož byl na konci ročníku hodnocen z jednoho předmětu nedostatečnou. Žalobce pak ani neuspěl při reparátu na konci léta, ačkoliv měl k dispozici dva měsíce ke studiu. V průběhu této doby tedy řádně nestudoval, nezajistil si doučování a ani si nijak nepřivydělával. Za dané situace nelze než uzavřít, že jeho studium je toliko tzv. prodlužováním mládí, u něhož neexistuje právní nárok na výživné, nikoliv konstruktivní přípravou na budoucí zaměstnání.20. V neposlední řadě považuje soud za důležité upozornit na vzájemný vztah žalobce a žalovaného, kdy mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaný je iniciátorem kontaktů, nicméně žalobce je v tomto ohledu až na telefonické výjimky (kdy je či byl ochoten zvednout telefon) pasivní. Před soudem žalobce sice deklaroval zájem s žalovaným kontakt opětovně navázat, nicméně dosud tímto směrem neučinil žádné kroky, nebyl ani schopen uvést důvod, proč byl jejich vzájemný kontakt ukončen kromě sdělení, že ho nebavilo opakovaně odpovídat na zprávy žalovaného, jak se má a jak jde škola. Žalobce nijak nereagoval ani na zprávu o hospitalizaci žalovaného. Pakliže žalobce nemá bez skutečného důvodu zájem s otcem komunikovat, měl by se zamyslet nad svým žalobním žádáním, pokud po otci, kterého ignoruje, žádá u soudu nemalé finanční prostředky na studium, kterému se řádně nevěnuje. S přihlédnutím k postoji žalobce ke studiu a ke snaze si obstarat přivýdělek lze tak uzavřít, že žalobce nečiní ani minimální aktivitu směrem k osamostatnění se a odbřemenění rodičů od jeho výživy. Skutečnost, že matka žalobce pravděpodobně v celém rozsahu živí, nemůže jít k tíži žalovaného, pakliže žalobce je fakticky schopen se sám živit a nyní realizované studium nelze současně považovat za řádnou a soustavnou přípravu na budoucí povolání ve smyslu výše citované rozhodovací praxe Ústavního soudu.21. V návaznosti na výše uvedené soud uzavřel, že k obnově vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci v souvislosti s navazujícím studiem žalobce v oboru autoelektrikář nedošlo. Soud proto shledal žalobu nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl (výrok I.)22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), tak, že jejich náhradu přiznal procesně plně úspěšnému žalovanému. Soud nepřistoupil k aplikaci moderačního oprávnění dle § 150 o.s.ř.), neboť s ohledem na okolnosti sporu neshledal důvody hodné zvláštního zřetele odůvodňující nepřiznání odměny procesně úspěšnému žalovanému. Přestože by se moderace vzhledem k povaze sporu a vztahům účastníků nabízela, soud v daném případě vycházel zejména z postoje žalobce ve sporu, kdy žalobce žádným způsobem procesně nereflektoval skutečnost, že v rámci studia nepostupuje řádně, pokud opakuje po neúspěšném reparátu ročník, ačkoliv objektivně musel v návaznosti na své studijní výsledky pojmout minimálně pochybnost o důvodnosti svého nároku. Současně žalobce nemá absolutně žádný náhled na situaci, pokud po otci, s nímž bezdůvodně nechce být v kontaktu, žádá finanční prostředky, a to na navazující studium učebního oboru, jemuž se zjevně dostatečným způsobem nevěnuje, pokud opakuje ročník, čímž účelově prodlužuje dobu své nezaopatřenosti. Současně se žalobce ani nesnaží o svou výživu alespoň částečně postarat sám, ačkoliv mu i jím zvolené denní studium minimálně určitý časový prostor poskytuje. Jednání žalobce lze v tomto ohledu považovat za nekorektní z pohledu přístupu k řešení rodinných vztahů a jako takové nemůže odůvodnit výjimečné moderační oprávnění soudu.23. Náhrada nákladů řízení sestává z následujících nákladů právního zastoupení ve výši [částka] dle obsahu spisu:- odměna advokáta ve výši [částka] za- 2 úkony právní služby dle § 8 odst. 2 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do [datum] po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě) z tarifní hodnoty [částka] (22 * [částka]), která představuje součet požadovaného plnění požadovaného na 22 měsíců (žalobce nastoupil do 2. ročníku [datum] a studium mělo být na dva roky, tudíž mělo končit [datum]),- za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 2 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum] po [částka] (účast na jednání dne [datum]),- paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za- 2 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do [datum],- 1 úkon právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum],- náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % DPH z částky [částka] podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši [částka] (výrok II.)24. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalovaného soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.