Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, za nějž je splátka hrazena, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uvedla, že žalovaná s ní dne [datum] uzavřela prostřednictvím webových stránek www.[Anonymizováno] cz smlouvu o [Anonymizováno] úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela částku ve výši [částka], za což se zavázala uhradit poplatek ve výši [částka]. Žalovaná však své povinnosti plynoucí z této smlouvy nesplnila, žalobkyně po žalované proto požaduje rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že nežádala o úvěr pro účely podnikání, úvěr byl pro podnikatelské účely poskytnut účelově, což je běžná praxe obdobných poskytovatelů podnikatelských úvěrů, k čemuž odkázala na závěry jiných soudů ohledně toho, že se jedná o praxi snažící se vyhnout se aplikaci ustanovení o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je zaměstnaná, nikdy fakticky nepodnikala, úvěr sjednalo pro svoji osobní potřebu a jednalo se tak o spotřebitelský úvěr. V této souvislosti poukázala na nemravná ujednání smlouvy a dále na skutečnost, že před jejím uzavřením nebyla řádně zkoumána její úvěruschopnost. Smlouva je tedy absolutně neplatná a žalobkyně může mít maximálně nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté částky [částka] po odečtu částky [částka], která byla na úvěr hrazena, tj. na částku [částka].
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:
4. Z dokumentu s názvem „[Anonymizováno] č. [hodnota] -[Anonymizováno] “ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně označila jako klienta a úvěrovaného žalovanou (u níž je uvedeno datum narození, rodné číslo, IČO, místo podnikání), přičemž na základě této smlouvy měla žalovaná obdržet částku [částka] převodem na bankovní účet, za což se zavázala zaplatit poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Splatnost úvěru byla stanovena na [datum]. Úvěr měla žalovaná splatit v 5 splátkách po [částka]. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] a potvrzení o ověřovací platbě [částka] soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla zaslána žalované platba ve výši [částka] na bankovní účet dle ověřovací platby ve výši [částka]. K ověření identity žalované žalobkyně dále disponovala fotokopií jejího občanského průkazu. Z potvrzení o úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh zaplatila [částka]. Z předžalobní upomínky a podacího lístku z [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu.
5. Nahlédnutím na webové stránky žalobkyně www.[Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně své půjčky inzeruje jako podnikatelské, přičemž podmínkou je existující živnostenské oprávnění. Z dokladů předložených žalovanou (z dokladů o spotřebitelských úvěrech, z potvrzení o mzdě, z pracovní smlouvy a dodatku), dále soud zjistil, že žalovaná čerpala další úvěry u jiných společností vždy jako spotřebitel, pobírá mzdu jako zaměstnanec [Anonymizováno] [adresa], kde je zaměstnaná na pozici [Anonymizováno] od [datum].
6. Soud neprovedl důkaz dotazem na finanční úřad ohledně příjmu žalované z podnikání a výslechem žalované (z důvodu nadbytečnosti), ani účetními závěrkami žalobkyně, z nichž má vyplývat generování a zvyšování zisku (nejedná se o skutečnost rozhodnou pro posouzení věci).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Soud se v posuzovaném případě ztotožnil s námitkou žalované, že byť formálně byla smlouva mezi stranami nazvána jako smlouva o podnikatelském úvěru a že dlužník (žalovaná) je označený jako podnikatel svým identifikačním číslem, nelze bez dalšího uzavřít, že se jedná o úvěr poskytnutý v souvislosti s podnikatelskou činností žalované, tj. že se daný úvěr „dostal“ z rozsahu regulace ZoSÚ. Soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], v němž soud dospěl k závěru, že ze strany poskytovatele úvěru (žalobkyně) musí být řádně zkoumán účel poskytovaného úvěru, který musí prokázat, že skutečně zkoumal a zjišťoval skutečný účel úvěru. Zdejší soud podotýká, že v opačném případě (při pouhé formální akceptaci faktu, že ve smlouvě je uvedeno IČO) by bylo s přihlédnutím k množství osob, které často pouze formálně disponují živnostenským oprávněním (a mají tudíž IČO), umožněno obcházení regulace poskytování úvěrů spotřebitelům, což nelze připustit. Použití formálního kritéria v podobě předpřipraveného formuláře pro závěr o tom, že určitá fyzická osoba nevystupuje v pozici spotřebitele rovněž v minulosti odmítla i judikatura – viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Důraz na zkoumání fakticity podnikání rovněž konstatoval Nejvyšší soud právě v případě posuzování poskytování úvěrů osob formálně označených za spotřebitele – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] -[Anonymizováno].
15. Dále soud konstatuje, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení "podnikatelské účely“. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) zdůraznil, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly. Stejně tak Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] řešil, co je rozhodující pro posouzení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský úvěr.
16. V návaznosti na shora uvedené tedy lze uzavřít, že v posuzované věci bylo povinností žalobkyně, aby zkoumala, zda žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy vystupovala v pozici podnikatele či spotřebitele. Pokud se v tomto směru spoléhala na formální odkaz obsažený v jí předpřipravené smlouvě o úvěru, nepostupovala správně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se svého práva obdržet od soudu odpovídající poučení ohledně toho, zda a jakým způsobem zkoumala materiální kritéria podnikatelského úvěru, tj. zda a za jakým podnikatelským účelem byl úvěr žalované poskytnut. Soud proto v projednávané věci dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva obchází zákon a je tudíž neplatná ve smyslu § 588 o. z.
17. Pro úplnost soud podotýká, že platnost smlouvy by neobstála ani z pohledu ZoSÚ, jelikož žalobkyně před jejím uzavřením nezkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 dotčeného zákona (resp. tuto skutečnost netvrdila a neprokázala a k jednání se nedostavila), přičemž soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu obcházení zákona (a smlouva by byla neplatná též z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované), rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku [částka], na kterou doposud zaplatila [částka], a proto soud uložil žalované povinnost žalobkyni vydat částku [částka], a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud z předmětné částky přiznal od osmého dne po doručení žaloby ([datum]). Tuto lhůtu soud považoval za přiměřenou ve smyslu § 1960 o.z., jelikož nejpozději touto dobou již žalovaná věděla, že bezdůvodné obohacení bude muset žalobkyni vrátit a musela též vědět, jakou částku bude povinna vracet. Dotčeného data je totiž datováno i podání sepsané jejím zástupcem. Plná moc zástupce je datována ještě dříve, i tak se tedy jedná o úrok z prodlení stanovený soudem ve prospěch žalované.
19. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud postupoval podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. tak, že rozložil splnění povinnosti žalované do měsíčních splátek po [částka], splatných vždy do každého 20. dne měsíce daného měsíce počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Soud posoudil situaci žalované za současného zohlednění postavení žalobkyně, jejího předmětu činnosti, jakož i rizik a nevýhod, které jí splátky v soudem stanovené výši [částka] měsíčně přinesou, a dospěl k závěru, že rozvržení plnění do splátek v uvedené výši nevybočuje v posuzované věci z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Žalovaná si uvědomuje své dluhy a projevuje snahu věc řešit a dostát svým závazkům. Nadto komunikuje se soudem a je připravena danou částku ve splátkách hradit. Soud v daném případě vzal v předmětné věci v potaz, že žalobkyně je institucí, jíž nijak plnění ve splátkách nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu. Splátky pak odpovídají i možnostem žalované podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. a to, tak že procesně úspěšnější žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, a to s ohledem na přinejmenším problematické okolnosti uzavření úvěru, které jsou popsány výše, jejichž cílem je dle názoru soudu obcházet regulaci poskytování úvěrů spotřebitelům. Za dané situace má soud za to, že byť byla žalobkyně úspěšnější, nenáleží jí vůči žalované náhrada nákladů řízení.