12 C 119/2025

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím – úroky a úroky z prodlení; dále žádal náhradu nákladů řízení. Uváděl, že na základě písemné smlouvy založil a vedl žalovanému běžný bankovní účet, žalovaný však nedodržoval dohodnuté podmínky a účet přečerpal. Nepovolený debet žádá žalobce uhradit i s úroky dle sazebníku.V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalobce uzavřel dne [datum] se žalovaným Smlouvu o povoleném přečerpání č. [Anonymizováno] která je smlouvou o úvěru (dále jen "Smlouva"). Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, v souladu s Podmínkami pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby (dále jen "Podmínky“). Zadáním autorizačního kódu žalovaný potvrdil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru, přičemž autorizační kód nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Součástí této smlouvy jsou Podmínky dále všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů v mBank (dále jen "VOP"), Sazebník bankovních poplatků mBank (dále jen "Sazebník") a Úrokový lístek mBank, s nimiž se žalovaný seznámil a souhlasil s nimi. V předmětné smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit až do výše [částka], který mohl žalovaný čerpat realizací plateb a výběrů ze svého osobního účtu [Anonymizováno], č.ú.: [č. účtu], vedeném u žalobce. Tento svůj závazek žalobce ke dni [datum] splnil. Žalovaný se zavázal zejména nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu dle Smlouvy a plnit veškeré své závazky z této Smlouvy vyplývající, tj. zejména řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky, na něž má Banka nárok podle Smlouvy nebo Podmínek, a dále zajistit na svém účtu ke konci zúčtovacího cyklu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru z povoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení dle Podmínek. Dle čl. II odst.

1 Smlouvy je nesplacená jistina úvěru úročena roční procentní úrokovou sazbou ve výši 16,90 %, přičemž dle Podmínek žalobce účtuje úroky v měsíčních intervalech, a to v jednotlivých na sebe bezprostředně navazujících měsíčních zúčtovacích cyklech, přičemž každý zúčtovací cyklus končí k tomu dni v měsíci, který se svým číselným označením shoduje se dnem, v němž bylo povolené přečerpání poskytnuto. Žalobce - banka je v případě prodlení klienta, tedy žalovaného, s úhradou jakéhokoliv závazku ze Smlouvy, či při překročení povoleného limitu přečerpání, úročit dlužnou částku Zvláštní úrokovou sazbou, sjednanou se žalovaným ve Smlouvě ve výši 30 % (žalobce však z vlastníhorozhodnutí ode dne vzniku Smlouvy úročil nepovolený zůstatek pouze sazbou smluvního úroku 16,90 %, a dále sazbou úroku z prodlení v zákonné výši, kteréžto v sazbě kapitalizovaného úroku sečetl dohromady) a dále požadovat uhrazení poplatků, smluvní pokuty a jiných plateb souvisejících s prodlením klienta dle aktuálně platného Sazebníku v souladu čl. IV odst.

2 Smlouvy. Dle části čl. IV odst. 1 Smlouvy Pokud klient z jakéhokoli důvodu překročí úvěrový limit, stává se takováto částka nepovoleným debetním zůstatkem, který je žalovaný povinen splatit ihned. Dle odst. 3.2.1 Podmínek banka oprávněna úvěr v plné výši prohlásit za splatný nebo odstoupit od Smlouvy zejména je-li klient v prodlení s úhradou jakékoliv peněžité částky vůči mBank, či pokud dojde z jakéhokoliv důvodu k překročení úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný překročil úvěrový limit, nezajistil dostatek prostředků k pokrytí transakce a dostal se tak do nepovoleného debetního zůstatku, využil žalobce svého výše uvedeného práva dle Podmínek a od Smlouvy odstoupil, a to dopisem adresovaným žalovanému, čímž se stal dluh splatným ke dni [datum]. Dluh sestává z nesplacené jistiny - záporného zůstatku na účtu ve výši [částka] tvořeného rozdílem mezi čerpanými prostředky a vklady žalovaného, a z příslušenství s ohledem na průběh čerpání a splácení žalovanýmV daném případě soud dospěl k závěru, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o vedení běžného účtu, s povoleným debetem, který ve prospěch žalovaného vedl žalobce. Žalovaný však nesplnil povinnost zajistit na účtu prostředky na úhradu plateb, účet přečerpal přes povolený debetní limit, a tento nepovolený debet ve výši [částka] je povinen žalobci vrátit, a to spolu s úroky dle sazebníku právního předchůdce žalobce a s úroky z prodlení v zákonné výši. Z těchto důvodů soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl.Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od [datum], zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o změně v osobě věřitele a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši [částka] představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náklady právního zastoupení [částka]. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum] do [datum] a ve znění účinném od [datum]. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna [částka] za každý úkon právní služby učiněný do [datum], a [částka] za každý úkon právní služby učiněný po [datum] neboť se jedná o žalobu podanou po [datum], a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do [částka] a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do [částka] předmětu řízení jde o [částka] do [datum] a [částka] od [datum]). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 2x [částka] a 1x [částka] – [částka] za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení do [datum], podání žaloby po [datum]). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x [částka] – [částka], a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy [částka].Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.