Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a ohledně smluvní pokuty ve výši [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Benešově, doplatek soudního poplatku za žalobu částkou [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení), dále smluvní pokutu, a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku [částka] za sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a úroky z úvěru, zaplatit zvolené služby, neuhradil však ničeho. Žalobci tak dosud dluží, a to přes výzvy k úhradě. Nadto ještě žalobci vznikl nárok na zaplacení nákladů upomínání a smluvní pokuty za prodlení.
2. Žalovaný se věci nevyjádřil, ničeho neuvedl, k jednáním soudu, ač řádně předvolán, se nedostavil.
3. Soud provedl důkaz obsahem listin, předložených žalobcem – smlouva o úvěru č. [hodnota] z [datum], všeobecné obchodní podmínky, informace o poskytovateli úvěru, informace pro spotřebitele, formulář GDPR, výpis bankovní identity žalovaného, ověření identity žalovaného, kalkulace příjmů a výdajů žalovaného, ověřené příjmy žalovaného, potvrzení o vyplacení úvěru [částka] dne [datum], metodologie posouzení úvěruschopnosti, předpis splátek, upomínka z [datum], předžalobní výzva z [datum] s dokladem o odeslání – a po jejich zhodnocení podle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný se žalobcem jako úvěrujícím uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do úvěrového rámce [částka], který žalovanému poskytl pouze částkou [částka] dne [datum]. Žalovaný se zavázal do [datum] v předepsaných splátkách, neuhradil však žádnou a nesplatil ničeho. Zavázal se přitom úvěr splatit spolu s úrokem [částka], poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a s poplatky za žalovaným zvolené služby - za službu „Presto“: [částka]. Žalobce dále požaduje [částka] – smluvní pokutu, protože žalovaný nesplácel ničeho. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného zjištěním jeho příjmů a výdajů a ověřil jeho totožnost.
4. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku [částka] na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu o úvěru, smluvní podmínky a soupis údajů o příjmech a výdajích, poskytnutých žalovaným, a dále výpis příjmů z účtu žalovaného za období jednoho roku před uzavřením smlouvy, obecně pak svou metodiku posuzování úvěruschopnosti. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval – především že by jakkoliv ověřoval údaje o příjmech a především výdajích, které poskytl sám žalovaný. Soud tu nepoučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení o tom, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, především jeho výdaje, s poučením o nutnosti nabídnout k těmto tvrzením důkazy a s poučením, že nebudou-li tvrzení doplněna, nebo nebudou nabídnuty důkazy anebo se nabídnutými důkazy tvrzené skutečnost neprokáže, posoudí soud nárok žalobce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, protože žalobce se z jednání soudu omluvil. Soud proto dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalobcem před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo provedeno dostatečně a kvalifikovaně, z informací, poskytnutých pouze žalovaným, neměl a nemohl žalobce vycházet, měl tyto údaje ověřit, a to především pokud jde o výdaje. Řádné ověřování úvěruschopnosti se nemůže omezit pouze na „výtah“ příjmů žalovaného dle výpisu z bankovního účtu, tedy z měsíční mzdy žalovaného ve výši [částka], když na straně výdajů jsou kalkulovány výdaje na bydlení [částka] měsíčně, ostatní výdaje [částka]. Výdaje dospělého člověka [částka] měsíčně jsou nemožné a žalobce takto nemohl a neměl kalkulovat. Žalobce proto nemohl dojít ke – správnému – závěru, že žalovaný bude poskytnutých [částka] s úrokem a platbami za zvolené služby schopen žalobci vrátit. Jelikož však žalovaný částku [částka] skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.
7. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku [částka], jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nevrátil žalobci ničeho, je povinen vydat žalobci poskytnutou částku [částka]. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne [datum]). Ohledně zbylých požadovaných částek – [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a ohledně smluvní pokuty ve výši [částka] – soud uzavřel, že žalobcův nárok tu nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, tedy dne [datum] (den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (zákonná sazba platná pro den počátku prodlení).
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že pro obdobný úspěch a neúspěch účastníků nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.
10. Nedoplatek soudního poplatku ve výši [částka] (výrok IV.) žalobkyni vznikl v důsledku nevydání elektronického platebního rozkazu z důvodu nutnosti posouzení splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného a tedy nutnosti nařízení soudního jednání ve věci; proto je třeba, aby žalobkyně v souladu s položkou 2 bod 2. - ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) – Sazebníku soudních poplatků doplatila soudní poplatek 5 % ( z původně uhrazených 4 %) do částky [částka] (dosud bylo uhrazeno [částka]), tedy doplatila [částka]..