Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení z 26 % částkou [částka], k rukám právního zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěrový rámec [částka], avšak žalovaný – přes čerpání celkem [částka] - nesplácel řádně a včas, dosud dluží, dluží i smluvní pokutu, sjednané úroky z dosud poskytnutých peněz a náklady na vymáhání, to vše přes výzvy k úhradě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.
2. Na základě provedeného dokazování, a to listinami předloženými žalobcem - dopis o zesplatnění s podacím archem, karta klienta, předžalobní výzva s dokladem o odeslání, smlouva o úvěru, úvěrové podmínky, výpis úvěrového účtu – čerpání a splátky, výstupy výpisů z rejstříků ohledně žalované, žalobcova metodika posouzení, výpis z účtu žalovaného za září [Anonymizováno] a záznam telefonního hovoru – a po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný (dlužník) a žalobce jako úvěrující (věřitel), uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec [částka], žalovaný celkem načerpal částku [částka], avšak uhradil pouze [částka]. Podle úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobci poskytnutý úvěr měsíčními splátkami s úrokem ve výši 17,9 % ročně, tak, že měsíční splátka bude vždy nejméně 2,56 % ze sjednaného úvěrové rámce. Takto však žalovaný nesplácel, proto žalobce celý nesplacený úvěr zesplatnil, vyzval žalovaného k doplacení jistiny úroku a sjednaných sankcí – smluvní pokuty [částka], dále nákladů na vymáhání [částka]. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, žalobce dle předložených listin, jimiž soud všemi důkaz provedl, zjistil pouze osobní údaje žalovaného - svobodný/á, druh bydlení: podnájem, počet dětí: 0, zdroj příjmu klienta: zaměstnanec, výše příjmu: [částka], příjem ostatních členů domácnosti: [částka], měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti: [částka]. K doložení takto zjištěných poměrů doložil žalobce pouze záznam telefonického hovoru, kde žalovaný potvrzuje již takto zjištěné údaje, a výpis z účtu žalovaného za září [Anonymizováno]; dále prověřil žalovaného v databázích ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS – vše s negativním výsledkem. Z výpisu účtu žalovaného za září [Anonymizováno] plynou příjmy celkem [částka] od společnost [právnická osoba], další malé příjmy pak plynou z mikropůjček, je zde zachycena splátka již existujícího úvěru částkou [částka]; počáteční zůstatek účtu činí [částka], konečný pak [částka].
3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od [datum], zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku [částka] na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, neboť žalovaný byl v době uzavření smlouvy v postavení spotřebitele a jednalo se tak o spotřebitelský úvěr. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu, kartu klienta, negativní lustrace žalovaného v 4 rejstřících, svou metodiku prověřování úvěruschopnosti a výpis z účtu žalovaného za jeden měsíc. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených ovšem nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval. Naopak, spolehl se pouze na údaje vyplněné, uvedené žalovaným, a ty nijak neověřil, tedy především to, že je žalovaný skutečně zaměstnán a má pravidelný příjem v tvrzené výši. To je základní předpoklad pro řádné splácení poskytnutého úvěru. Žalobce tak nemohl uzavřít, že žalovaný, byť nemá záznamy v dostupných rejstřících dlužníků, bude skutečně schopen splácet. Dále bylo namístě nepochybně zohlednit, že jeden úvěr částkou přes [částka] měsíčně již žalovaný splácí, a dále, že za jediný doložený měsíc výdaje žalovaného o [částka] překročily jeho příjmy; závěr o úvěruschopnosti žalovaného tak nebyl správný. Jelikož však žalovaný částku [částka] skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.
6. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku [částka], jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud vrátil žalobci [částka], je povinen vydat žalobci zbylou poskytnutou částku [částka]. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dnem [datum]). Ohledně zbylých požadovaných částek, tedy částky ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení – soud uzavřel, že nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení (den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně (sazba platná pro den počátku prodlení).
8. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř. a rozhodl, že žalobci pro jeho poměrný úspěch ve věci v rozsahu 63 % a neúspěch v rozsahu 27 % (zde soud přihlédl i ke kapitalizovanému příslušenství a vycházel z předmětu řízení [částka]) náleží náhrada nákladů řízení v poměrném rozsahu 26 %. Úplné náklady řízení ve výši [částka] představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náklady právního zastoupení ve výši [částka]. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., Předmětem řízení je částka [částka], za každý úkon právní pomoci tak náleží zásadně částka [částka] dle § 7 bod 5, takové úkony byly v dané věci poskytnuty čtyři – převzetí s přípravou zastoupení, podání žaloby, účast u jednání soudu dne [datum] a dne [datum], zde proto náleží [částka] dle § § 11 odst. 1 písm. a), d). Dále soud přiznal režijní paušály za uvedené čtyři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 13 odst. 3, a to za úkony poskytnuté do [datum] po [částka], celkem [částka] a za úkon po [datum] částku [částka], celkem [částka]. Dále náležejí výdaje související s cestou právní zástupce žalobce k jednání soudu ze sídla v [adresa] a zpět, při délce cesty 360 km, průměrné spotřebě vozidla 4,4 litru nafty na 100 km, náhradě za 1 km [částka] a ceně nafty [částka] jde o cestovné ve výši [částka] (§ 13 odst. 4, vyhl. č. 475/2024 Sb.), dále náleží náhrada času promeškaného touto cestou, vzhledem ke vzdálenosti v rozsahu 8 půlhodin po [částka], tedy celkem [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.). Konečně náleží 21 % DPH z nákladů právního zastoupení, tedy [částka], dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Z částky nákladů řízení v plné výši pak 26 % představuje částka [částka].