Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit společně s kapitalizovaným úrokem za poskytnutí úvěru v pevné výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 24,12 % ročně a částkou za zpracování úvěru ve výši [částka], a to v 21 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaný však porušil svou povinnost úvěr splácet, když poslední splátku uhradil dne [datum]. Celkem žalovaný uhradil toliko [částka]. Dlužná jistina tak činí částku [částka] a dlužný poplatek částku [částka], dále žalobkyně požadovala uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 24,12 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností k tomuto dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Na dlužnou částku žalovaný přes zaslanou výzvu ničeho neuhradil. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena před uzavřením smlouvy o úvěru, což vyplývá z písemné žádosti o úvěr. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], uzavřela rovněž s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit společně s kapitalizovaným úrokem za poskytnutí úvěru v pevné výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 21,39 % ročně a částkou za zpracování úvěru ve výši [částka], a to v 18 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaný však porušil svou povinnost úvěr splácet, když poslední splátku uhradil dne [datum]. Celkem žalovaný uhradil toliko [částka]. Dlužná jistina tak činí částku [částka] a dlužný poplatek částku [částka], dále žalobkyně požadovala uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností k tomuto dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Na dlužnou částku žalovaný přes zaslanou výzvu ničeho neuhradil. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena před uzavřením smlouvy o úvěru, což vyplývá z písemné žádosti o úvěr.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši [částka], a to za poplatek ve výši [částka], který byl tvořen úrokem ve výši [částka] a částkou za zpracování úvěru ve výši [částka]. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění s pojistným ve výši [částka] za sjednanou dobu pojištění. Celkovou dlužnou částku [částka] se žalovaný zavázal splácet ve 21 měsíčních splátkách po [částka]. V případě prodlení si dále smluvní strany sjednaly zesplatnění celého dluhu (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně smluvních podmínek). Celkem žalovaný uhradil [částka] (z tabulky umoření). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek zde dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum], z výpisu z obchodního rejstříku). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku).
4. Dále bylo zjištěno, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši [částka], a to za poplatek ve výši [částka], který byl tvořen úrokem ve výši [částka] a částkou za zpracování úvěru ve výši [částka]. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění s pojistným ve výši [částka] za sjednanou dobu pojištění. Celkovou dlužnou částku [částka] se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po [částka]. V případě prodlení si dále smluvní strany sjednaly zesplatnění celého dluhu (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně smluvních podmínek). Celkem žalovaný uhradil [částka] (z tabulky umoření). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek zde dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum], z výpisu z obchodního rejstříku). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku).
5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného oba předmětné úvěry splácet, na základě výzvy a poučení soudu při jednání žalobkyně nedoplnila žádná nová tvrzení, ani nepředložila další důkazy. K dispozici měl soud dříve předloženou Zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] ke smlouvě č. [tel. číslo], dle které žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bydlení. Pracuje na plný úvazek a udává čistý příjem [částka] měsíčně. Výdaje byly odhadnuty na částku [částka] měsíčně, dále má žalovaný dluh označený jako „interní splátky“ (zjevně vůči věřiteli [právnická osoba]) ve výši [částka] měsíčně. Současně měl soud k dispozici Zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] ke smlouvě č. [tel. číslo], dle které žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bydlení. Pracuje na plný úvazek a udává čistý příjem [částka] měsíčně. Výdaje byly odhadnuty na částku [částka] měsíčně. Žádné přílohy, na které se v těchto žádostech odkazuje (výplatní pásky), nebyly soudu předloženy.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že obě předmětné smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného dané úvěry splatit. Žalobkyně přes poučení poskytnuté jí soudem při jednání nedoplnila tvrzení a řádně neoznačila důkazy k jejich prokázání, že by její právní předchůdkyně dostatečně ověřila příjmy a zejména výdaje žalovaného. Soudu byly předloženy jako důkaz listinami nepodložené žádosti o úvěr, ze kterých však vyplývá, že žalovaným tvrzené celkové měsíční výdaje ve výši [částka], resp. [částka], nemohou odpovídat reálným nákladům na živobytí, placenému nájemnému, a provozu domácnosti; příjmy nebyly doloženy. Dále z později vyplněné žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný má již u právní předchůdkyně další úvěr, k jehož splácení je zavázán. Soud při jednání poskytl žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti doplnila svá tvrzení a označila důkazy, avšak žalobkyně uvedla, že žádných dalších návrhů nemá.
18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
19. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
20. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení včetně ustálené judikatury na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka] na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva č. [tel. číslo]) a částku ve výši [částka] na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva č. [tel. číslo]). Závěr o absolutní neplatnosti smluv ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a nutnost zkoumání této (ne)platnosti z úřední povinnosti přitom vyplývá též z aktuálního rozhodnutí [Anonymizováno] (rozhodnutí [Anonymizováno] „[Anonymizováno] “ ze dne [datum], věc [Anonymizováno]), a v tomto případě tedy spočívá v okolnosti, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěrů řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a ani tato skutečnost nevyplynula ze soudem provedených důkazů předložených žalobkyní. Příjmy žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy, stejně tak výdaje a náklady na bydlení, provoz domácnosti a na živobytí nebyly řádně zkoumány ani doloženy, přičemž udávaná částka [částka], resp. [částka] měsíčně na bydlení nemůže v žádném případě odpovídat realitě. Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy, které nebyly v dané věci zkoumány vůbec. Tím bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalovanému zbývá dostatečné množství volných prostředků na úvěr. Soudu je přitom z jeho rozhodovací činnosti známo, že v době sjednávání obou smluv měl žalovaný celou řadu dalších závazků, kvůli nimž byl rovněž u zdejšího soudu žalován, a rovněž jsou vedena exekuční řízení. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření příjmů a výdajů žalovaného ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
21. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], která naplnila znaky spotřebitelského úvěru, a takto ji soud po právní stránce posoudil, absolutně neplatnou, kdy žalobkyně reálně vyplatila žalovanému jistinu [částka], jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení podle citovaného § 2991 o. z., které musí žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud na žalovanou částku uhradil [částka], je povinen vydat žalobkyni zbylé bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Ohledně této částky soud žalobě ve výroku I. vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky s tím, že prodlení nastalo až na základě doručení výzvy žalovanému v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno dne [datum] a které se dostalo do sféry žalovaného po 3 dnech (§ 573 o. z.), a splatnost byla určena v délce 10 dní od jeho doručení, tj. od [datum] se žalovaný nacházel v prodlení. Lhůtu k plnění určil soud obecnou ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, soud žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl, neboť nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je absolutně neplatná.
23. Dále soud shledal smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], která naplnila znaky spotřebitelského úvěru, a takto ji soud po právní stránce posoudil, absolutně neplatnou, kdy žalobkyně reálně vyplatila žalovanému jistinu [částka], jednalo se na straně žalovaného rovněž o bezdůvodné obohacení podle citovaného § 2991 o. z., které musí žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud na žalovanou částku uhradil [částka], je povinen vydat žalobkyni zbylé bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Ohledně této částky soud žalobě ve výroku III. vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky s tím, že prodlení nastalo až na základě doručení výzvy žalovanému v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno dne [datum] a které se dostalo do sféry žalovaného po 3 dnech (§ 573 o. z.), a splatnost byla určena v délce 10 dní od jeho doručení, tj. od [datum] se žalovaný nacházel v prodlení. Lhůtu k plnění určil soud obecnou ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
24. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, soud žalobu ve výroku IV. rozsudku zamítl, neboť nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je absolutně neplatná.
25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku V. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož žalovanému, jenž měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly.