Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 54/2024

Soud: Okresní soud v BenešověDatum rozhodnutí: 10. 9. 2024Č. j.: 13 C 54/2024-139Samosoudkyně: JUDr. Veronika NajmanováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 31. 10. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSBN:2024:13.C.54.2024.1
zastavení exekuce / výkonu rozhodnutísmlouva o úvěrubezdůvodné obohaceníinsolvence
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (74) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka ve výši [částka] měla být hrazena ve splátkách po [částka] měsíčně vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Následně žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu, který byl vyčíslen na částku v celkové výši [částka], která se skládá z dlužné jistiny ve výši [částka], dlužných úroků ve výši [částka], dluhu na platbách za doplňkovou službu [Anonymizováno] v částkách [částka], [částka] a [částka], nákladů za upomínky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], se zohledněním platby žalovaného ve výši [částka]. Dosud žalovaný uhradil toliko dvě splátky v celkové výši [částka]. Dlužnou částku žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán; žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši [částka] s pevnou výpůjční úrokovou sazbou 24,46 % ročně. Podmínky čerpání úvěru byly stanoveny tak, že částka ve výši [částka] bude vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě do 5 pracovních dní od účinnosti smlouvy, částka ve výši [částka] bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vyplývajícího ze smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] a částka [částka] bude započtena na náklady vynaložené na vyřízení úvěru. Dále si smluvní strany sjednaly doplňkové pojištění [Anonymizováno]. Celkovou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit v 72 splátkách po [částka] splatných vždy do 15. dne v měsíci (z průvodních instrukcí z [datum], ze souhlasu s inkasem, z potvrzení o provedení verifikační platby, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o zřízení doplňkové služby [Anonymizováno] včetně žádosti, z předsmluvních informací). Dne [datum] byla část jistiny ve výši [částka] vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě a část jistiny ve výši [částka] dle smluvních ujednání na účet žalobkyně (z potvrzení o vyplacení úvěru a z potvrzení o doplatku dalšího úvěru, z přípisu [právnická osoba].). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s hrazením splátek, zaslala mu žalobkyně upomínky k úhradě (z upomínek z [datum] a [datum] včetně podacích lístků). V přípisech ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému, že dluh byl zesplatněn a vyzvala jej k úhradě do [datum], součástí byla též předžalobní výzva (z oznámení o zesplatnění úvěru, z předžalobní upomínky z [datum] spolu s podacím lístkem).

4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, soud měl dispozici pouze žalobkyní předloženou přílohu č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dle jejíhož obsahu žalovaný je svobodný, má jednu vyživovací povinnost k dítěti, je zaměstnán a udává příjem okolo [částka] měsíčně, a náklady na bydlení pak činí [částka] měsíčně. Jiné finanční závazky a sázky neuvádí. Žádné další informace a doklady ohledně osobních a majetkových poměrů žalovaného, jeho příjmů, měsíčních výdajů na bydlení a živobytí nebyly soudu předloženy.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Soud v této souvislosti vycházel z ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující pro zjištění skutkového stavu věci a následnou subsumaci skutkového stavu pod právní normu, jež má být na věc aplikována, pak jestliže ani po poučení soudem (§ 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.), resp. při absenci účastníka řízení na jednání, při kterém mu soud tudíž nemohl takové poučení poskytnout, zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o. s. ř. o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a § 118a).

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., v jakém směru má doplnit svá tvrzení a označit důkazy. Soud neodročil jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o. s. ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit.

18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

19. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení včetně ustálené judikatury na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému reálně částku [částka] dne [datum], a to na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a nutnost zkoumání této (ne)platnosti z úřední povinnosti přitom vyplývá též z aktuálního rozhodnutí [Anonymizováno] (rozhodnutí [Anonymizováno] „[Anonymizováno] “ ze dne [datum], věc [Anonymizováno] /[Anonymizováno]), a v tomto případě tedy spočívá v okolnosti, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a ani tato skutečnost nevyplynula ze soudem provedených důkazů předložených žalobkyní. Příjmy žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy, stejně tak výdaje a náklady na bydlení, provoz domácnosti a na živobytí nebyly řádně zkoumány ani doloženy, přičemž udávaná částka [částka] měsíčně na bydlení nemůže odpovídat realitě. Žalovaný uvedl, že má vyživovací povinnost k dítěti, což nebylo zohledněno, ani skutečnost, že má další závazky, mimo jiné vůči samotné žalobkyni z další smlouvy o úvěru. Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy, které nebyly v dané věci zkoumány vůbec. Tím bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalovanému zbývá dostatečné množství volných prostředků na úvěr. Soudu je přitom z jeho rozhodovací činnosti známo, že v době sjednávání smlouvy měl žalovaný několik dalších závazků, kvůli nimž byl rovněž u zdejšího soudu žalován, a rovněž jsou vedena exekuční řízení. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření příjmů a výdajů žalovaného ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

21. Jelikož soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru, která naplnila znaky spotřebitelského úvěru, a takto ji soud po právní stránce posoudil, absolutně neplatnou, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], na kterou žalovaný dosud uhradil [částka], jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobkyni vydat, tudíž ohledně této zbylé částky [částka] soud žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne [datum] do zaplacení, jelikož prodlení nastalo až na základě doručení výzvy žalovanému v rámci oznámení žalobkyně o zesplatnění dluhu a výzvy k jeho úhradě do [datum]. Lhůtu k plnění určil soud obecnou ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení soud žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl, neboť nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je absolutně neplatná.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ačkoli žalovaný měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací