Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

4 C 114/2026

Soud: Okresní soud v BenešověDatum rozhodnutí: 9. 9. 2026Č. j.: 4 C 114/2026-85Soudce: Mgr. Petr ŠimekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 6. 11. 2026Předmět řízení: o vystěhování a vydání bezdůvodného obohaceníECLI:CZ:OSBN:2026:4.C.114.2026.1
náklady řízeníspolečné jmění manželůrodinná domácnostbezdůvodné obohaceníspoluvlastnictvívyklizení nemovitostináhrada nákladůmajetekpodílové spoluvlastnictví
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (59) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, aby byla uložena žalovanému povinnost vystěhovat se z domu č.p. [Anonymizováno] v KÚ [adresa] do 3 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit ve výroku I. označenou nemovitost, která je v jejím výlučném vlastnictví (dále jen „nemovitost“). Dále požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat jí bezdůvodné obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně vzala dne [datum] žalobu částečně zpět v rozsahu nároku na vydání bezdůvodného obohacení a soud řízení v částce [částka] zastavil samostatným usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že účastníci byli do roku [Anonymizováno] manželé a v nemovitosti měli rodinnou domácnost. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Benešově č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], žalovaný tak ztratil právo na bydlení v nemovitosti. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný stále nemovitost užívá, přestože byl vyzván k vystěhování právní zástupkyní žalobkyně. Nemovitost kromě žalovaného současně užívá také žalobkyně a dvě společné děti žalobkyně a žalovaného. Žalovaný konkrétně užívá jednu ložnici výlučně a zbytek nemovitosti s ostatními členy domácnosti. Dále potvrdila tvrzení žalovaného, že id. ½ nemovitosti dostala darem od svého otce, druhou id. ½ nemovitosti získala vypořádáním spoluvlastnictví, kdy vypořádací podíl hradila z prostředků ze SJM. Žalobkyně je však přesvědčena, že je i přesto výlučným vlastníkem nemovitosti a případné prostředky použité na vyplacení vypořádacího podílu představují pouze vnos žalovaného do nemovitosti. Nabytí id. ½ nemovitosti do SJM nebylo vůlí ani žalobkyně, ani žalovaného. Svou argumentaci opřela o rozsudek NS [spisová značka] a rozsudek NS [spisová značka].

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že výlučné vlastnictví žalobkyně k nemovitosti považuje za sporné. Sporné je z toho důvodu, že stále nedošlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů a žalovaný se domnívá, že podíl ve výši ½ na nemovitosti spadá právě do společného jmění manželů. Žalobkyně totiž ½ nemovitosti dostala od svého otce, z druhé poloviny musela při vypořádávání spoluvlastnictví vyplatit paní [jméno FO]. Prostředky, které byly využity na vyplacení podílu paní [jméno FO], pocházely ze společného jmění manželů, konkrétně zejména z prostředků stavebního spoření. Žalovaný je tak přesvědčen, že žalobkyně není výlučným vlastníkem nemovitosti, nýbrž id. ½, kterou žalobkyně získala na základě vypořádání podílového spoluvlastnictví, je v (zaniklém leč nevypořádaném) SJM. Z tohoto důvodu se domnívá, že jako spoluvlastník nemovitosti má nárok nemovitost nadále užívat.

3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Manželství žalobkyně a žalovaného, uzavřené dne [datum] před Městským úřadem [právnická osoba], bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Benešově č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (z rozsudku Okresního soudu v Benešově č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Žalobkyně je zapsaná v Katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] jako jediný vlastník parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jejíž součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rod. dům. Jako nabývací titul je uvedeno Usnesení Okresního soudu v Benešově, schválení smíru o vypořádání podílového spoluvlastnictví, č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Usnesením Okresního soudu v Benešově, č. j. [spisová značka] ze dne [datum] byl schválen smír o vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi (v této věci) žalobkyní a paní [jméno FO], kterým byla mimo jiné nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně se pak zavázala zaplatit paní [jméno FO] na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku ve výši [částka] (z výpisu z katastru nemovitostí, z usnesení Okresního soud v Benešově, č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Dne [datum] uzavřela žalobkyně a žalovaný smlouvu o zvýšení cílové částky stavebního spoření. Žalobkyně uzavřela tuto smlouvu na zvýšení ve výši [částka] a žalovaný na zvýšení ve výši [částka] (z návrhů na zvýšení cílové částky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení nemovitosti a vypořádání SJM (z výzvy ze dne [datum]).

4. Soud vzal dále za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o. s. ř., nesporná (shodná) tvrzení účastníků o tom, že žalobkyně nabyla id ½ na nemovitosti darem od svého otce, tedy do svého výlučného vlastnictví. Dále vzal soud za své nesporné tvrzení, že částka na vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi žalobkyní a [jméno FO] ve výši [částka], byla uhrazena z prostředků SJM za trvání manželství žalobkyně a žalovaného, a to se souhlasem obou manželů. Zaniklé SJM nebylo doposud vypořádáno.

5. Stran skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný byli manželé od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno]. Žalobkyně nabyla id. ½ na nemovitosti darem od svého otce. V roce [Anonymizováno] došlo ke schvální smíru, kterým došlo k vypořádání podílového spoluvlastnictví mimo jiné k nemovitosti. Částka na vypořádání ve výši [částka] byla hrazena z prostředků (dnes již zaniklého, ale nevypořádaného) SJM žalobkyně a žalovaného. Na základě tohoto vypořádání spoluvlastnictví došlo k zápisu do katastru nemovitostí, kdy jako jediný vlastník nemovitosti byla uvedená žalobkyně. Soud si jako předběžnou posoudil právní otázku, zda se podíl ve výši id. ½ na nemovitosti, získaný z finančních prostředků SJM, stal výlučným vlastnictvím žalobkyně, nebo se stal součástí SJM. Došel k závěru, že tento podíl se stal součástí SJM.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 3028 odst. 1 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

7. Dále soud aplikoval ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), jelikož k nabytí sporného podílu ve výši id. ½ na nemovitosti došlo za platnosti a účinnosti tohoto zákona.

8. Dle § 143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Dle § 144 občanského zákoníku, pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

9. Dále soud odkazuje také na rozsudek NS [spisová značka] ze dne [datum] (poukázal na něj žalovaný), ve kterém Nejvyšší sodu judikoval, že majetek nabytý při vypořádání podílového spoluvlastnictví může spadat do SJM. Nic na tom nemění ani skutečnost, že soud při rozhodnutí o vypořádání přikázal věc do výlučného vlastnictví jednoho z manželů, rozhodující budou prostředky, ze kterých dojde k vyplacení vypořádací částky. Konkrétně Nejvyšší soud v rozsudku [spisová značka] uvádí, že: „Judikatura soudů již dříve zaujala stanovisko, že pokud podle dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, uzavřené mezi jedním z manželů a třetí osobou, nabyl celou věc manžel, stane se (bez zřetele na znění uvedené dohody) spoluvlastnický podíl, za který byla podle § 142 odst. 1 obč. zák. vyplacena náhrada, předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů, pokud tato náhrada byť i jen z části byla vzata z bezpodílového spoluvlastnictví manželů (srov. k tomu stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. [hodnota], ročník [Anonymizováno]). Tyto závěry jsou aplikovatelné i na režim společného jmění manželů (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikované v časopise Soudní rozhledy pod poř. č. [hodnota], ročník [Anonymizováno] a v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR). Zatímco podle úpravy institutu bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve znění účinném do [datum] neměl tento závěr výslovnou normativní oporu a byl dovozován judikaturou, současné znění § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. výslovně jako výluku z rozsahu společného jmění zakotvuje i majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela.“ Dále Nejvyšší soud v tomto rozsudku uvedl, že „okolnost, že v souzené věci bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno rozhodnutím soudu (nikoliv dohodou účastníků), není podstatná.“

10. Nad to soud dodává, že rozhodná nebude ani skutečnost, že žalobkyně je jako výlučný vlastník nemovitosti zapsaná v katastru nemovitostí, jelikož i tuto problematiku již vyřešil Nejvyšší soud v rozsudku [spisová značka] ze dne [datum], kde uvedl že, „je-li tedy v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z (bývalých) manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak doposud nevypořádaného SJM, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném SJM.“

11. V projednávané věci tak soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo v roce [Anonymizováno] uzavřeno manželství, které trvalo do roku [Anonymizováno]. Žalobkyně nabyla id. ½ nemovitosti do výlučného vlastnictví darem, druhá id. ½ nemovitosti byla za trvání manželství vyplacena z prostředků SJM. Tato id. ½ nemovitosti se tak ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a judikatury stala součástí SJM, které zaniklo v okamžiku zániku manželství, avšak do dnešního dne není vypořádáno. Jelikož žalobkyně v řízení netvrdila, ani neprokazovala jiný důvod, pro který by žalovaný nemohl předmětnou nemovitost užívat, než to že mu jako bývalá manželka odňala souhlas s užíváním nemovitosti, a žádný jiný právní důvod k užívání nemovitosti mu nesvědčí, ani přes poučení soudu podle 118a o. s. ř. neprokázala existenci okolnosti, jejímž následkem by bylo vyjmutí předmětné id. ½ na nemovitosti ze SJM, uzavřel soud, že žalovaný nemovitost užívá na základě platného právního důvodu (přetrvávajícího nevypořádaného společného jmění manželů) a tudíž po něm nelze požadovat vyklizení nemovitosti. Soud proto žalobu zamítl.

12. Pokud jde o žalobkyní navrhovanou judikaturu, soud jí prostudoval a došel k závěru, že je v této věci zcela nepřiléhavá a nelze jí tak na posouzení věci aplikovat.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně plně úspěšný žalovaný se nároku na náhradu nákladů zcela vzdal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací