Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, se sídlem [adresa], a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný měl úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách, avšak nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Ani po zaslání několika upomínek žalovaný tuto splátku neuhradil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Částka, kterou žalobkyně po žalovaném požadovala představovala zesplatněnou jistinu úvěru ([částka]), přičemž příslušenství této pohledávky představovaly požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky – náklady na upomínání ([částka]) a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl žalobu zamítnout, přičemž namítl absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, jednak z důvodu smluvních ujednání, které jsou v rozporu s dobrými mravy, a jednak z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když jediné, co po něm žalobkyně před poskytnutím úvěru požadovala byly 3 výplatní pásky za uplynulé období. Žalovaný doplnil, že údaje o jeho tehdejších nákladech uváděné žalobkyní neodpovídají realitě a neví, jak k jejich výši žalobkyně dospěla, přičemž podrobně popsal své tehdejší poměry. Pro případ vyhovění žalobě požádal o splátkový kalendář s měsíční splátkou [částka] a nepřiznání náhrady nákladů žalobkyni z důvodů zvláštního zřetele hodných, jelikož nepřiznání takové náhrady nijak nezasáhne do finanční sféry žalobkyně, zatímco jemu by to způsobilo tíživé následky.
3. V daném případě soud předně posuzoval pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 7 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. [Anonymizováno] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Jednalo se totiž o věc s cizím (mezinárodním) prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž místo plnění závazku bylo v České republice. S ohledem na bydliště žalovaného ([adresa]) a předmět řízení byl ve věci podle § 9, § 84 a § 85 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věcně a místně příslušným Okresní soudv Benešově. Dále se soud zabýval otázkou použití rozhodného (hmotného) práva na daný případ. Použití hmotného práva České republiky vyplývalo z čl. 3 bod 1 (volba práva), eventuálně čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť žalobkyně, která žalovanému poskytla úvěr, má sídlo na území České republiky. Nadto lze doplnit, že zmíněné nařízení se použije pro smlouvy uzavřené po [datum].
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Smluvní dokumentací opatřenou autorizační doložkou, předsmluvními informacemi, kopiemi osobních dokladů a verifikační platbou bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Touto smlouvou se žalovaný zavázal splatit úvěr spolu s úrokem v částce [částka], a to tak, že úrok bude splácen ve 12 měsíčních splátkách po [částka], přičemž jistina úvěru ([částka]) bude splatná současně s poslední splátkou úroku. Smlouva se měla automaticky prodlužovat za stejných podmínek, neprojevil-li by žalovaný vůli smlouvu ukončit nejméně 30 dnů před skončením stávající smluvní doby, případně nedošlo-li by k ukončení smluvního vztahu jinak. Potvrzením o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že úvěr v částce [částka] byl dne [datum] žalovanému vyplacen na bankovní účet. Upomínkami včetně dokladu o odeslání a zesplatněním úvěru s předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru, přičemž ho vyzývala k uhrazení dlužné částky.
5. Listinami předloženými žalovaným bylo prokázáno, že žalovaný se žalobkyní komunikoval ohledně smírného řešení dluhu, avšak jednání mezi nimi bylo bezvýsledné. Z výpisu z účtu žalovaného a z verifikační platby vyplynulo, že tento žalobkyni zaplatil na poskytnutý úvěr částku [částka]. Z datového výstupu vyplynulo, že žalobkyně žalovaného lustrovala před poskytnutím úvěru v insolvenčním rejstříku, rejstříku SOLUS a v centrální evidenci exekucí. V registru SOLUS měl žalovaný záznam s částkou [částka], tedy měl již v danou chvíli jiné závazky v této výši.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě pouze odkázala na přílohu smlouvy o úvěru označenou jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze které plyne, že si od žalovaného vyžádala 2 doklady totožnosti a výpisy z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce, že žalovaný byl lustrován v příslušných databázích, a že žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje žalovaného. V průběhu řízení však žalobkyně citované výpisy z bankovního účtu žalovaného nepředložila, jakož ani z provedených důkazních prostředků nevyplynulo, jak podrobně žalobkyně zkoumala zejména výdaje žalovaného. Ostatně i kdyby bylo pravdivé výsledné konstatování žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, že ten byl schopen splácet nové závazky až do výše [částka] měsíčně, neměl mu být poskytnut předmětný úvěr, jelikož s poslední pravidelnou měsíční splátkou úroku (v částce [částka]) měl žalovaný podle smlouvy povinnost uhradit i poskytnutou jistinu v částce [částka] ! Soud žalobkyni nepoučil podle § 118a zákona o. s. ř., v jakém směru má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazní prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitelky v souladu se zákonem, neboť se z ústního jednání omluvila.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že žalovaný neuhradil na jistinu úvěru ničeho, žalovaný nicméně prokázal, že v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil žalobkyni částku [částka]. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný má povinnost vydat žalobkyni zbylou částku [částka] jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky [částka], a to ode dne [datum] do zaplacení (ode dne následujícího po posledním dni lhůty stanovené pro zaplacení dluhu v předžalobní upomínce). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě. Nadto lze uvést, že soud neshledal důvodu pro umožnění žalovanému vydat zbylou část bezdůvodného obohacení žalobkyni ve splátkách.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu soud přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější, a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka] skládající se z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí právního zastoupení a kvalifikovaná výzva) podle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném do [datum], a za 1 úkon právní služby – žaloba v částce [částka] podle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum], dále z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], a nakonec z paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon ve výši [částka] podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum]. Žalobkyni však náleží poměrná náhrada nákladů, jež odpovídá 42,2 % z částky [částka], tj. částka [částka], neboť byla úspěšná ohledně částky představující 71,1 % ([částka]) a neúspěšná ohledně částky představující 28,9 % ([částka]).