Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne [datum] domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně žalované poskytla v několika platbách celkovou částku [částka]. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni kromě jistiny i poplatek za poskytnutí úvěru odpovídající 1,99 % vyplacené tranše, poplatek za službu „[Anonymizováno] “ v částce [částka] a smluvní úrok odpovídající 0,85 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu v souladu se smluvními podmínkami vypověděla; žalovaná celkem na úvěr zaplatila [částka]. Částka [částka], které se žalobkyně domáhala zahrnovala kromě dlužné jistiny úvěru v částce [částka], část poplatku za vyplacení tranší úvěru v částce [částka], část poplatku za službu „[Anonymizováno] “ v částce [částka] a smluvní pokutu kapitalizovanou za období 90 dnů prodlení žalované s úhradou dluhu (při sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny) v částce [částka]. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky písemně vyzvala. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala zamítnutí žaloby z důvodu absence řádného zkoumání její úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně. Žalovaná uvedla, že si od žalobkyně peníze půjčovala s tím, že na úvěr pravděpodobně uhradila částku [částka]. Údaje, které po ní žalobkyně požadovala neodrážely zcela realitu jejího života, před poskytnutím předmětného úvěru byla na nemocenské s příjmem 11 000 až [částka] měsíčně, načež od [datum] nastoupila do nového zaměstnání s příjmem [částka] hrubého měsíčně. Výdaje za bydlení tehdy činily zhruba částku [částka] měsíčně a za děti asi [částka] měsíčně.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem, předsmluvními informacemi, kopií OP a potvrzením účtu bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které mohla žalovaná od žalobkyně načerpat do [datum] částku až [částka], a to postupně i opakovaně. Žalovaná se zmíněnou smlouvou o spotřebitelském úvěru zavázala načerpanou částku vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 0,85 % p.d. s denním úrokovým obdobím (úroky jsou připisovány denně) podle čl. VII bodu 3 smlouvy o úvěru a poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 1,99 % z čerpané částky, a to v pravidelných denních splátkách ve výši podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných smluvních podmínek, přičemž splatnost první splátky nastala [datum]. Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo prokázáno, že žalobkyně postupně ve třech platbách vyplatila žalované úvěr v celkové částce [částka], a to postupně v období od [datum] do [datum]. Ukončovacím emailem bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou informovala o vypovězení smlouvy o úvěru emailem ze dne [datum], jelikož se dostala do prodlení s úhradou splátek. Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby písemně vyzvala ke splacení dluhu.
4. Metodologií, identifikovanými příjmy a výpisem o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalobkyně měla ověřením příjmů žalované zjistit její průměrný čistý měsíční příjem v částce [částka]. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti dále vyplynulo, že žalovaná žila v době před poskytnutím úvěru ve společné domácnosti ještě s dalšími 4 osobami s tím, že měla pravidelné výdaje na jiné půjčky v částce [částka] měsíčně, na bydlení v částce [částka] měsíčně a na ostatní věci v částce [částka] měsíčně.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru.
6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru č. [hodnota] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvedla, že ji posoudila podle interní metodiky schválené ČNB tím, že nejprve nahlédla do příslušných databází a následně prostřednictvím licence AISP získala informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované, popřípadě vycházela ze žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyně však k žalobě zmíněné doklady nepřiložila, přičemž ani ze zbylých nabídnutých a soudem provedených důkazních prostředků nevyplynulo, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované dostatečně prověřovala, respektive že by vůbec nějakým způsobem ověřovala žalovanou tvrzené výdaje. Již skutečnost, že žalovaná měsíčně vynakládala na splátky jiných úvěrů částku [částka] měla být pro žalobkyni dostatečným upozorněním, aby o to důkladněji zkoumala příjmy a výdaje žalované. Nadto lze uvést, že žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se vzdala práva na poučení soudem podle § 118a o. s. ř. o tom, že je povinna prokázat dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované.
12. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. S ohledem na prokázané poskytnutí částky [částka] žalované ze strany žalobkyně, a s ohledem na nesporné tvrzení ohledně toho, že žalovaná na tento dluh dosud uhradila celkem částku [částka], rozhodl soud, že žalovaná má povinnost vydat žalobkyni zbylou částku [částka] jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky [částka], a to ode dne [datum] do zaplacení (ode dne následujícího po zřejmém dojití předžalobní upomínky do sféry žalované). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci měli v řízení úspěch jen částečný (soud přihlédl i k výši zamítnutého příslušenství).