Výrok
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 12,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku [částka] na náklady spojené s uplatněním pohledávky, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný měl úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách, avšak nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Ani po zaslání několika upomínek žalovaný tuto splátku neuhradil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Částka, kterou žalobkyně po žalovaném požadovala představovala zesplatněnou jistinu úvěru ([částka]), přičemž příslušenství této pohledávky představovaly požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky – náklady na upomínání ([částka]) a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku; z ústního jednání se omluvila.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Smluvní dokumentací, předsmluvními informacemi a potvrzením o zaplacení verifikační platby bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Touto smlouvou se žalovaný zavázal splatit úvěr spolu s úrokem v částce [částka], a to tak, že úrok bude splácen ve 12 měsíčních splátkách po [částka], přičemž jistina úvěru ([částka]) bude splatná současně s poslední splátkou úroku. Potvrzením o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že úvěr v částce [částka] byl dne [datum] žalovanému vyplacen na bankovní účet. Emaily, upomínkami a předžalobní upomínkou bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru, přičemž ho vyzývala k uhrazení dlužné částky. Výpisem zapsaných věcí vedených u Okresního soudu v Benešově proti žalovanému bylo prokázáno, že nadepsaný soud eviduje vůči žalovanému několik dalších žalob na zaplacení od jiných nebankovních poskytovatelů úvěrů.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě pouze odkázala na přílohu smlouvy o úvěru označenou jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze které plyne, že si od žalovaného vyžádala 2 doklady totožnosti, výpis z bankovního účtu a dodatečný doklad o příjmech, a že žalovaný byl lustrován v příslušných databázích. V průběhu řízení však žalobkyně citované dokumenty nepředložila, když ani z provedených důkazních prostředků nevyplynulo, jak podrobně žalobkyně zkoumala zejména výdaje žalovaného. Ostatně i kdyby bylo pravdivé tvrzení žalobkyně uvedené v příloze smlouvy o úvěru o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, že tomuto zůstává k dispozici měsíčně částka [částka], neměl mu být předmětný úvěr poskytnut, jelikož s poslední pravidelnou měsíční splátkou úroku (v částce [částka]) měl žalovaný podle smlouvy povinnost uhradit i poskytnutou jistinu v částce [částka] ! Jedinými měsíčními výdaji žalovaného pak měla být částka [částka] na bydlení a částka [částka] na splátku úroku tohoto úvěru, ačkoli je zřejmé, že se nejedná o veškeré výdaje žalovaného, neboť ve stejné listině o zkoumání úvěruschopnosti je mimo jiné uvedeno, že má vyživovací povinnost k 1 dítěti. Soud žalobkyni nepoučil podle § 118a zákona o. s. ř., v jakém směru má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazní prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitelky v souladu se zákonem, neboť se z ústního jednání omluvila.
10. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky (úvěru) ničeho, avšak už nijak netvrdila, kolik uhradil na příslušenství úvěru, ačkoli již ze žaloby je zřejmé, že na úvěr minimálně částečně plnil (dostal se do prodlení až se splátkou úroku splatnou v červnu 2024). Ze žádného ze soudu nabídnutých a provedených důkazních prostředků rovněž nebylo možné výši plnění žalovaného zjistit. Z uvedených důvodů nebylo možné zjistit výši případného bezdůvodného obohacení žalovaného, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.