Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 12,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] (dlužná původní jistina, smluvní pokuty a dlužné úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr) s příslušenstvím (sankční poplatek označený jako náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, úroky a úroky z prodlení) a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem za poskytnutí úvěru při výši úrokové sazby 76,04 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná porušila svou povinnost úvěr splácet, když se ocitla v prodlení s úhradou několika splátek, přičemž do zesplatnění úvěru uhradila na svůj dluh celkem pouze [částka]. Žalobkyně požadovala uhradit novou dlužnou jistinu ve výši [částka] (odpovídá zbývající dlužné původní jistině v částce [částka] a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru v částce [částka]), dále smluvní pokuty ve výši [částka] a [částka], náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka], dále úrok při úrokové sazbě 76,04 % p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, dále úrok při úrokové sazbě 14,75 % p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a nakonec zákonný úrok z prodlení při příslušné úrokové sazbě z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od ní, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI, bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů.
4. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, oznámením o schválení úvěru, předsmluvním formulářem, kopiemi OP žalované, dodatkem k návrhu smlouvy o úvěru, podpisem na dálku, informacemi o zaslání platby [částka], doklady o zaslané SMS, prohlášením klienta a dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota] (akceptace ze strany žalobkyně ke dni [datum]), na jejímž základě byl žalované již předchozího dne [datum] poskytnut úvěr ve výši [částka], a to na bankovní účet č[Anonymizováno]. Oznámením o schválení úvěru včetně přehledu splátek bylo prokázáno, že se žalovaná zavázala splatit úvěr společně s úrokem při úrokové sazbě 76,04 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po [částka]. Z přihlášky do pojištění soud zjistil, že žalovaná si sjednala k úvěru u žalobkyně rovněž pojištění schopnosti splácet úvěr, za které měla hradit [částka] měsíčně. Dopisem ze dne [datum] a reakcí na něho bylo prokázáno, že žalovaná si odložila splátku č. [hodnota], původně splatnou [datum]. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně předmětný úvěr ke zmíněnému dni zesplatnila.
5. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku [částka].
6. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná ve formuláři zaškrtla, že je zaměstnaná s celkovým příjmem ve výši [částka] měsíčně, přičemž uvedla, že má celkové výdaje v částce [částka] měsíčně, když z toho tvoří [částka] životní minimum a [částka] bydlení. Žalovaná dále uvedla, že je vyučena, a že bydlí ve vlastním. Výpisy z účtu bylo prokázáno, že jde o výpisy z účtu žalované. Z výpisu z registru SOLUS vyplývá, že žalovaná byla v tomto registru lustrována s negativním výsledkem. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že žalovaná čerpala od nebankovních společností ke dni [datum] celkem částku [částka], dluh po splatnosti však neměla.
7. Výzvami k zaplacení a předžalobní výzvou s podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu.
8. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila zejména výdaje žalované, když se v této souvislosti spoléhala pouze na její tvrzení. Ze žádných provedených důkazních prostředků nevyplynul důkaz o zkoumání výdajů žalované. Zároveň žalobkyně soudu nepředložila žádné doklady o příjmech, které měla od žalované obdržet před poskytnutím úvěru. Soud při jednání poskytl žalobkyni prostřednictvím její právní zástupkyně poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), avšak žalobkyně uvedla, že již nic dalšího netvrdí a žádné další důkazy neoznačuje.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku [částka]. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobkyni uhradila celkem pouze [částka] (4 x [částka] + [částka] ověřovací platba), má povinnost vydat žalobkyni zbylou částku [částka] jako bezdůvodné obohacení. Bylo na žalované, aby prokázala, že žalobkyni plnila jinak, případně aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a o. s. ř., a proto soud rozhodl, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení při úrokové sazbě 12,75 % ročně z uvedené částky [částka], a to ode dne následujícího po posledním dni lhůty stanovené pro zaplacení dluhu v předžalobní upomínce. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci měli v řízení úspěch jen částečný.