Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který se zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do [datum]. Úvěr byl žalovanému poskytnut a žalovaný úvěr čerpal, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný uhradil pouze [částka]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr poté, co prověřil jeho schopnost splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu jak právním předchůdcem žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se dostavil k ústnímu jednání. Uvedl, že si je vědom svého dluhu, od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal částku [částka]. Nikdo však nezkoumal jeho schopnost úvěr splácet.
3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., uzavřela dne [datum] s žalovaným prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum], a to spolu s poplatkem za sjednání úvěru a úrokem, k jehož zaplacení se žalovaný zavázal (ze smlouvy o úvěru i formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku [částka] (z potvrzení o vyplacení částky, z potvrzení o identifikaci majitele účtu). Právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno (z rámcové i dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky výzvou ze dne [datum] (z předžalobní výzvy k úhradě a podacího lístku). Okresní soud v Benešově vedl (a to i v době před poskytnutím tohoto úvěr) s žalovaným celou řadu věcí, včetně exekučních řízeních a civilních řízeních týkajících se úhrady různých částek (z výpisu zapsaných věcí vedených u Okresního soudu v Benešově). Soud vzal dále za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o. s. ř., nesporná (shodná) tvrzení účastníků o tom, že žalovaný na úvěr uhradil částku [částka].
4. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla a nepředložila žádné důkazy.
5. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že byla úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumána, jelikož v tomto ohledu nepředložila ke svým tvrzením žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku [částka], na které žalovaný uhradil částku [částka], jedná se ve zbývající částce na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne [datum], jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 v délce tří dnů.
7. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jelikož nároky nemají oporu ani ve smlouvě účastníků, jelikož ta je absolutně neplatná, ani v zákonu.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož poměr úspěchu a neúspěchu je téměř shodný.