Výrok
I. Osvojovaná [Jméno navrhovatele B], rozená [jméno FO], narozena [Datum narození navrhovatele B], dcera [jméno FO], narozeného [datum] v [adresa] [jméno FO], rozené [rodné přijmení], narozené [datum] v [Anonymizováno], se právní mocí tohoto rozsudku stává osvojenkyní [Jméno navrhovatele A], narozeného [Datum narození navrhovatele A], rodné číslo [RČ].
II. Osvojitel [Jméno navrhovatele A], narozen [Datum narození navrhovatele A], rodné číslo [RČ] se zapíše v knize narození [Anonymizováno] úřadu městské části [adresa] ve svazku [Anonymizováno], ročník [Anonymizováno], strana [Anonymizováno], pořadové číslo [hodnota], na místo otce osvojenkyně.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Dne [datum] podal osvojitel ke zdejšímu soudu návrh na osvojení zletilé [Jméno navrhovatele B], narozené [Datum narození navrhovatele B], že dne [datum] uzavřel manželství s její matkou [jméno FO]. O zletilou pečoval od jejích dvou let, kdy začali žít ve společné domácnosti jako rodina, staral se o ni jako o vlastní dítě. Zletilá ho považuje za svého skutečného otce, čímž mezi nimi vzniklo silné citové pouto. Biologický otec o zletilou neprojevoval žádný zájem. Matka zletilé dne [datum] zemřela, otec taktéž již nežije.Osvojovaná [Jméno navrhovatele B] s osvojením souhlasí, neboť osvojitel je manželem jejím matky, který jí vychovával od dvou let. Osvojením dojde k posílení rodinné sounáležitosti, které je v zájmu obou účastníků.Manžel osvojované s osvojením jeho manželky souhlasí.Opatrovník nezletilých dětí s návrhem osvojitele souhlasí a navrhuje, aby soud návrhu na osvojení [Jméno navrhovatele B] vyhověl.Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. a zjistil následující skutkový stav: Osvojovaná [Jméno navrhovatele B], rozená [jméno FO], se narodila dne [Datum narození navrhovatele B] z matky [jméno FO] a otce [jméno FO] (z rodného listu osvojované). Dne [datum] osvojitel a paní [jméno FO] uzavřeli manželství před Úřadem městského části [adresa] (z oddacího listu). Osvojovaná [Jméno navrhovatele B] čestně prohlásila, že souhlasí s osvojením manželem zesnulé matky panem [Jméno navrhovatele A], který jí od jejích dvou let vychovával. Osvojení je v zájmu obou, neboť dojde k oboustrannému posílení rodinné sounáležitosti (z čestného prohlášení). [jméno FO], manžel osvojované, s osvojením jeho manželky taktéž souhlasil (z čestného prohlášení manžela osvojované). Nezletilé děti osvojované o daném osvojení nic neví s ohledem na jejich nízký věk, nicméně osvojitele považují za svého biologického dědečka, rozumí si a mají ho rády (ze zprávy opatrovníka).Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z ustanovení § 846 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a ustanovení § 794 o. z., dle kterých lze osvojit zletilého, není-li to v rozporu s dobrými mravy a osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. V dalším je osvojení zletilého obdobou osvojení nezletilého, tedy dle § 847 odst. 1 o. z. lze zletilého osvojit, jestliže: a) přirozený [rodné přijmení] osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Dle odst. 2 téhož ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Dle odst. 3 téhož ustanovení, ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. Dle ustanovení § 795 věty první o. z. je předpokladem osvojení takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Dle ustanovení § 796 odst. 2 o. z. o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. Dle ustanovení § 797 o. z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte. Dle ustanovení § 799 o. z. se osvojitelem může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem (odst.
1). Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře (odst.
2). Dle ustanovení § 800 odst. 1 o. z. se osvojiteli mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči. Dle ustanovení § 801 o. z. osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. Dle ustanovení § 803 o. z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let. Dle ustanovení § 848 o. z., podle kterého, není-li to na újmu důležitý zájmů potomků osvojitele, nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodu hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele či osvojence navzájem nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich. Podle § 849 o. z. osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině. Podle § 851 odst. 1 o. z. osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. Podle § 852 o. z. osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené [rodné přijmení] osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.V daném případě vzal soud na základě provedeného dokazování za prokázané, že byly splněny všechny zákonné předpoklady osvojení zletilé uvedeného shora, když soud shledal existenci takového vztahu mezi osvojitelem a osvojovanou, jaký je dán mezi rodičem a dítětem. Vztahy mezi budoucím osvojitelem a osvojovanou jsou velmi blízké, když osvojovaná [jméno FO] s osvojitelem žila ve společné domácnosti od jejích dvou let a od této doby se osvojitel o osvojovanou staral jako o vlastní dceru, přičemž ona ho tak i vnímá. Osvojitel si následně vzal za manželku její matku. Účastníci tak navázali blízký vztah jako otec a dcera, vzájemně si pomáhají a vnímají se jako rodina. Biologický otec osvojované o ni neprojevoval zájem, nebyl s ní v žádném kontaktu. V současné době rodiče osvojovaná již nežijí. Splněny byly též formální předpoklady osvojení, neboť se osvojovaná k návrhu bez výhrad připojila a manžel osvojované s osvojením rovněž souhlasil.Za této situace soud uzavřel, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele a rozhodl, že od právní moci rozsudku je [Jméno navrhovatele B] osvojenkyní osvojitele [Jméno navrhovatele A], narozeného [Datum narození navrhovatele A], že je osvojení dle názoru soudu přínosné pro oba účastníky řízení za předpokladu, že si budou v budoucnu i nadále vzájemně pomáhat, když fungují jako rodina již od roku 1989. Osvojitel [Jméno navrhovatele A] bude v příslušné matrice zapsán jako její otec, na místo otce [jméno FO], jehož zápis bude z matriky vypuštěn.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, když pro mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení neshledal žádné důvody.