Výrok
I. Určuje se, že žalobkyně není od [datum] vlastníkem motorového vozidla značky [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka], k rukám právní zástupkyně žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude určeno, že žalobkyně není vlastníkem osobního vozidla značky Volkswagen – Passat, registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód] (dále jen „vozidlo“), a kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Uváděla, že mezi ní (prodávající) a žalovaným (kupujícím) byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva č. [Anonymizováno], jejímž předmětem bylo výše uvedené vozidlo. Ačkoliv žalovaný uhradil kupní cenu ve výši [částka] a převzal vozidlo, nebyla z jeho strany podána žádost příslušnému úřadu, aby mohlo dojít k provedení změny zápisu vlastníka vozidla v registru vozidel na žalovaného. Žalobkyně sice z opatrnosti podala jako prodávající žádost o změnu údajů o vlastníkovi na registr vozidel, nicméně žalovaný svou část povinnosti nesplnil a do dnešního dne není v registru vozidel evidován jako provozovatel. Skutečnost, že je žalobkyně stále vedena v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla, působí žalobkyni značné komplikace, a to i s ohledem na skutečnost, že nemůže ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích. Žalobkyně v odůvodnění žaloby odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], dle kterého je třeba, aby dosavadní vlastník (prodávající) podal určovací žalobu, že není vlastníkem prodávaného vozidla, kdy následně na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že dosavadní vlastník není vlastníkem vozidla, lze odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce požádala žalovaného k poskytnutí součinnosti. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, na kterou však nereagoval a o zápis změny vlastníka vozidla také nepožádal.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu č. [Anonymizováno], jejímž předmětem bylo vozidlo značky [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód] (z kupní smlouvy č. [Anonymizováno], z protokolu o předání vozidla ke kupní smlouvě č. [hodnota]). Žalobkyně žalovaného požádala prostřednictvím právní zástupkyně o poskytnutí součinnosti k převodu zmíněného vozidla v registru silničních vozidel (z předžalobní upomínky, z dokladu o odeslání). Zároveň žalobkyně z opatrnosti podala jako prodávající žádost o změnu údajů o vlastnictví na registr vozidel, ovšem žalovaný svou část povinností nesplnil (žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla, potvrzení o doručení datové zprávy).
4. Dle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.
5. Dle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
6. Soud vzal za prokázané, že na určovací žalobě je naléhavý právní zájem, neboť žalobkyně doložila, že předmětné vozidlo převedla na žalovaného. S ohledem na nesoučinnost žalovaného není žalobkyně schopna vozidlo převést v registru motorových vozidel, a přestože se jedná o registr, který není závazný ohledně vlastnického práva, tak je žalobkyně (jako zapsaný provozovatel vozidla) vystavena reálné újmě, neboť nemůže ovlivnit chování daného řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích.
7. K otázce znění petitu, že žalobkyně není vlastníkem osobního vozidla, soud v podrobnostech odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], dle něhož je „…třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není.“ a „je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby…umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel…“ Soud v této souvislosti uzavřel, že je na místě v tomto případě žalovat na určení, že žalobkyně vlastníkem vozidla není, neboť ani v současnosti nelze na základě uvedené kupní smlouvy zjistit, zda je vlastníkem vozidla stále žalovaný.
8. Zdejší soud na základě výše uvedeného žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že žalobkyně není vlastníkem vozidla, které je blíže specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po [částka] (celkem [částka]) podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. ve spojení s § 11 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka] (celkem [částka]) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupkyně žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce [částka]. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to ve lhůtě tří dnů od právní moc rozsudku, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.