Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 11,5 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] u Obvodního soudu pro [adresa] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] její právní předchůdkyně žalobkyně společnost [Anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] s úvěrovým rámcem ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně otevřela žalovanému úvěrový účet a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení, dle kterých se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala převést částku jako odchozí úhradu z úvěrového účtu na bankovní účet zprostředkovatele [Anonymizováno] a.s. za účelem úhrady prodejní ceny zboží a služeb. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost a na účet zprostředkovatele zaslal dne [datum] částku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil řádně a včas a dostal se tak do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva, odstoupila od smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný žalobkyni neuhradil na dlužnou částku ničeho. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku ve výši [částka], sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], z poplatků ve výši [částka] a z pokut ve výši 0,1 % denně ve výši [částka]. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrok ve výši 23,76 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku na dlužnou částku ničeho neuhradil. Následně dodala, že žalovaný na poskytnutý úvěr čerpal [částka], přičemž žalobkyni uhradil pouze částku [částka].
2. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], vyslovil svou místní nepříslušnost a danou věc postoupil Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místně příslušnému.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům stran skutkového stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně je subjektem poskytujícím spotřebitelské úvěry (z informací o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru). Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný vyhotovili Smlouvu o revolvingovém úvěru, s úvěrovým rámcem ve výši [částka] s roční úrokovou sazbou 23,76 %. Součástí byly i úvěrové podmínky (z předmětné smlouvy, z úvěrových podmínek, z formuláře pro standartní informace, ze všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek, akceptačním dopisem). Na základě této smlouvy žalovaný uhradil pouze částku ve výši [částka] (z výpisu z úvěrového účtu, výpisem transakcí z karty). Žalovaný neprocházel žádným registrem, úvěruschopnost tak byla vyhodnocena jako úspěšná (ověřením bonity klienta, SOLUS a NRKI zprávou). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s jednotlivými úhradami, zesplatnila žalobkyně předmětný úvěr a vyzvala ho k úhradě celého úvěru dne [datum] (z odstoupení od smlouvy a podacího archu). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávek). Následně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze dne [datum] (z předžalobní upomínky a podacího archu). Dále bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo v minulosti vedeno několik dalších řízeních o zaplacení pohledávek v různých výších a v této souvislosti jsou proti němu vedena exekuční řízení s ohledem na neplnění uložených povinností (ze seznamu věcí zapsaných u Okresního soudu v Benešově vedených proti žalovanému). Ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaný od žalobkyně čerpal finanční prostředky v celkové výši [částka], přičemž žalobkyni uhradil pouze částku ve výši [částka] a na předžalobní výzvu nereagoval.
5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. K ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v jakém směru má důkazy doplnit.
9. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
10. Jelikož soud uzavřel, že úvěrová smlouva je ve smyslu shora uvedených ustanovení a judikatury absolutně neplatná dle § 87 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobkyni zaplatil pouze částku [částka], jak vyplývá ze samotného tvrzení žalobkyně, zůstala mu povinnost vydat částku ve výši [částka]. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od [datum], tedy poté, co se do sféry vlivu žalovaného musela dostat předžalobní upomínka ze dne [datum] a zároveň uplynula lhůta k plnění. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně veškerého příslušenství a smluvní pokuty (vše má oporu v neplatné smlouvě); úroky z prodlení soud zamítl v rozsahu, v němž byly požadovány za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků v řízení (při zohlednění příslušenství) byl obdobný.