Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka].
Odůvodnění
1. Dne [datum] podala žalobkyně žalobu proti žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dlužného úvěru. V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba], a.s., uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po [částka], počínaje dnem [datum]. Dále si strany sjednaly pojištění úvěru s měsíční úhradou ve výši 9,9 % z měsíční splátky úvěru, tj. pojistné ve výši [částka]. Celková výše měsíční splátky úvěru činila [částka]. Žalovaná poslední splátku uhradila dne [datum] a dostala se tak do prodlení. Právní zástupkyně žalobkyně proto odstoupila od úvěrové smlouvy, čímž se úvěr stal splatným dne [datum]. Smlouvou o postoupení byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, na kterou žalovaná nereagovala. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení dlužné částky ve výši [částka] sestávající z jistiny ve výši [částka], úroků ve výši [částka] a poplatků ve výši [částka]. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 9,05 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Doplnila, že úvěruschopnost žalované ověřovala. Žalovaná do postoupení uhradila částku [částka], následně pak částku [částka], celkem žalovaná uhradila [částka].
2. Žalovaná se z ústního jednání omluvila ze zdravotních důvodů. Uvedla, že se snaží svůj dluh splácet s tím, že chce žalobkyni posílat částku [částka] měsíčně.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o klasickém úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala splácet v 63 splátkách po [částka] měsíčně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v celkové výši [částka] (ze smlouvy o klasickém úvěru, z informací ke smlouvě, z produktových podmínek, sazebníku, z dopisu žalované o převodu pohledávky). Žalovaná oznámila žalobkyni změnu účtu pro transakci úvěru (z oznámení o změně účtu). Žalovaná obdržela úvěr ve výši [částka] (z výpisu z účtu, z výpisu transakcí, z výpisu žalobkyně za období převodu pohledávky). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši [částka] a výdaje vyčíslila částkou [částka] měsíčně, dále uvedla, že na jiné splátky ničeho nesplácí, přičemž banka zjistila, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru další úvěr, který splácela částkou [částka] měsíčně. Příjem žalované byl vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru (z protokolu o prověření úvěruschopnosti žalované). Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum] (z výpisu čerpání a splátek, z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). Celková výše dlužné částky činí [částka] (z vyplacení úvěru, z přehledu úroku a poplatků). Společnost BNP Paribas [právnická osoba], a.s., postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (z notářského zápisu, včetně plných mocí a příloh, ze smlouvy o postoupení). O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, na kterou nijak nereagovala a dlužnou částku nezaplatila (z výzvy ze dne [datum] a ze dne [datum]). Následně byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum] (z předžalobní upomínky). Dále bylo zjištěno, že proti žalované jsou vedena další dvě řízení o zaplacení pohledávek v různých výších od různých společností (ze seznamu věcí zapsaných u Okresního soudu v Benešově vedených proti žalované).
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v doplnění žaloby uvedla poměrně mnoho tvrzení, nicméně soudu nepředložila žádný z dokumentů, které jí měly sloužit jako podklad k tomuto zkoumání, přičemž ze soudu nabídnutých a jím provedených důkazů rovněž nevyplynulo, že by žalobkyně nějakým způsobem zkoumala příjmy a výdaje žalované.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prokazatelně poskytla žalované částku [částka], na kterou uhradil celkem [částka], a proto má povinnost vydat žalobkyni částku ve výši [částka] jako bezdůvodné obohacení. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení z této částky, a to ode dne [datum], tedy poté, co se do sféry vlivu žalované musela dostat předžalobní upomínka ze dne [datum] a zároveň uplynula lhůta k plnění.
14. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci převážný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v odpovídající výši. Žalobkyně byla úspěšná v částce [částka], tedy v 66,5 % původně žalované částky, žalovaná byla úspěšná v částce [částka], tedy v 33,5 % původně žalované částky. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši odpovídající 33 % jako rozdílu úspěchu a neúspěchu žalobkyně. Náklady žalobkyně představují paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem. Soud přiznal žalobkyni za 3 úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za výzvu k plnění, písemné podání ve věci samé (žaloba) a účast u jednání paušální náhradu ve výši [částka] za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky. To vše je navýšeno o zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši [částka] ve lhůtě do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.