Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které mu žalobkyně poskytla částku [částka]. Dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o [částka], dne [datum] uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o [částka], dne [datum] uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o [částka], dne [datum] uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o dalších [částka], dne [datum] uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o dalších [částka] a následně dne [datum] uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o [částka]. Celkem bylo žalovanému poskytnuto [částka]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka] s tím, že poplatek s jistinou uhradí do [datum], což neučinil. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši [částka] a smluvní pokutu od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil žádnou částku. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Smlouvou o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka]. Následně dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o [částka], dne [datum] uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o [částka], dne [datum] uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o [částka], dne [datum] uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o dalších [částka], dne [datum] uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o dalších [částka] a následně dne [datum] uzavřel žádost o navýšení zápůjčky o [částka]. Celkem tak žalovaný od žalobkyně čerpal [částka]. Žalovaný se ji zavázal vrátit nejpozději [datum], a to spolu s poplatkem ve výši [částka]. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že částku [částka] žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum], dále pak žalovanému byla zaslána dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a částka [částka], dne , datum[částka] částka, a částka [částka]. Z upomínek a předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání vyplynulo, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala ke splacení dluhu. Dále bylo zjištěno, že proti žalovanému je vedeno dalších osm řízení o zaplacení pohledávek v různých výších od různých společností a v této souvislosti jsou proti němu vedena i exekuční řízení s ohledem na neplnění uložených povinností, jak vyplynulo z výpisu zapsaných věcí vedených u zdejšího soudu proti žalovanému.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou zápůjčku splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvedla, že si před poskytnutím zápůjčky vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech, které ověřila na základě dokumentů od žalovaného vyžádaných, případně nahlédnutím do příslušných registrů. Soud upozorňuje, že takový způsob zkoumání úvěruschopnosti nemůže v žádném případě obstát, neboť se nelze při zkoumání úvěruschopnosti spoléhat pouze na tvrzení žadatelky o úvěr, přičemž žalobkyně ani žádné takové dokumenty, ze kterých měla vycházet při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, k žalobě nepřiložila.
12. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkovou částku [částka], přičemž žalovaný dosud žalobkyni neuhradil žádnou částku, má tak povinnost vydat žalobkyni celkovou částku [částka] jako bezdůvodné obohacení. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od [datum], tedy poté, co se do sféry vlivu žalovaného musela dostat předžalobní upomínka ze dne [datum] a zároveň uplynula lhůta k plnění.
13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků v řízení (při zohlednění příslušenství) byl obdobný.