Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 14,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa], [adresa], a to podle úspěchu a neúspěchu ve věci.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby byl žalovaný uznán povinnou zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit společně s úroky ve 40 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši [částka], úroky ve výši [částka], účelně vynaložené náklady [částka] (3 x [částka]) a smluvní pokuty v částce [částka] a v částce [částka]. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalované hradit úvěr byla řádně zkoumána, když k tomu odkázala na přiložené důkazy v podobě čestných prohlášení žalované, výplatních pásek žalované, výpis transakcí z účtu žalované a výpisů z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a z výpisu z OR vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovými podmínkami, emailem o schválení úvěru, předpisem splátek (tabulkou umoření) a potvrzeními o provedení transakce bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], a to na bankovní účet žalované č. [č. účtu], vedle toho zaslala žalobkyně částku [částka] na bankovní účet majitele [právnická osoba].[Jméno zainteresované společnosti 0/0] č. [č. účtu] jako provizi za zprostředkování úvěru. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem při úrokové sazbě ve výši 27,28 % p.a. ve 40 měsíčních splátkách po [částka], tzn. zavázala se splatit na úvěr celkovou částku [částka]. Z bonity smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná na předmětný dluh zaplatila celkem částku ve výši [částka]. Upomínkami a doklady o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě splátek dluhu. Oznámením o zesplatnění včetně předžalobní výzvy a dokladu o odeslání zásilky bylo prokázáno, že žalobkyně žalované zaslala dne [datum] předžalobní výzvu s oznámením o zesplatnění úvěru. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka, prohlášení rodičů, výplatních pásek, výpisem transakcí z účtu žalované a z lustrací insolvencí a exekucí vyplynulo, že žalovaná při ověřování úvěruschopnosti uvedla, že bydlí v domě svých rodičů, kterým přispívá částkou ve výši [částka] měsíčně. Zároveň uvedla, že nevyživuje žádnou jinou osobu a nemá výdaje na splátky dalších úvěrů. Z výplatních pásek žalované bylo zjištěno, že její čistý měsíční příjem za říjen [Anonymizováno] činil [částka] a za listopad [Anonymizováno] činil [částka]. Nakonec byla lustrována v insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí s negativním výsledkem. Z prohlášení o výdajích bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že má výdaje spojené pouze s bydlením u svých rodičů.
4. Z výpisu věcí vedených proti žalované nebylo pro rozhodnutí v této věci zjištěno ničeho relevantního.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila výdaje žalované, když se v této souvislosti spoléhala pouze na informace poskytnuté klientem (žalovanou), přestože z těchto informací již mohlo být žalobkyni zřejmé, že výdaje žalované nepředstavují pouze výdaje na bydlení u rodičů. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že před poskytnutí předmětného úvěru již čerpala úvěry od jiných nebankovních společností, a proto kdyby žalobkyně výpisy z účtu žalované důkladněji zkoumala, zjistila by, že tvrzení žalované o tom, že nemá žádné výdaje na splátky jiných úvěrů je liché.
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [[Anonymizováno] ], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně fakticky poskytla žalované částku [částka], a jelikož žalovaná na tuto částku žalobkyni zaplatila pouze částku ve výši [částka], má povinnost vydat žalobkyni částku [částka] jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od [datum], tedy poté, kdy se do sféry vlivu žalované musela dostat předžalobní upomínka ze dne [datum] a zároveň uplynula lhůta k úhradě dlužné částky. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že jejich částečnou náhradu soud přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka] sestávající ze soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny advokáta ve výši [částka] za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí [částka], a nakonec z náhrady hotových výdajů za uvedené 3 úkony ve výši [částka] za každý úkon podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem [částka]. Uvedená částka při plném úspěchu ve věci ([částka]) již obsahuje i náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ([částka]), jejímž je právní zástupce žalobkyně podle přiloženého osvědčení plátcem. Žalobkyni přitom náleží 66 % z částky [částka], protože byla úspěšná co do 83 % a neúspěšná co do 17 %.