4 C 355/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaných zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanými (žalovaným 1. jako klientem a žalovanou 2. jako spoluúčastníkem) byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovaným na účet vyplacen úvěr ve výši [částka]. Žalovaní však řádně neplnili závazky ze smlouvy, především řádné splácení úvěru, proto došlo k zesplatnění úvěru, čímž vznikla také nová jistina úvěru ve výši [částka]. Pro případ s nezaplacením nové jistiny se žalovaní zavázali společně a nerozdílně žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení. Jelikož žalovaní neplnili závazky, bylo zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne [datum], č.j. [spisová značka], v němž soud mimo jiné rozhodl o povinnosti žalovaných uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty, tedy částky ve výši [částka] a [částka] (tato částka představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny úvěru za období prodlení žalovaných do [datum]). Prodlení žalovaných však trvalo i po datu [datum]. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovaným předžalobní výzvu k úhradě smluvní pokuty od [datum] do [datum]. V souladu s limity dle smlouvy a ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši [částka].

2. K výzvě soudu ohledně prokázání úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. K posouzení výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný potvrdil v kartě hodnocení klienta.

3. Vzhledem k tomu, že má žalovaný 1. bydliště na území [Anonymizováno] republiky, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne [datum], podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17 a 18. Mezinárodně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)).

4. Žalobkyně a žalovaná 2. se k jednání soudu nedostavily (žalobkyně se omluvila), ač byly řádně a včas předvolány, proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný 1. se vyjádřil tak, že si je svého dluhu vůči žalobci vědom. Rád by nějak splatil. K dotazu soudu, jakým způsobem žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, uvedl, že musel doložit svůj příjem, avšak všechny ostatní údaje vyplňoval zprostředkovatel úvěru. Ke svým osobním poměrům v roce [Anonymizováno] žalovaný uvádí, že v té době žil a bydlel se svojí přítelkyní s tím, že jeho přítelkyně v té době pracovala u technických služeb a její příjem byl něco kolem [částka]. Sám měl příjem něco kolem [částka], přičemž na bydlení platili něco kolem [částka]. Kromě toho měl dvě vyživovací povinnosti k synovi a dceři. Syn tehdy bydlel s ním, dcera bydlela s jeho bývalou manželkou. Závěrem uvedl, že se domnívá, že by žalovaná částka neměla být žalobkyni přiznána, neboť žalobkyně pochybila v přezkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet.

5. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný 1. jako klient a žalovaná 2. jako spoluúčastník uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla na jejich účet uvedený ve smlouvě částku [částka]. (smlouva o úvěru) Žalovaní neplnili svůj závazek řádně splácet úvěr, proto žalobkyně dluh zesplatnila, kdy nová jistina zápůjčky činila [částka]. Zesplatnění bylo oznámeno žalovaným dne [datum]. (oznámení z [datum]) Pro případ s nezaplacením nové jistiny se žalovaní zavázali společně a nerozdílně žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla žalobkyni mimo jiné přiznána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za období do [datum]. (rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne [datum], č.j. [spisová značka]) Žalovaný však byl v prodlení i nadále v období od [datum] do [datum], kdy po zohlednění interních předpisů a zákona o spotřebitelském úvěru tato smluvní pokuta činí [částka]. Tuto částku žalovaní nezaplatili ani po zaslání předžalobní upomínky. (předžalobní výzva s podacím archem)

6. Dále soud zjistil, že v databázi SOLUS žalovaný 1. procházel s negativním záznamem a v databázi NKRI procházel s výsledky menšího rizika neschopnosti úvěr splácet. Dále soud zjistil, že ve zbývajícím rozsahu ohledně úvěruschopnosti žalovaných žalobkyně vycházela z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo bez dalších podkladů uvedeno, že měsíční výdaje činí [částka] ([částka] životní minimum, [částka] nájemné, inkaso a [částka] částka na partnera), dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnaný s měsíčním příjmem ve výši [částka] (což bylo doloženo pracovní smlouvou a potvrzením o výši pracovního příjmu), má středoškolské vzdělání a žije ve státním/obecním bydlení. Pokud jde o žalovanou 2. jako spoluúčastníka, tato potvrdila pravdivost informací a svůj příjem ze zaměstnání uvedla [částka], což doložila pracovní smlouvou. Na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dále soud na danou věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] podepsaná žalobkyní a žalovanými je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaných daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala.

14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

15. Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy, které nebyly v dané věci zkoumány vůbec (žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaných). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalovaných ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

16. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaných nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jejich výdajové stránky hospodaření a dalších informací, které mají vliv na jejich úvěruschopnost, zahrnujících počet vyživovacích povinností, výdaje na živobytí a další závazky, a to z objektivních zdrojů, nikoliv pouze z obecných informací získaných od žalovaného a nahlížení do externích registrů. Žalobkyně neprokázala (ani přes poučení soudu), že by zjišťovala kreditní skóre žalovaných, jehož výstupem by bylo zjištění limitu nejvyšší možné měsíční splátky a celkové schopnosti žalovaných splatit poskytnutý úvěr, aniž by u nich došlo k předlužení. V daném případě žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila pouze kartu klienta, obsahující neobjektivizované údaje a vedoucí pouze k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného bez zjišťování jeho reálné situace.

17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 a 87 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V daném případě však bezdůvodné obohacení žalovaných nevzniklo, když jistina úvěru v částce [částka] (částka, která byla žalovaným poskytnuta) již byla žalobkyni přiznána rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. V daném případě byla předmětem žaloby pouze smluvní pokuta za pokračující období, kterou soud s ohledem na výše uvedené žalované nemohl přiznat, když úvěruschopnost žalovaných, zejména po výdajové stránce nebyla řádně zkoumána.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšným žalovaným žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.