Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 11,5 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované standardní neúčelový úvěr ve výši [částka], a to tak, že částku ve výši [částka] převedla dne [datum] na účet zákazníka určený žalovanou. Zbývající část ve výši [částka] peněžních prostředků převedla na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se předmětnou smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky dle roční úrokové sazby uvedené v předmětné smlouvě, tj. celkem částku [částka] v pravidelných 25 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 20. dne měsíce na účet žalobkyně. První splátka byla splatná dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, byl zesplatněn a žalobkyni vznikl v souladu s předmětnou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení dlužné částky ve výši [částka], úroku 28,17 % ročně z pohledávky [částka] od [datum] do [datum], úroku ve výši 12 % ročně z pohledávky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 %, částku [částka], částku [částka] představující účelně vynaložené náklady za odeslané upomínky.
2. Žalovaná se z ústního jednání omluvila z pracovních důvodů. K věci uvedla, že žalobkyni požádala o splátkový kalendář, který odmítla. Je v obtížné životní situaci, přesto se snaží své závazky splnit. Splácí i jiné úvěry v celkové výši [částka], dále hradí nájem a běžné životní potřeby. Požádala o možnost hrazení dluhu ve splátkách.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně je subjektem zabývajícím se poskytováním spotřebitelských úvěrů, k čemuž má příslušnou licenci (z výpisu z obchodního rejstříku a z ČNB žalobkyně). Žalovaná s žalobkyní dne [datum] podepsala listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši [částka], který se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]; pro případ prodlení žalované si strany sjednaly smluvní sankce v bodě IV. odst. 2. smlouvy; jako zástupce žalobkyně (poskytovatele) byl uveden jak ve smlouvě, tak ve formuláři pro standardní informace jako samostatný zprostředkovatel [jméno FO] (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standardní informace, z obchodních podmínek, ze splátkového kalendáře). [adresa] [Anonymizováno] Kč žalobkyně žalované dle smlouvy poskytla dne [datum] tak, že [částka] převedla na její účet a [částka] převedla zprostředkovateli úvěru jako provizi (z potvrzení o transakcích). I přes upomínky žalobkyně žalovaná řádně splátky nehradila, resp. zaplatila pouze [částka] (z bonity smlouvy, z upomínek, resp. ze seznamu upomínek), proto žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila a současně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby (z dopisu o zesplatnění – předžalobní upomínky, z podacího lístku).
4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalovaná pobírala čistou mzdu ve výši [částka], za mzdu jí byla na účet zaslána v říjnu částka [částka], v listopadu částka [částka] a v prosinci částka [částka] (z výplatního lístku za měsíc prosinec [Anonymizováno], z potvrzení o provedení transakce za období od října do prosince [Anonymizováno]). Žalovaná neprocházela insolvenčním rejstříkem ani centrální evidencí exekucí (z příslušných výpisů). Žalovaná dále čestně prohlásila, že nemá žádné další závazky (z prohlášení o závazcích) a že její měsíční výdaje činí [částka] na bydlení (z čestného prohlášení rodiče), nemá žádné výdaje na jiné úvěry a její příjmy činí [částka] ze mzdy (z prohlášení o výdajích). V měsíci listopadu [Anonymizováno] žalovaná na svém účtu vedeném u [právnická osoba]. hospodařila s konečným zůstatkem [částka] (z výpisu z účtu žalované za listopad [Anonymizováno]). Žalovaná bydlí na adrese [adresa], který je ve vlastnictví pana [jméno FO], přičemž uvedená nemovitost je zatížena zástavou (z informativního výpisu z katastru nemovitostí).
5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná sjednávala s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka [částka], přičemž [částka] z této částky byly převedeny na účet zprostředkovatele, tudíž žalovaná obdržela částku [částka]. Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též úroky a celkově tak vrátit žalobkyni částku [částka]. Žalovaná se měla zavázat půjčku vrátit ve 25 měsíčních splátkách. Dle výpisu z účtu žalovaná disponovala v měsíci listopadu 2024 zůstatkem ve výši cca [částka], prohlásila, že nemá jiné dluhy. Úvěruschopnost žalobkyně vyhodnotila s kladným výsledkem6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.9. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jakýchkoliv jejích výdajů. V předmětné věci nebyly žalovanou deklarované výdaje nijak doloženy ani objektivizovány. Zdejší soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a 87 ZoSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy, které nebyly v dané věci zkoumány vůbec. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalované ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené „hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta (výplatní pásky, výpis z účtu)10. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ.11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř., tedy v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku [částka] dne [datum], na kterou žalovaná uhradila pouze částku [částka], je tak žalovaná povinna vydat žalobkyni zbývající částku [částka], neboť v této výši u žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Ohledně této částky soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od [datum], tedy poté, co se do sféry vlivu žalované musela dostat předžalobní upomínka ze dne [datum] a zároveň uplynula lhůta k plnění. Lhůtu k plnění určil soud obecnou ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaná ještě v prodlení nebyla). Pro úplnost soud uvádí, že částku [částka] nepovažoval za plnění poskytnuté žalované (jejímu zprostředkovateli, jak uváděla žalobkyně), neboť se z předložených listin jednoznačně podává, že dotčená osoba jednala za poskytovatele úvěru, tedy za žalobkyni (podepisovala za žalobkyni úvěrovou smlouvu na hlavičkovém papíře a formuláři žalobkyně, prováděla za žalobkyni posouzení úvěruschopnosti žalované). Nejedná se tedy o částku, ohledně níž ve sféře žalované vzniklo jakékoliv bezdůvodné obohacení.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř shodný.