4 C 379/2023

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], IČ: [IČO]), neboť žalovaná na tento úvěr neuhradila smluvenou částku v plné výši.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši [částka], ten se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši [právnická osoba] Kč, administrativním poplatkem ve výši [právnická osoba] Kč a odměnou za hotovostní inkaso ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o postoupení pak informovala žalovanou dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky.Ohledně úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná při uzavírání smlouvy o úvěru uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], jako pekařka. Žalovaná měla mít čistou mzdu ve výši [částka] měsíčně a celkové měsíční výdaje ve výši [částka], z čehož částka [částka] měsíčně představovala výdaje na bydlení a částka [částka] osobní výdaje. Proti žalované bylo již dříve vedeno u Okresního soudu v Benešově mimo jiné několik řízení o zaplacení pohledávek v různých výších od různých společností, přičemž v souvislosti s neplněním uložených povinností je proti ní aktuálně vedeno i několik exekucí.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalované úvěr splácet, a to zaznamenáním informací od ní získaných do její zákaznické karty, ověřením těchto informací příslušnými doklady a i samotným podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, a ani z ostatních nabídnutých a soudem provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, úvěruschopnost žalované dostatečně prověřovala, především že by jakkoli ověřila tvrzené výdaje žalované.Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka], na kterou žalovaná dosud uhradila částku v souhrnné výši [částka]. Z uvedeného vyplývá, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.