Výrok
I. Určuje se, že žalobkyně [Jméno žalobkyně] je vlastníkem zemědělské stavby bez č.p./č.e. stojící na pozemku st.p.č. [Anonymizováno], st.p.č. [Anonymizováno], st.p.č. [Anonymizováno] všech vedených u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], na LV číslo [hodnota] v případě pozemku st.p.č. [Anonymizováno], na LV číslo [hodnota] v případě pozemku st.p.č. [Anonymizováno] a LV číslo [hodnota] v případě pozemku st.p.č. [Anonymizováno].
II. Žaloba se ve vztahu k žalované 1) zamítá.
III. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].
IV. Žalované 1) se náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala určení, že je vlastníkem zemědělské stavby – budovy „drůbežárny“ bez č.p./č.e., nezapsané na LV, nacházející se na pozemcích parc. č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa] a obci [adresa]. Tuto stavbu měla žalobkyně nabýt na základě uzavřené dohody ze dne [datum] o vypořádání restitučních nároků podle zákona č. 229/1991 Sb., uzavřené mezi žalobkyní a jejím zesnulým bratrem [jméno FO] jako oprávněnými a žalovaným 2) jako povinným. Po vydání stavby se žalobkyně v dobré víře ujala držby a začala stavbu využívat za účelem uskladnění dřeva, sena apod. V roce 2016 žalobkyně nabyla vlastnické právo ke druhému ze dvou podílů na jednom z pozemků, na nichž se předmětná stavba nachází, konkrétně ke druhému podílu na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Z právního titulu vyplývalo, že původní vlastník [jméno FO], resp. jeho právní nástupkyně převáděla podíl na pozemku se zemědělskou stavbou bez č.p./č.e., tedy považovala se rovněž za vlastníka předmětné stavby. Pasivní věcnou legitimaci žalované 1) dovozovala z ustanovení § 65 katastrálního zákona ve spojení s § 1050 odst. 2 o. z. a žalovaného 2) ze skutečnosti, že jde o původního vlastníka předmětné stavby.
2. Žalovaná 1) se žalobou nesouhlasila a navrhovala zamítnutí žaloby, neboť měla za to, že žalobkyně nemohla na základě samotného návrhu dohody ani dohody o vypořádání jako takové platně nabýt vlastnické právo k předmětné stavbě, jelikož v katastru nemovitostí nebyla evidována osoba, které by toto vlastnické právo náleželo, a která by tedy byla fakticky i právně oprávněna toto právo na žalobkyni převést. V souladu se zásadou „neznalost práva neomlouvá“ žalobkyně nemohla být ani v dobré víře v to, že má (domnělý) právní titul pro vydržení vlastnického práva k předmětné stavbě v důsledku tvrzeného užívání předmětné stavby ve víře, že je jejím vlastníkem. Žalovaná 1) měla navíc za to, že není ve věci pasivně legitimovaná, neboť není vlastníkem předmětné stavby, a zároveň má za to, že prostá skutečnost, že ze zápisu v katastru nemovitostí nelze zjistit, kdo je vlastníkem, i kdyby tento stav trval 10 let, automaticky neznamená, že jsou splněny předpoklady podle § 1050 odst. 2 o. z.
3. Žalovaný 2) se k žalobě nevyjádřil a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavil.
4. Soud v řízení na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Z originálu i kopie dohody ze dne [datum] soud zjistil, že tato dohoda o vypořádání restitučních nároků podle zákona č. 229/1991 Sb. byla uzavřena mezi žalovaným 2) jako povinnou osobou na jedné straně a žalobkyní spolu s [jméno FO] jako oprávněnými osobami na straně druhé. Dohodou byl vyčíslen nárok (část restituce a část vzniklé škody), který byl žalovaný 2) vůči oprávněným osobám povinen uspokojit s tím, že nárok měl být uspokojen vydáním náhrad, a to mj. podílem na budovách – drůbežárna [adresa].
5. Z výpisů z katastru nemovitostí ke dni [datum] soud zjistil, že předmětná stavba bez č.p./č.e. neevidovaná na LV stojí na několika pozemcích, a to na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož vlastníkem je žalobkyně, a dále na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož vlastníkem je [jméno FO], bytem [adresa], a nakonec i na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož vlastníkem je [jméno FO], bytem č.p. [Anonymizováno], [adresa].
6. Ze sdělení k námitce vyplynulo, že žalobkyně podala katastrálnímu úřadu dne [datum] námitku, ve které uvedla, že má k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], převáděnému v rámci řízení sp. zn. [Anonymizováno], předkupní právo, které mělo být porušeno, když neobdržela žádnou výzvu k odkupu předmětného pozemku, a proto požádala o zastavení řízení. Ve vztahu k žalobkyní tvrzenému porušení předkupního práva ve smyslu § 3056 o. z. ze strany jednoho z účastníků vkladového řízení sdělil katastrální úřad žalobkyni, že se v daném případě nejedná o žádnou z výjimek popsaných v návodu pro správu nemovitostí, a tudíž není oprávněn toto zákonné předkupní právo, resp. splnění z něj vyplývající povinnosti zkoumat.
7. Darovací smlouvou ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako obdarovanou a [jméno FO], bytem [adresa] jako darující, kdy předmětem darovací smlouvy byl mj. pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] zemědělskou stavbou bez č.p./č.e. bez LV.
8. Výpisy z obchodního rejstříku, fotografiemi, snímkem z pozemkové mapy spolu se srovnávacím sestavením parcel a mapovým podkladem bylo prokázáno, že předmětná stavba má v základech umístěn kámen s vytesaným letopočtem 1960, a že byla zachycena již na mapovém podkladu z roku 1967. Pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], na němž byla stavba postavena, vznikl rozdělením původního pozemku parc. č. [Anonymizováno], přičemž tento původní pozemek byl svým druhem louka. Pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] byl evidován na LV č. [hodnota], u kterého byl jako vlastník uveden žalovaný 2). Žalovaný 2) jako družstvo vznikl již dne [datum].
9. Listinami z katastrálního řízení pod č.j. [Anonymizováno] bylo prokázáno, že žalobkyně byla žalovanou 1) již v srpnu [Anonymizováno] vyzvána k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí, jelikož předmětná stavba nebyla evidována v katastru nemovitostí. Žalobkyně následně opakovaně požadovala prodloužení lhůty k nápravě věci.
10. Soupisem konkurzní podstaty úpadce včetně jeho doplnění bylo prokázáno, že tento soupis konkurzní podstaty žalovaného 2) z roku [Anonymizováno] neobsahoval předmětnou stavbu.
11. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), v účinném znění od [datum], a ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), v účinném znění od [datum] do [datum].
12. Podle § 3028 odst. 2 o. z., účinného od [datum], není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
13. Podle § 119 odst. 2 obč. zák. nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.
14. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle odst. 2 téhož ustanovení lze držet věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.
15. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.
16. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 obč. zák. do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.
17. Podle § 2055 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.
18. Podle § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.
19. Soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na podané určovací žalobě, když dospěl k tomu, že naléhavý právní zájem v tomto případě dán byl, neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je dán vždy, pokud by na základě případného rozhodnutí mělo dojít k zápisu do veřejného seznamu (zde do katastru nemovitostí), resp. „[…] naléhavý právní zájem na určení práva je vždy dán tam, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do veřejného seznamu a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným ve veřejném seznamu […]“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
20. Soud následně přisvědčil žalované 1) ohledně její pasivní nelegitimace, kdy dospěl ke stejnému závěru, že žalovaná 1) nebyla v dané věci pasivně legitimovanou, jelikož nebyla vlastníkem předmětné stavby, a jelikož prostá skutečnost, že ze zápisu v katastru nemovitostí nelze zjistit, kdo je vlastníkem dané věci automaticky neznamená, že jsou splněny předpoklady podle § 1050 odst. 2 o. z. Naopak v této věci byl pasivně legitimovaný žalovaný 2), jelikož předmětná stavba byla původně v jeho vlastnictví. Předmětná stavba byla totiž postavena někdy v 60. letech minulého století, přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že již tehdy na daném místě žalovaný 2) hospodařil, přičemž je velmi pravděpodobné, že danou stavbu nechal postavit právě žalovaný 2), který se původně stal i jejím vlastníkem.
21. Ve vztahu k požadovanému určení, že vlastníkem zemědělské stavby bez č.p./č.e. stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno] všech vedených u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], je žalobkyně, soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyni svědčí vlastnické právo k celé předmětné stavbě. Vlastnické právo k podílu id. ½ na předmětné stavbě žalobkyně nabyla vydržením již dne [datum], tj. již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jelikož jako oprávněná držitelka měla tuto stavbu v držbě nepřetržitě po dobu deseti let, a to od uzavření dohody o vypořádání restitučních nároků ze dne [datum]. Vedle toho si soud jako předběžnou otázku posoudil, že vlastnické právo k podílu id. ½ na předmětné stavbě nabyl rovněž [jméno FO], bratr žalobkyně, a to stejným postupem a ze stejných důvodů. Žalobkyně a její bratr se tedy bezprostředně po uzavření dohody o vypořádání ujali držby předmětné stavby v dobré víře, že jsou jejími spoluvlastníky a nakládali s ní jako s věcí vlastní. Následně v roce [Anonymizováno] nabyla žalobkyně vlastnické právo i k druhé id. ½ předmětné stavby, a to již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně ho získala darem od právní nástupkyně bratra žalované – [jméno FO], když toto vlastnické právo na žalobkyni převedla spolu s vlastnickým právem k podílu na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na kterém mj. předmětná stavba stojí; zápis vlastnického práva žalobkyně k pozemku parc. č. [Anonymizováno] měl právní účinky ke dni [datum].
22. Nadto je možné uvést, že s ohledem na politickou situaci a přístup k právu v době před rokem 1989 je pochopitelné, že v daném případě nedošlo k zápisu předmětné stavby do katastru nemovitostí, nicméně v tomto řízení bylo jednoznačně prokázáno, že předmětná budova byla ve vlastnictví žalovaného 2), a že měla být vydána žalobkyni a jejímu bratrovi, jakožto jedna z náhrad uspokojujících jejich nárok (část restituce a část vzniklé škody).
23. Na základě uvedeného soud výrokem I. žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem zemědělské stavby bez č.p./č.e. stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno] všech vedených u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], je žalobkyně. Výrokem II. soud žalobu ve vztahu k žalované 1) zamítl, neboť nebyla ve věci pasivně legitimovaná.
24. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal plně úspěšné žalobkyni, a tedy uložil žalovanému 2) povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. [adresa] 300 Kč se skládá z paušální náhrady za jeden úkon (žaloba) ve výši [částka] podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady, neboť žalobkyně nebyla v době podání žaloby zastoupena advokátem, dále z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání před soudem ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]) podle § 11 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí [částka], dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka], a nakonec ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. K odměně a náhradám (vyjma paušální náhrady za žalobu) dále náleží náhrada ve výši 21 % za DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je podle osvědčení jejím plátcem, a to ve výši [částka].
25. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. tak, že jejich náhradu žalované 1) nepřiznal, ačkoli by za jiných okolností žalované 1) taková náhrada příslušela, neboť vůči ní byla žaloba zamítnuta. V této věci však soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které náhradu nákladů řízení žalované 1) nepřiznal. V dané věci žalobkyně a původně i její bratr nabyli předmětnou stavbu jako náhradu k uspokojení restitučního nároku, přičemž až v současnosti je napravováno, že předmětná stavba nebyla a není zapsána v katastru nemovitostí. Podle nalézacího soudu by tak bylo nespravedlivé, aby žalobkyně byla zatížena dalšími náklady v této souvislosti, a to rovněž i s přihlédnutím k poměrně masivní mediální kampani (zejména ke konci roku 2023) ve vtahu k nemovitým věcem s tzv. nedostatečně identifikovanými vlastníky, kdy docházelo k tvrzením, že vlastnické právo k těmto věcem získá stát, nebudou-li osoby považující se za vlastníky daných věcí situaci „řešit“, a to právě příkladem podáním žaloby na určení. Nadto je možné uvést, že sice od roku [Anonymizováno] probíhalo v souvislosti s předmětnou stavbou správní řízení, a žalobkyně danou věc snad mohla vyřešit jinak a dříve, nicméně nalézací soud má za to, že v tomto případě bylo podání žaloby na určení vlastnického práva opodstatněné.