4 C 463/2025

Odůvodnění

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalovanému žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne [datum] žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. [hodnota] a spolu s ní Dohodu o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši [částka] použit na úhradu/započtení dluhů žalovaného u jiných smluvních vztahů způsobem uvedeným v dohodě o konsolidaci, když zbytek úvěru ve výši [částka] byl žalovanému vyplacen dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 73,6 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květen [Anonymizováno] dle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Žalovaný řádně neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky či její části, došlo k zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem [částka] byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku [částka] (ke dni zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku [částka] a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka]), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši [částka], smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje [Anonymizováno] do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši [částka] a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 73,6 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně po výzvě soudu doplnila tvrzení tak, že výplata úvěru byla realizována ve třech položkách, a to ve výši [částka], [částka] a [částka]. [adresa] 205 Kč a [částka] nebyly vyplaceny na účet žalovaného, nýbrž byly v souladu s účelem konsolidace použity k úhradě jeho dřívějších závazků vůči žalobci, a to k úplnému doplacení smlouvy č. [hodnota] částkou [částka] a smlouvy č. [hodnota] částkou [částka]. Zbývající část jistiny představuje zbytek výplaty konsolidační smlouvy směrem k žalovanému.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů v souladu s povolením České národní banky (z výpisu ze seznamu subjektů). Dne [datum] účastníci podepsali listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 36 měsíčních splátkách ve výši [částka]; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 73,6 % ročně. V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného (z oznámení o schválení úvěru, ze smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře, z formuláře pro standardní informace o úvěru, z prohlášení o splnění povinnosti úvěrujícího). Téhož dne jako smlouva o úvěru byla uzavřena dohoda o konsolidaci, z níž vyplývá, že z poskytnutého úvěru ve výši [částka] bude částka [částka] použita k doplacení závazku ze smlouvy č. [hodnota] [částka] částka, použita k doplacení závazku ze smlouvy č. [hodnota] a zbylá část pak byla vyplacena žalovanému na jeho účet – částka [částka] (z dohody o konsolidaci). Úvěr byl vyplacen na úhradu předchozích závazků v částkách, jak je uvedeno výše ve prospěch žalobkyně a žalovanému v částce [částka] na jeho účet dne [datum] (z dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný na úvěr zaplatil žalobkyni do dne podání žaloby částku [částka], a to dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [Anonymizováno] (z karty klienta). Žalovaný se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila (z upomínek žalobkyně s upozorněním na zesplatnění, z oznámení před zesplatněním úvěru, z předžalobní upomínky). Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího archu).

5. Dále soud zjistil, že v databázi NKRI procházel s výsledky menšího rizika neschopnosti úvěr splácet. Dále soud zjistil, že ve zbývajícím rozsahu ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo bez dalších podkladů uvedeno, že jeho měsíční výdaje činí [částka] ([částka] životní minimum, [částka] nájemné, inkaso, [částka] splátky žalobkyně), dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnaný s měsíčním příjmem ve výši [částka] (což bylo doloženo výpisem o transakci), má vysokoškolské vzdělání a žije ve vlastním bydlení; na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení.

6. Dále bylo zjištěno, že proti žalovanému jsou vedena dvě další řízení o zaplacení pohledávky, ve kterém na straně žalobkyně vystupuje právě žalobkyně (z výpisu věcí vedených Okresním soudem v Benešově proti žalovanému).

7. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne [datum] listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne [datum] čerpal úvěr ve výši [částka], kdy současně byla uzavřena dohoda o konsolidaci, na jejímž základě z částky [částka] byla částka [částka] použita k doplacení závazku ze smlouvy č. [hodnota] [částka] částka, použita k doplacení závazku ze smlouvy č. [hodnota] a zbylá část [částka] pak byla vyplacena žalovanému na jeho účet. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaného v měsíční výši okolo [částka] z příjmu ze zaměstnání, výdaje stanovila částkou [částka].

8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.16. Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy, které nebyly v dané věci zkoumány vůbec (žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalovaného ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.17. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jeho výdajové stránky hospodaření a dalších informací, které mají vliv na její úvěruschopnost, zahrnujících počet vyživovacích povinností, rodinný stav, způsob bydlení, výdaje na živobytí a další závazky, a to z objektivních zdrojů, nikoliv pouze z obecných informací získaných od žalovaného a nahlížení do externích registrů. Žalobkyně neprokázala (ani přes poučení soudu), že by zjišťovala kreditní skóre žalovaného, jehož výstupem by bylo zjištění limitu nejvyšší možné měsíční splátky a celkové schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr, aniž by u něj došlo k předlužení. V daném případě žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila pouze kartu klienta, obsahující neobjektivizované údaje a vedoucí pouze k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného bez zjišťování jeho reálné situace.18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 a 87 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] (část byla použita ke konsolidaci předchozích úvěrů) a žalovaný jí na tuto částku uhradil [částka]. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat zbývající částku [částka], neboť v této výši došlo u žalovaného k bezdůvodnému obohacení. Za této situace vznikl žalobkyni nárok na zaplacení žalované dlužné částky, přičemž soud žalobkyni zároveň přiznal i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky s tím, že prodlení nastalo až na základě doručení výzvy žalovanému ze dne [datum] a splatnost byla určena v délce 15 dnů od jeho odeslání, tj. od [datum] se žalovaný nacházel v prodlení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné, ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.19. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaný ještě v prodlení nebyl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 33,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 88 ujetých km (ze sídla advokátní kanceláře do sídla soudu dle www.mapy.cz činí 44 km) v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 88 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].