Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 12,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne [datum] domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím (smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení) a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému (za účelem konsolidace v minulosti poskytnutých úvěrů) spotřebitelský úvěr v částce [částka], a žalovaný se tento úvěr zavázal splatit společně s úrokem (při úrokové sazbě 16,99 % p.a. a denním připisování úroků) a poplatky za příslušné služby v 94 měsíčních splátkách po [částka]; žalovaný měl při řádném splácení úvěru nárok na odpuštění až 12 posledních splátek. Žalobkyně svoji povinnost splnila, avšak žalovaný nikoli, když se opakovaně dostával do prodlení s plněním splátek. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, avšak bezúspěšně, a proto žalobkyně celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku [částka]. Konkrétně se žalobkyně po žalovaném domáhala úhrady dluhu na jistině v částce [částka] a na poplatcích v částce [částka], a to společně s kapitalizovaným úrokem z nesplacené jistiny úvěru za období od [datum] do [datum] v částce [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z neuhrazených částek po splatnosti za období od [datum] do [datum] v částce [částka], se smluvním úrokem při úrokové sazbě 14,75 % p.a. z dlužné jistiny za období od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však ani poté svůj dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobkyně je podnikatelkou s předmětem podnikání spočívajícím mimo jiné v poskytování úvěrů. Smlouvou o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem a výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] listinu – smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku [částka]. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s úroky (při úrokové sazbě 16,99 % p.a. a denním úrokovým obdobím, tedy denním připisování úroků) v 94 měsíčních splátkách po [částka]. Úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace již dříve žalovanému poskytnutého úvěru od společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, , v částce [částka], zbylá částka úvěru byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně. Při řádném splácení úvěru mohl žalovaný splatit úvěr v 82 měsíčních splátkách. Dále se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek ve výši [částka] za vyřízení úvěru, a to se splatností v den uzavření smlouvy. Poslední výzvou k úhradě dlužné částky se zesplatňovacím dopisem a výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] celý zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Přehledem splátek úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný na svůj dluh uhradil žalobkyni celkem částku [částka]. Předžalobní výzvou s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dluhu.
4. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného bylo žádostí o poskytnutí úvěru, popisem vybraných údajů z daňového přiznání, posouzením úvěruschopnosti klienta a čestným prohlášením prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru pracovala s informacemi od žalovaného, že žije ve společné domácnosti s dalšími 2 osobami, z nichž jedna je bez pravidelného příjmu, a že má měsíční výdaje na nájemní bydlení v částce [částka]. Žalovaný dále čestně prohlásil, že nemá vůči „OSSS a VZP“ žádné dlužné závazky. Tvrzený čistý příjem žalovaného v částce [částka] měsíčně žalobkyně ověřila doloženým popisem vybraných údajů z daňového přiznání žalovaného za rok 2021, ze kterého vyplývá kladný výsledek hospodaření v částce [částka]. Žalovaný sice v žádosti o poskytnutí úvěru uváděl, že jiným osobám ničeho nesplácí, přesto z centrálního registru úvěrů vyplynulo, že měsíčně splácí na jiný úvěr částku [částka] a na kreditní kartu částku [částka]. Výpisem zapsaných věcí vedených u Okresního soudu v Benešově proti žalovanému včetně rozsudku ve věci pod sp. zn. [spisová značka], bylo prokázáno, že žalovaný před poskytnutím předmětného úvěru již čerpal jiný úvěr (revolvingový) od nebankovní společnosti.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní žalovaným dne [datum], je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ji zkoumala na základě informací jí poskytnutých žalovaným, dále prozkoumáním pohybů na osobním účtu žalovaného a nahlédnutím do příslušných rejstříků. Žalobkyně po poučení při ústním jednání ve smyslu § 118a o. s. ř., aby doplnila tvrzení ohledně posouzení a prověření úvěruschopnosti žalovaného, zopakovala, že měsíční příjem žalovaného v částce [částka] ověřila dle výpisů z pohybů na běžném účtu žalovaného, a že žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, rejstříku CBCB a v interní evidenci klientů. Dále uvedla, že osobní úvěr žalovaného v částce [částka], poskytnutý mu jinou společností, byl předmětným úvěrem zkonsolidován. S ohledem na výši měsíčních splátek předmětného úvěru v částce [částka] a zjištěného zatížení žalovaného měsíční splátkou v částce [částka] na kreditní kartu, poskytnutou mu osobou odlišnou od žalobkyně, vyhodnotila žalobkyně, že po odečtení splátek zůstane žalovanému na pokrytí jeho výdajů částka [částka] měsíčně. Žalobkyně však výpisy z pohybů na běžném účtu žalovaného k žalobě nepřiložila, jakož je nedoložila ani v následujícím průběhu řízení, přičemž z provedeného dokazování nevyplynulo, že by dostatečně zkoumala zejména výdaje žalovaného. Je totiž zřejmé, že výdaje na nájemní bydlení v částce [částka] měsíčně a výdaje na splátky úvěrů a kreditní karty, nejsou veškerými výdaji žalovaného. Právě skutečnosti, že předmětný úvěr měl být žalovanému poskytnut (mimo jiné) na konsolidaci již dříve poskytnutého úvěru, a že žalovaný deklaroval žití v domácnosti s dalšími 2 osobami, měly být pro žalobkyni dostatečným impulzem, aby o to důkladněji zkoumala výdaje žalovaného. Žalobkyně tak dle soudu, ani přes poučení podle § 118a o. s. ř., neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného dostatečně řádně zkoumala.
12. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], a jelikož bylo dále prokázáno, že žalovaný žalobkyni částečně poskytnuté peněžní prostředky vrátil (prostřednictvím plateb na sjednaný úvěr před shledáním smlouvy o úvěru absolutně neplatnou), celkem ve výši [částka], má povinnost vydat žalobkyni i zbylou část peněžních prostředků v částce [částka] jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil jinak, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky [částka], a to ode dne [datum] do zaplacení (ode dne následujícího po zřejmém dojití předžalobní upomínky do sféry žalovaného). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nemá oporu v zákonných ustanoveních ani v předmětné absolutně neplatné smlouvě.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci měli v řízení úspěch jen částečný.