Výrok
I. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], s 12,00 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná měla úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], avšak nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Ani po zaslání několika upomínek žalovaná tuto splátku neuhradila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Částka, kterou žalobkyně po žalované požaduje představuje zesplatněnou jistinu úvěru ([částka]), náklady na upomínání ([částka]) a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] při úrokové sazbě 12 % ročně, a to za období od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínku. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Vzhledem k tomu, že žalovaná je občanem Slovenské republiky, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Jelikož má žalovaná adresu trvalého pobytu [adresa], je zde dána místní příslušnost Okresního soudu v Benešově. Na tuto věc se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne [datum], podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2. Mezinárodně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu, tedy zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila při ústním jednání soudu dne [datum], kdy uvedla, že žalobkyni jeden rok řádně hradila splátky úvěru, a to ve výši [částka] měsíčně, přesto jí však žalobkyně vyzvala, aby jí zaplatila dalších [částka]. S žalobkyní uzavřela pouze jednu smlouvu o úvěru. Soudu je schopna doložit výpisy z bankovního účtu, které dokládají, že řádně hradila. Na dluh uhradila minimálně [částka]. Je pravda, že má exekuce a dlužila i jiným úvěrovým společnostem. Tyto skutečnosti však žalobkyně nezjišťovala. Její finanční možnosti nezkoumala.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru včetně příloh, předsmluvními informacemi a verifikační platbou bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], přičemž úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců a celková částka spotřebitelského úvěru byla splatná ke dni [datum]. Sjednaná výše měsíční splátky činila částku ve výši [částka]. Dokladem o bezhotovostní platbě bylo prokázáno, že úvěr byl dne [datum] žalované vyplacen (v částce [částka]) na její bankovní účet. Upomínkami včetně dokladu o odeslání a zesplatněním úvěru s předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru, přičemž ji vyzývala k uhrazení dlužné částky.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě pouze odkázala na přílohu smlouvy o spotřebitelském úvěru označenou jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nicméně ani z té nevyplynulo, zda a případně jak žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalované. Z dané listiny je patrný pouze příjem žalované, který uvedla v žádosti, a to ve výši [částka] a náklady na bydlení ve výši [částka]. Jiné příjmy, natož výdaje žalované nebyly v žádosti uvedeny. Zároveň ani nebyly žalobkyní předloženy výpisy z účtu žalované, které by její skutečné finanční toky prokazovaly. V souzeném případě je zřejmá úplná absence ověření příjmů a výdajů žalované ze strany žalobkyně, která tak vede k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Soud žalobkyni nepoučil podle § 118a o.s.ř., v jakém směru má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazní prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitelky v souladu se zákonem, neboť se z ústního jednání omluvila.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že žalovaná neuhradila na jistinu úvěru ničeho, avšak už nijak netvrdila, kolik uhradila na příslušenství úvěru, ačkoli je ze žaloby zřejmé, že na úvěr minimálně částečně plnila. Ze žádného ze soudu nabídnutých a provedených důkazních prostředků nebylo rovněž možné výši plnění žalované zjistit. Žalovaná, která se dostavila k jednání před soudem uvedla, že na úvěr rok řádně hradila a uhradila částku v minimální výši [částka], přičemž zároveň uvedla, že tuto skutečnost může i prokázat výpisy ze svého účtu. Jelikož nebylo možné zjistit výši případného bezdůvodného obohacení žalované, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadovala.