Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka],s 12,00 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a dále z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, se sídlem [Adresa advokáta], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uváděla, že její právní předchůdce společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum] a žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úroku ve výši [částka]. Úvěr byl žalované poskytnut a žalovaná úvěr čerpala, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr poté, co prověřil její schopnost splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba]., a ta následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla žalobkyní upomínána k úhradě dluhu a to upomínkou ze dne [datum]. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., uzavřel dne [datum] s žalovanou prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úrokem ve výši [částka], k jehož zaplacení se žalovaná zavázala (ze smlouvy o úvěru i formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal dne [datum] na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru částku [částka] (z potvrzení o transakcích). Nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba]., a ta následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z předložené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdce postoupil pohledávku přímo na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky výzvou ze dne [datum] (z předžalobní výzvy k úhradě a podacího lístku). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná část úvěru splatila. To vyplývá z předloženého dodatku k úvěrové smlouvě ze dne [datum], kde je uvedeno, že „s ohledem na platby, které již Zapůjčitel od Vydlužitele obdržel, je aktuální výše nesplacené jistiny [částka] …“ Zároveň se zde ujednává nově datum splatnosti na [datum]. Splacení další části dluhu nebylo v řízení prokázáno. V nesplacené části úvěru se žalovaná tak dostala do prodlení se splněním dluhu. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou s odbornou péčí posoudila schopnost žalované, jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla a nepředložila žádné důkazy.
4. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí zkoumala.
6. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do [datum], přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. Samotným jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], dle něhož „ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.
7. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabýval otázkou schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačils žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumal a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případně do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku [částka], ze které žalovaná [částka] uhradila, jedná se v této částce na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které by měla věřiteli vydat. Za této situace vznikl žalobkyni nárok na zaplacení žalované dlužné částky, přičemž soud žalobkyni zároveň přiznal i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky s tím, že prodlení nastalo až na základě doručení výzvy žalované v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno dne [datum] a které se dostalo do sféry žalované po 3 dnech (§ 573 o. z.), a splatnost byla určena v délce 3 dnů od jeho doručení, tj. od [datum] se žalovaná nacházela v prodlení. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění).
8. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalované. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka]. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši [částka], a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c), bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od [datum] (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka]. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši [částka] za tři úkony dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky [částka], což představuje 66 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované v rozsahu 34 %. Žalobkyni tak náleží 32 % z částky [částka], což činí [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní.