Výrok
I. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uváděla, že právní předchůdkyně společnost [Anonymizováno] [právnická osoba], [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr až do výše [částka], který měl být splácen měsíčními splátkami ode dne [datum]. Žalovaná se zavázala zaplatit také úrok ve výši 22,67 % p.a. a dále případné poplatky spojené se správou úvěru a s případným vymáháním. Úvěr byl žalované prvotně poskytnut bezhotovostně dne [datum] a žalovaná úvěr čerpala ve výši [částka], ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínána k úhradě dluhu, přesto své závazky neplnila řádně a včas. Žalobkyně tak úvěr zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nereagovala. Ke dni zesplatnění činil duh žalované [částka]. Žalovaná následně postupně část dluhu uhradila, konkrétně uhradila [částka]. Část splátek byla započtena na dlužnou jistinu, část na poplatky a úroky. Žalovaná tak dluží ke dni podání žaloby částku [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení portfolia ke dni [datum]. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že poskytla žalované úvěr poté, co prověřila její schopnost splácet úvěr. Úvěruschopnost byla posouzena z informací poskytnutých žalovanou a z veřejných rejstříků.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, přestože byla soudem řádně a včas předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalované bezúčelový úvěr až ve výši [částka]. Úroková sazba byla stanovena na 22,67 % ročně. Pro případ prodlení mohl být úvěr zesplatněn. Žalovaná se zavázala dodržovat podmínky ujednané ve smlouvě, zavázal se splatit úvěr ve stanovených měsíčních splátkách vždy k 17. dni v měsíci od měsíce následujícím po měsíci čerpání úvěru. Žalovaná se také přihlásila k pojištění schopnosti splácet (z úvěrové smlouvy, z všeobecných obchodních podmínek, z rámcové pojistné smlouvy). Žalovaná úvěr čerpala ve výši [částka], nehradila však splátky řádně a včas a to ani po výzvě, proto došlo ke zesplatnění úvěru (z transakční historie, z měsíčního výpisu, z výzvy k úhradě ze dne [datum], z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). Pohledávka za žalovanou byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaná celkově na úvěr po zesplatnění uhradila [částka] (z tvrzení žalobkyně, z transakční historie). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzývána k uhrazení dluhu před podáním žaloby (z upomínky ze dne [datum], z podacího archu).
4. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěru od [Anonymizováno] ! bylo zjištěno, že žalovaná měla tvrzený příjem [částka] měsíčně, banka počítala s příjmem [částka] měsíčně. Výdaje byly stanoveny na [částka], insolvenčním řízením žalovaná neprocházela. Přes výzvu soudu žalobkyně nepředložila další důkazy k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalované.
5. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí zkoumala.
7. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná, neboť žalobkyně se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Žalobkyně u soudu nedoplnila rozhodné dokazování, a to ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., v jakém směru má doplnit svá tvrzení a označit důkazy. Soud neodročil jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o. s. ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. O tuto lhůtu účastníci nežádali.
8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na úvěr uhradila větší částku, než kterou reálně čerpala. Soud tak žalobu v plném rozsahu zamítl, jelikož nebylo možné přiznat žalovanou částku ani jako bezdůvodné obohacení, jelikož to bylo žalovanou již zcela vydáno před podáním žaloby.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že by náleželo žalované, jelikož měla ve věci plný úspěch. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.