Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka],s 11,50 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení,s 11,50 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení,to vše v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a [částka] a náhrady nákladů řízení. V odůvodnění uvedla, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o kontokorentu č. [Anonymizováno], jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr do výše [částka]. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství nejméně jedenkrát za 6 měsíců, příslušenství však musel hradit měsíčně. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni [datum]. Na zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum] žalovaný nereagoval. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován v příslušných registrech s tím, že o žalovaném nezjistila žádné negativní informace, ve sledovaném období byl schopen všechny splátky pravidelně splácel. Následně zkoumala příjem žalovaného. Měsíční příjem žalovaného byl ve výši [částka]. Výdaje deklarované žalovaným žalobkyně porovnala s životním minimem a částkami vycházejícími ze statistických dat. Přičemž platební kapacita žalovaného byla vypočtena na částku ve výši [částka]. S ohledem na to, žalobkyně následně vyhodnotila, že platební kapacita žalovaného je tak dostatečná.
3. Žalovaný se k ústnímu jednání dostavil, uvedl, že nějakou smlouvu s žalobkyní uzavřel. Následně byl v exekuci a banka tuto smlouvu vypověděla. Podle žalovaného je možné, že ho žalobkyně obesílala a vyzývala k úhradě dluhu. Dluh uznává, není však schopen ho uhradit ihned celý. Požádal soud o splátkový kalendář, kdy je schopen hradit [částka] měsíčně, jelikož vydělává maximálně [částka] měsíčně. Je ženatý, s manželkou společně hradí nájem a starají se o tři nezletilé děti.
4. Soud dále v řízení na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Smlouvou o úvěru a výpisem z detailu procesu bylo prokázáno, že dne [datum] žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o kontokorentu č. [Anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše [částka], přičemž tuto svou povinnost žalobkyně splnila. Žalovaný byl naopak povinen tento úvěr splácet spolu s úrokem, a to prostřednictvím měsíčních splátek příslušenství a alespoň jednou za 6 měsíců jistiny včetně příslušenství, resp. byl žalovaný povinen zajistit dostatečný zůstatek na účtu k úhradě splátek. Žalovaný však přestal úvěr splácet a dostal se tak do prodlení s úhradou pravidelných splátek. Oznámením o zesplatnění bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Výpisem z účtu, výpisy z bankovních registrů a jejich hodnocením bylo prokázáno, že žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistila, že žalovaný není jinde zadlužený a zbývá mu měsíčně [částka] k úhradě splátek. Z předžalobní upomínky a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena předmětná smlouva o úvěru č. [Anonymizováno]. Žalobkyně v řízení prokázala nejen faktické poskytnutí úvěru, ale rovněž, že schopnost žalovaného daný úvěr splatit (před jeho poskytnutím) řádně zkoumala. Žalovaný však předmětný úvěr po určité době řádně nesplácel, což vyústilo v zesplatnění a v to, že žalobkyni, v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, nezbyla jiná možnost než podat předmětnou žalobu. Na základě uvedeného soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
12. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud postupoval podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. tak, že rozložil splnění povinnosti žalovaného do měsíčních splátek po [částka], splatných vždy do každého 15. dne daného měsíce počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Soud posoudil situaci žalovaného za současného zohlednění postavení žalobkyně, jejího předmětu činnosti, jakož i rizik a nevýhod, které jí splátky v soudem stanovené výši [částka] měsíčně přinesou, a dospěl k závěru, že rozvržení plnění do splátek v uvedené výši nevybočuje v posuzované věci z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Žalovaný si uvědomuje své dluhy a projevuje snahu věc řešit a dostát svým závazkům. Nadto komunikuje se soudem a je připraven danou částku ve splátkách hradit. Soud v daném případě vzal v předmětné věci v potaz, že žalobkyně je institucí, jíž nijak plnění ve splátkách nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu. Splátky pak odpovídají i možnostem žalovaného podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují odměnu za 3 úkonu právní služby, a to po [částka] za jeden úkon právní služby, celkem [částka], podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od [datum] (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka], celkem [částka], a to podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a soudní poplatek ve výši [částka]. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce [částka]. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení (po zaokrouhlení) [částka] částku ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.