Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka],s 11,50 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení,to vše v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] měsíčně, splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalovanému žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne [datum] žalovaný s její právní předchůdkyní podepsal smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 87,51 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, kdy poslední splátka měla být uhrazena [datum]. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Žalovaný řádně neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla uhrazena pouze částka ve výši [částka]. V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku [částka]. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se ve věci vyjádřil, k ústnímu jednání se dostavil. Uvedl, že předmětnou smlouvu skutečně uzavřel. Zkoušel neúspěšně podnikat, z čehož mu vznikly dluhy. V době uzavření úvěrové smlouvy měl již jiné půjčky a dostal se do dluhové pasti. [adresa] vysokého úroku si všiml, peníze však nutně potřeboval, jelikož jeho žena byla na mateřské dovolené a on musel vyživovat jí a dvě děti. Podobnou půjčku by si již nikdy nevzal. Dále uvedl, že není schopen celou částku uhradit ihned, má plat ve výši [částka] měsíčně a jeho žena pobírá stále pouze rodičovský příspěvek. Bydlí v nájmu, na který uhradí [částka] měsíčně. Při uzavírání smlouvy o úvěru se ho nikdo nedotazoval na jeho celkové majetkové poměry, nikdo nezjišťoval, zda má vyživovací povinnost či kolik hradí například celkově za bydlení. Po zohlednění příjmů a výdajů je schopen hradit splátky [částka] měsíčně, o které soud také požádal.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne [datum] žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. podepsali listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka]; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 87,51 % ročně a žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit [částka]. V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného (ze smlouvy o úvěru vč. dodatku, z oznámení o schválení úvěru, z předsmluvního formuláře, ze splátkového kalendáře). Úvěr byl žalovanému ze strany žalobkyně vyplacen na jeho účet dne [datum] (z dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila (z oznámení o zesplatnění). Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno (ze smlouvy o postoupení pohledávek, z prohlášení o postoupení včetně seznamu, z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyně zaslala předžalobní upomínku, na kterou žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího archu).
4. Registrem SOLUS žalovaný neprocházel a v databázi NKRI měl 11 finančních institucí s žádostí, expozici v částce [částka] a s limitem [částka]. Dále k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila formulář hodnocení klienta a potvrzení o obdržení příjmu. Z nich bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnaný, uváděl výši příjmu [částka] (k čemuž doložil, že cca tuto částku i obdržel – dne [datum] obdržel [částka], dne [datum] obdržel [částka]), jeho výdaje měly činit [částka].
5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne [datum] listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne [datum] čerpal úvěr ve výši [částka]. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku [částka] (v řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by uhradil více). Před uzavřením smlouvy žalovaný čerpal jiné půjčky.
6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala, jelikož nijak nezkoumala především výdajovou stránku jeho hospodaření.
13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
14. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že schopnost žalovaného úvěr splácet nebyla řádně posouzena. Naopak vyšlo najevo, že žalovaný již byl úvěrově zatížen u jiných nebankovních institucí (resp. tuto otázku bylo nutné vzhledem k výsledku v NKRI blíže prověřit). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Soud proto shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 a 87 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] a žalovaný jí na tuto částku uhradil [částka] (resp. nebylo tvrzeno a prokázáno, že by hradil více). Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat zbývající částku [částka], neboť v této výši došlo u žalovaného k bezdůvodnému obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož se dle názoru soudu jedná o přiměřenou lhůtu dle § 87 ZoSÚ. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku tohoto rozhodnutí.
15. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaný ještě v prodlení nebyl.
16. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud postupoval podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. tak, že rozložil splnění povinnosti žalovaného do měsíčních splátek po [částka], splatných vždy do každého 15. dne daného měsíce počínaje měsícem následujícím po dni právní moci tohoto rozsudku. Soud posoudil situaci žalovaného za současného zohlednění postavení žalobkyně, jejího předmětu činnosti, jakož i rizik a nevýhod, které jí splátky v soudem stanovené výši [částka] měsíčně přinesou, a dospěl k závěru, že rozvržení plnění do splátek v uvedené výši nevybočuje v posuzované věci z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Žalovaný si uvědomuje své dluhy a projevuje snahu věc řešit a dostát svým závazkům. Nadto komunikuje se soudem a je připraven danou částku ve splátkách hradit. Soud v daném případě vzal v předmětné věci v potaz, že žalobkyně je institucí, jíž nijak plnění ve splátkách nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu. Splátky pak odpovídají i možnostem žalovaného podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka]. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši [částka], a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 7, bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od [datum] (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka]. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši [částka] za tři úkony dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky [částka], což představuje 76 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalovaného v rozsahu 24 %. Žalobkyni tak náleží 52 % z částky [částka], což činí [částka]. Náklady řízení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku.