Výrok
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], s 11,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], a to na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. Následně si žalovaný částku z úvěru navýšil a čerpal částku v celkové výši [částka]. Žalovaný měl dluh splatit nejpozději dne [datum], jelikož však žalovaný nehradil, dostal se do prodlení s úhradou celého dluhu dne [datum]. Žalobkyně žalovanému před podáním žaloby zaslala předžalobní upomínku, žalovaný na ni však nijak nereagoval. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při ústním jednání, kdy uvedl, že svůj dluh postupně splácel. Nepamatuje si však přesnou částkou, kterou již uhradil. Podmínka pro navýšení úvěru však byla, že musel mít splacen úvěr předchozí. Postupně tak hradil různé částky, naposledy v minulém roce uhradil [částka]. Dále uvedl, že v době, kdy si bral tento úvěr, tak již měl asi dalších šest úvěrů. V té době dlužil asi [částka] a nebyl schopen dané úvěry splácet. Z toho důvodu si i navyšoval předmětný úvěr. V současné době se mu již podařilo průběžně tři úvěry zaplatit. Kromě tohoto úvěru ještě dluží na další úvěr částku ve výši [částka]. Zároveň uvedl, že si již nepamatuje, jak právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jeho úvěruschopnost, neboť jsou to již čtyři roky a smlouvu uzavřel přes internet. Určitě dokládal občanský průkaz a asi výplatní pásky.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit společně se smluvním úrokem ve výši [částka]. Následně byl úvěr navýšen smlouvu o úvěru ze dne [datum] na celkovou částku [částka], který se žalovaný zavázal splatit společně se smluvním úrokem ve výši [částka]. Dále pak byl úvěr navýšen smlouvou o úvěru ze dne [datum] na celkovou částku [částka], který se zavázal splatit společně se smluvním úrokem ve výši [částka]. Poté byla smlouvami o úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum] upravena zejména výše úrokové sazby a délka splatnosti půjčky. Dne [datum] žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely mezi sebou smlouvou o postoupení předmětné pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou. Tyto skutečnosti byly prokázány smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], smlouvou u úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (navýšení úvěru na částku [částka]), smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (navýšení úvěru na částku [částka]), smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], verifikační platbou, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou zákonů z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru.
5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] ve znění dodatků mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že před uzavřením smlouvy byly čerpány informace z dlužnických registrů, konktrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB - Czech Non-Banking [právnická osoba], z.s.p.o. a [právnická osoba]. Zároveň žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Příslušné doklady, kterými právní předchůdkyně žalobkyně měla mít doložené příjmy a výdaje žalovaného, však žalobkyně k žalobě nepřiložila (dle vyjádření žalobkyně v žalobě je ani nemá k dispozici), a ani z ostatních nabídnutých a soudem provedených důkazních prostředků nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřovala. Soud žalobkyni nepoučil podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v jakém směru má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazní prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem, neboť se žalobkyně z ústního jednání omluvila.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni (té byla totiž předmětná pohledávka za žalovaným postoupena). S ohledem na to, že ze žaloby nebylo jasné (pro chybějící skutková tvrzení), v jaké výši byly žalovaným finanční prostředky vráceny, sám žalovaný při jednání před zdejším soudem uvedl, že průběžně hradil určité finanční částky, které byly i podmíněny navýšením úvěru, nemohl soud rozhodnout o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni podle § 2991 o. z. Soud tudíž žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.