Výrok
I. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] a částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. (dříve [právnická osoba]), IČ [IČO], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“), na základě které obdržela žalovaná finanční prostředky ve výši [částka]. Ve smlouvě se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce vrátit částku ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž první splátka byla splatná sedmý den po dni uzavření smlouvy. Žalovaná byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost splácet půjčku, a to s ohledem na výši příjmů a výši půjčky. Na základě těchto skutečností právní předchůdkyně žalobce vyhodnotila žalovanou jako schopnou půjčku v dané výši splácet. Žalovaná svůj závazek nehradila řádně a včas, v důsledku toho se stal závazek splatným dne [datum]. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena žalobci, což žalované bylo oznámeno přípisem dne [datum]. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a na předžalobní upomínku ze dne [datum] nereagovala. Žalobce se domáhá úhrady částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], částky ve výši [částka] a dále požadoval náhradu nákladů řízení. Žalobce se z účasti na jednání dne [datum] omluvil.
2. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo zapsané na [Anonymizováno] a jde o věc s cizím prvkem, soud zjišťoval, zda má zdejší soud ve věci dánu pravomoc a příslušnost jednat. Pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. [jméno FO] Českou republikou a [Anonymizováno] není uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva, která by upravovala závazkové vztahy, ale žalovaná má bydliště na území členského státu Evropské unie – v České republice, a proto je na věc třeba aplikovat nařízení Evropského parlamentu Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne [datum], podle kterého je příslušnost Okresního soudu v Benešově dána podle článku 17 a 18. Použití právních předpisů České republiky vyplývá z ustanovení § 87 zákona č. 91/2012 Sb., v platném znění, o mezinárodním právu soukromém.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu vedenou pod čárovým kódem č. [Anonymizováno], na základě které se právní předchůdce žalobce zavázala poskytnout žalované částku ve výši [částka] s tím, že se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši [částka]. Celková částka tak činila [částka] s tím, že žalovaná se zavázal uhradit tuto částku v 60 rovnoměrných týdenních splátkách ve výši [částka]. Jelikož žalovaná požadovala poskytnutí půjčky v hotovosti, činila odměna za inkaso [částka]. Na základě této skutečnosti došlo k navýšení konečné celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit na částku ve výši [částka], kterou dle uzavřené smlouvy měla žalovaná hradit formou rovnoměrných týdenních plateb ve výši [částka]. Z žádosti o půjčku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná žije v domácnosti s třemi osobami a má jedno nezaopatřené dítě ve věku dvou let. Uvedla, že je na mateřské dovolené a zároveň v žádosti uvedla, že do práce nastoupila dne [datum]. Dále v žádosti uvedla, že její příjmy jsou ve výši [částka], mzda partnera ve výši [částka], přídavky ve výši [částka], přičemž nájem hradí ve výši [částka], telefon s internetem ve výši [částka], splátky půjček, zápůjček, úvěrů apod. ve výši [částka], výdaje za domácnost ve výši [částka]. Ze žádosti o zápůjčku je patrné, že právní předchůdkyně žalobce ověřila pouze doklady vztahující se k totožnosti žalované, tedy občanský průkaz, výměr podpory a SIPO. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce a žalobce uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Oznámením o postoupení pohledávek včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce informovala žalovanou o postoupení pohledávky písemně dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, standartních informací o spotřebitelském úvěru, žádosti o půjčku, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu, předžalobní výzvy k plnění včetně poštovního podacího archu.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR [Anonymizováno] ], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
13. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobce společností [právnická osoba]. a žalovanou je neplatná, neboť se právní předchůdkyně žalobce v rozporu s ustanovením § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezabývala otázkou schopnosti žalované daný úvěr řádně splatit, kdy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě předložil pouze žádost o zápůjčku. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě uvádí, že na základě žádosti žalované byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost splácet půjčku a možnost dostat svému závazku. S ohledem na výši příjmu a výši půjčky, původní právní předchůdkyně žalobce vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení půjčky v poskytnuté výši. Zároveň žalobce uvedl, že vzhledem k výši poskytnuté jistiny se takový postup jeví jako dostatečný. Žalobce předložil pouze žádost o půjčku, ve které žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a má jedno nezletilé dítě ve věku 2 let. Zároveň uvedla, že do práce nastoupila dne [datum] a její příjem je [částka]. Příslušné doklady, které by prokazovaly její příjem ať již ze zaměstnání či doklad o výši rodičovského příspěvku, popřípadě výpisy z bankovního účtu žalované však žalobce k žalobě nepřiložil, a ani z ostatních nabídnutých a soudem provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce, resp. jeho právní předchůdkyně, úvěruschopnost žalované dostatečně prověřovala, především že by jakkoli ověřila tvrzené příjmy a výdaje žalované, když ani z dokladů zaškrtnutých v žádosti o půjčku by příjmy a výdaje žalované ověřit nemohla. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání nedostavil, nemohl ho soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. o povinnosti prokázat řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované.
14. V daném případě vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobce uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce. Smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou, protože žalobce tvrdil zkoumání úvěruschopnosti jen ve velmi obecné rovině a nijak neprokázal, že by zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. V tomto směru tedy neunesl břemeno tvrzení, ani důkazní (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobce, resp. jeho právní předchůdkyně, uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, ale už nebylo prokázáno, že by žalobce (jeho právní předchůdce) poskytl žalované jakoukoli finanční částku. Žalobce tvrdil, že se jednalo o částku [částka], a to na základě uzavřené smlouvy, ale k tomuto svému tvrzení již nedoložil žádné důkazy. Žalobce ve své žalobě dál uvedl, že ode dne postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. K případnému hrazení dluhu žalované do doby postoupení pohledávky se již nevyjádřil. Soud tak nemohl věc posoudit a rozhodnout ani podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, protože z důvodu nedostatku tvrzení a důkazů se věc stala pro soud nepřezkoumatelná. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníku nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady v řízení dle obsahu spisu nevznikly.