Výrok
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], s 14,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 16,90 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota], která byla uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]., IČO: [IČO]) a žalovaným, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky až do limitu [částka]. Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník [právnická osoba]. Žalovaný čerpal úvěr až do limitu [částka], avšak splátky nehradil řádně a včas, a proto ho právní předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (s účinností od [datum]) postoupila právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což žalovanému oznámila dne [datum]. Na zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum] žalovaný nereagoval. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobkyně je podnikatelkou s předmětem podnikání spočívajícím mimo jiné v poskytování úvěrů. Smlouvou o revolvingovém úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem a výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], poskytla žalovanému úvěr do celkové výše uvěrového limitu [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky (při úrokové sazbě 16,90 % ročně). Žalovaný se zavázal, že úvěr a úroky z úvěru bude splácet v rámci pravidelných měsíčních splátek ve výši 5,00 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši [částka], vždy 20. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém byla uzavřena předmětná smlouva. Dále se žalovaný zavázal, že bude hradit v souvislosti s úvěrem veškeré ceny dle ceníku, přičemž ke dni uzavření předmětné smlouvy činila cena za využití účtu „Peníze na klik“ částku ve výši [částka]. Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr ke dni [datum] celý zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzením zaplacení úplaty a oznámením o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne [datum] (s účinností ke dni [datum]) postoupena žalobkyni. Výzvou k úhradě včetně předžalobní výzvy s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k uhrazení dluhu.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], uzavřená mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě neuvedla ničeho, když ani z provedeného dokazování nikterak nevyplynulo, že by žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně schopnost žalovaného úvěr splácet (a splatit) zkoumala, natož pak řádně. Ze samotné smlouvy o revolvingovém úvěru vyplynulo, že předmětný úvěr byl poskytnut v rámci produktu právní předchůdkyně žalobkyně „Peníze na klik – student věk 18-20“, a proto zkoumání příjmů a výdajů žalovaného bylo v této věci o to nutnější. Nadto lze uvést, že žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se vzdala práva na poučení soudem podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) o tom, že je povinna prokázat dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
12. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni (v řízení totiž bylo prokázáno, že právní předchůdkyně předmětnou pohledávku za žalovaným platně a účinně postoupila žalobkyni). V žalobě však absentovala tvrzení, kolik žalovaný na svůj dluh již uhradil, ačkoli již ze žaloby bylo zřejmé, že na úvěr minimálně částečně plnil. Ve vztahu k poučovací povinnosti soudu je možné odkázat na odůvodnění uvedené v předchozím odstavci. Z uvedených důvodů nebylo možné zjistit výši případného bezdůvodného obohacení žalovaného, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadoval.