Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 6,8 % nákladů řízení, tedy ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] (neuhrazená jistina, poplatky za tzv. bezpečnou splátku a smluvní pokuty) s příslušenstvím (náklady na vymáhání, smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované [částka]. Poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala vrátit v měsíčních splátkách spolu s kapitalizovaným úrokem 7x [částka] a poplatky (za poskytnutí úvěru ve výši [částka], za expres výplatu ve výši [částka] a za bezpečnou splátku ve výši [částka]). Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky a dále byla ze strany žalobkyně opakovaně upomínána k její úhradě. Na úvěr uhradila celkem toliko [částka], přičemž tyto prostředky žalobkyně započetla v souladu s částí smlouvy „jak budete splácet“. Žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši [částka] (započteno [částka]), poplatků za bezpečnou splátku ve výši [částka] (započteno [částka]), smluvního úroku ve výši [částka] (započteno [částka]), nákladů na vymáhání ve výši [částka], smluvních pokut ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce [částka] (za období od [datum] do [datum]), a nakonec zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení při úrokové sazbě 11,50 % ročně. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky před podáním žaloby písemně vyzvána. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uváděla, že tuto otázku zkoumala, a to přezkumem informací od ní získaných, výpočtem maximálního limitu měsíční splátky a nahlédnutím do příslušných registrů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru zjistil, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „Úvěrová smlouva“, na základě které mohla žalovaná od žalobkyně obdržet peněžní prostředky ve výši [částka]. Obdržené prostředky pak měla žalovaná vrátit spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem [částka] (7x [částka]) a poplatky – za poskytnutí peněžních prostředků ve výši [částka] jednorázově, za jejich expresní výplatu ve výši [částka] jednorázově a za bezpečnou splátku ve výši [částka] měsíčně, to celé ve 24 měsíčních splátkách. Všechny splátky obsahovaly splátku jistiny ve výši [částka] a poplatku bezpečné splátky ve výši [částka], přičemž první splátka ve výši [částka] zahrnovala rovněž splátku poplatků za poskytnutí peněžních prostředků a za jejich expresní výplatu, zatímco druhá až osmá splátka zahrnovaly rovněž splátku smluvního úroku ve výši [částka]. Uvedené informace zároveň vyplývaly z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkového kalendáře.
4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad a dokladu o proplacení úvěru soud dále zjistil, že žalovaná od žalobkyně obdržela dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka], zatímco naopak žalovaná žalobkyni zaplatila dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].
5. Z výzvy k zaplacení a předžalobní výzvy včetně poštovních podacích archů soud dále zjistil, že k úhradě částky [částka] byla žalovaná písemně vyzvána žalobkyní i jejím zástupcem, a to dopisy zaslanými prostřednictvím osoby [právnická osoba].
6. Podle metodiky posouzení úvěruschopnosti měla žalobkyně u žalované vypočítat limit nejvyšší měsíční splátky, přičemž pro účely výpočtu měla zjistit částku životního minima, částku nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků podle údajů v NRKI, tyto údaje pak měla porovnat s částkou reálných výdajů uvedených žalovanou. Z karty klienta soud dále zjistil, že žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované pracovala ve vztahu k ní s informacemi, že má příjem ze zaměstnání [částka] měsíčně a výdaje v částce [částka] měsíčně (mělo jít o výdaje na splátky jiným společnostem), je svobodná, nemá žádné dítě a bydlí u rodičů. Dále pracovala s tvrzením, že příjmy ostatních členů domácnosti žalované jsou [částka] měsíčně. V kartě klienta bylo pak mimo jiné uvedeno, že žalovaná byla žalobkyní lustrována v databázích NRKI, SOLUS, centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s tím, že z těchto lustrací nevyplynulo k její osobě ničeho negativního. Z úvěrové zprávy soud dále zjistil, že žalovaná měla ke dni [datum] splatit na několika úvěrech celkem [částka], celková výše měsíčních splátek byla [částka] a poslední z úvěrů měl být splacen dne [datum].
7. Z výpisu z účtu žalobkyně a sazebníku soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí ve věci.
8. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně sice úvěruschopnost žalované zkoumala (prostřednictvím nahlédnutí do registrů), avšak nedostatečným způsobem, neboť ke tvrzeným příjmům žalované nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) je ověřovala. Obdobné dále platí ohledně výdajů žalované, když žalobkyně se v tomto případě dokonce spokojila toliko s tím, že jejími výdaji jsou pouze na splátky jiných úvěrů, a ani případné připočtení „výdajové“ položky ve výši životního minima nemohlo být pro řádné ověření výdajů dostatečné. Již skutečnost, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici informaci o tom, že žalovaná vynakládá (má vynakládat) na splátky jiných úvěrů částku přes [částka] měsíčně, měla být pro ni dostatečným upozorněním, aby zkoumala její výdaje o to důkladněji.
14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované jako jistinu úvěru [částka]. Jelikož žalovaná žalobkyni uhradila na poskytnutou jistinu jen [částka], má povinnost vrátit žalobkyni zbylou část jistiny ve výši [částka]. Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že žalobkyni plnila jinak, případně aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne následujícího po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu alias žaloby žalované (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu, vrácení zbylé části jistiny, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější, a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka], která by se skládala z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny advokáta ve výši [částka] za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a návrh ve věci samé) podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon by činila [částka], dále z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 3 úkony po [částka], tj. v celkové částce [částka], podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, a nakonec z náhrady za DPH (při sazbě 21 %) u odměny a paušální náhrady, neboť zástupce žalobkyně je jejím plátcem, a to v částce [částka]. Žalobkyni však náleží poměrná náhrada nákladů, jež odpovídá 6,8 % z částky [částka], tj. částka [částka], neboť byla úspěšná ohledně částky představující 53,40 % ([částka]) a neúspěšná ohledně částky představující 46,6 % ([částka]). Z opatrnosti lze uvést, že při výpočtu poměrné náhrady nákladů řízení soud vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z jejího příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy na jedné straně z příslušenství žalobkyní požadovaného a na druhé straně z příslušenství soudem přiznaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).