Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], s účinností od měsíce následujícího po právní moci rozsudku vždy k 25. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka], se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], IČ [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl žalovanému poskytnut a žalovaný úvěr čerpal, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému úvěr poté, co prověřila jeho schopnost splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu jak právním předchůdcem žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % od [datum] do zaplacení z částky [částka].
2. Žalovaný na svou obranu uvedl, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které postupně čerpal částku ve výši [částka]. Dále uvedl, že smlouva je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti. Na čerpanou částku uhradil [částka] a dále splátky ve výši [částka], celkem [částka]. Žalovaný nárok tak uznává pouze částečně, neboť žalobkyni částečně hradil a nadále dluží částku [částka]. Požaduje, aby soud umožnil hradit dlužnou částku ve splátkách po [částka] s ohledem na jeho finanční situaci. Má další úvěry a splátky, které musí hradit. Jeho měsíční příjem činí [částka], žije sám v nájmu, má náklady na bydlení.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], k jehož zaplacení se žalovaný zavázal (z obchodních podmínek). Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal dne [datum] na účet žalovaného částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], přičemž tento úvěr neuhradil řádně a včas (z potvrzení o transakci, ověřovací platby). Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, z oznámení o postoupení včetně podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky (z předžalobní výzvy k úhradě a podacího lístku). Mezi účastníky probíhalo jednání ohledně smírného řešení dané situace a úhrady dlužné částky (z korespondence účastníků). Žalovaný zaslal dne [datum] žalobkyni návrh smírného řešení, dle kterého navrhuje uhrazení zbývající částky ve výši [částka] v měsíčních splátkách po [částka] (z návrhu smírného řešení). Žalovaný žalobkyni na poskytnuté finanční prostředky uhradil dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], celkem tak žalobkyni uhradil částku [částka] (z výpisu z účtu žalovaného). Žalovaného je schopen měsíčně splácet po [částka], neboť má i jiné závazky vůči jiným společnostem (z výpisu z účtu za období od [datum] do [datum]).
4. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla a nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně soudu nepředložila ani předmětnou smlouvu, na základě které bylo poskytnuto peněžité plnění, a tedy není doloženo, na jaký účet měl žalovaný plnit. Žalovaný peníze zasílal na účet, ze kterého byly finanční prostředky právním předchůdcem poskytnuty. Na odpor žalovaného se nijak nevyjádřila a z ústního jednání se omluvila.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala.
10. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do [datum], přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. Samotným jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], dle něhož „ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.
11. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku [částka], jedná se v této částce na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které by měl věřiteli vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud na žalovanou částku uhradil pouze částku [částka], je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Ohledně této částky soud žalobě ve výroku I. vyhověl, přičemž soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění).
12. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen hradit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] s ohledem na jeho žádost a zároveň na nepříznivou sociální a finanční situaci žalovaného, kterou žalovaný dostatečně prokázal předloženými výpisy z bankovního účtu.
13. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř shodný.