Výrok
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení z důvodu, že žalovaný cestoval linkou městské hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu a vznikla mu tak povinnost uhradit jízdné a přirážku za jízdu bez jízdního dokladu.Žalovaný soudu dne [datum] zaslal potvrzení o platbě částky [částka].Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] cestoval autobusovou linkou 197 – místo kontroly Pod Chodovcem - veřejné hromadné dopravy osob provozovanou Dopravním podnikem [Anonymizováno], akciovou společností, v [Anonymizováno] (dále jen „DP“) a uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně se prokázal jízdním dokladem nižší ceny, než jakou stanoví platný Tarif PID) a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). O kontrole byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole číslo [hodnota]. Žalovanému vznikla zákonná povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši [částka]. Potvrzením o platbě ze dne [datum] žalovaný doložil, že pohledávka zanikla zaplacením, když číslo účtu a VS odpovídá údajům v žalobě.Právně byla věc posouzena podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky) nebo z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky), a dále z vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek PID (dále jen „SPP"). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný doložil, že dlužná částka byla uhrazena, soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žalovaný, který byl ve sporu úspěšný náhradu nákladů řízení nepožadoval.Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 odst. 4 o.s.ř.