Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka], se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku 20 % nákladů řízení ve výši [částka] k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa], [adresa].
Odůvodnění
1. Dne [datum] podala žalobkyně k Okresnímu soudu v [Anonymizováno] žalobu, kterou se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dlužného úvěru. V žalobě uvedla, že žalované na základě její žádosti poskytla úvěr ve výši [částka] splatný ve 30 dnech od poskytnutí úvěru. Smlouvu uzavřel prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba]. www.[Anonymizováno].cz. Úvěruschopnost žalované byla kromě jiného posouzena prostřednictvím registru NRKI a BRKI, registru solus, lustrací v exekučním rejstříku a insolvenčním rejstříku. Totožnost žalované byla ověřena pomocí ověřovací platby ve výši [částka] z jejího bankovního účtu a kopií jejího občanského průkazu. Dne [datum] byla žalované zaslaná na její účet částka [částka]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši [částka]. Sjednány byly také další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši [částka], poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši [částka] a poplatek za SMS servis ve výši [částka]. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, za které je účtován poplatek ve výši minimálně [částka]. Dále si žalovaná prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, za který je účtován poplatek ve výši [částka]. Ve smlouvě byla sjednána sankce, a to smluvní pokuta a náklady úvěru, a to účelně vynaložené náklady. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné částky [částka], sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatku za expres výplatu ve výši [částka], poplatků za bezpečnou splátku ve výši [částka], poplatků za SMS servis v celkové výši [částka], poplatků za prodloužení splatnosti „[Anonymizováno] “ v celkové výši [částka], poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem v celkové výši [částka], účelně vynaložených nákladů v celkové výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Žalovaná uhradila celkem [částka].
2. Usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [spisová značka], vyslovil svou místní nepříslušnost a danou věc postoupil Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místně příslušnému.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a zjistil následující skutkový stav: z úvěrové smlouvy, předsmluvními informacemi, z výzvy před zesplatněním, z výzvy ke splacení celého úvěru včetně podacího archu, výpisem z bankovního účtu, opisem výpisu placení smlouvy, splátkovým kalendářem, sazebníkem poplatků a kopií občanského průkazu žalované, vzal soud za prokázané, že účastníci podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, a to elektronickou cestou, kdy žalovaná potvrdila text smlouvy odesláním potvrzovací platby [částka] a odesláním kopie občanského průkazu. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka] splatný ve 30 dnech od poskytnutí úvěru. Sjednány byly také další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši [částka], poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši [částka] a poplatek za SMS servis ve výši [částka]. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, za které je účtován poplatek ve výši alespoň [částka] a dále si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, za který je účtován poplatek ve výši [částka]. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta a účelně vynaložené náklady. Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že žalovaná má problémy s hazardními hrami, neboť značná část položek jsou sázky v poměrně vysokých částkách. Dále vyplynulo, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky i od jiných společností.
5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná s žalobkyní uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, podle níž žalovaná čerpala úvěr ve výši [částka]. Do dnešního dne žalovaná uhradila pouze částku [částka].
6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala, jelikož ke svým tvrzením obsaženým v žalobě neoznačila a nepředložila žádné důkazy. Své možnosti obdržet od soudu odpovídající poučení se neúčastí na jednání dobrovolně vzdala.
13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že i způsob, jakým žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) popsala zkoumání úvěruschopnosti je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit, jelikož výpisy z dostupných registrů jsou pouze částí podkladů, které je nezbytné zkoumat. Pokud žalobkyně uvedla, že tyto registry prověřila „vedle ostatního“ není z žaloby ani předložených listin zřejmé, o které „ostatní“ podklady se jedná. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR [Anonymizováno] s. [Anonymizováno] ], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku [částka]. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobkyni zaplatila pouze [částka], má povinnost žalobkyni vydat částku ve výši [částka] jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvní pokuty a dalších nároků, které mají oporu v neplatné smlouvě.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalované. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka]. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši [částka], a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c), bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v účinném znění do [datum] (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka]. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši [částka] za tři úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny, paušální náhrady hotových výdajů) ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky [částka], což představuje 60 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované v rozsahu 40 %. Žalobkyni tak náleží 20 % z částky [částka], což činí [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní.