Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 22 % nákladů řízení, tedy ve výši [částka] k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ze zmíněné částky za období od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši [částka]. Úvěr se žalovaný naopak zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce [částka], a to do [datum]. Žalovaný však na úvěr neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
2. Žalovaný se k návrhu ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru zjistil, že společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalovaný podepsali dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků písemnost s nadpisem „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “, na základě které mohl žalovaný jednorázově obdržet od zmíněné společnosti peněžní prostředky ve výši [částka]. V záhlaví písemnosti bylo u žalovaného uvedeno mimo jiné číslo jeho bankovního účtu ([č. účtu]). Obdržené prostředky pak měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem za jejich poskytnutí v částce [částka] ve 12 měsíčních splátkách po [částka] (splatnost první splátky byla dne [datum] a celého úvěru pak dne [datum]). Z potvrzení o platbě soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba]. dne [datum] převedla na bankovní účet č. [č. účtu] částku [částka] se zprávou pro příjemce „zapujcka [Anonymizováno] “.
4. Ze smluv o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba]. dne [datum] a žalobkyně dne [datum] podepsaly prostřednictvím elektronických prostředků písemnost s nadpisem „[Anonymizováno] “, ve které si ujednaly pravidla pro postupování pohledávek. Následně dne [datum], respektive dne [datum] podepsaly prostřednictvím elektronických prostředků písemnost s nadpisem „[Anonymizováno] “, jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonku se jménem a příjmením žalovaného včetně čísla [Anonymizováno] a částky [částka]. Z oznámení o postoupení včetně potvrzení o podání doporučené zásilky soud dále zjistil, že dopisem ze dne [datum] oznámila společnost [právnická osoba]. žalovanému, že pohledávku za ním v částce [částka] postoupila žalobkyni.
5. Z předžalobní výzvy včetně potvrzení o podání doporučené zásilky soud dále zjistil, že k úhradě částky [částka] jako jistiny byl žalovaný vyzván prostřednictvím upomínky zaslané zástupkyní žalobkyně dne [datum] prostřednictvím osoby [právnická osoba]., tedy ještě před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu alias žaloby v této věci.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba]. jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně, které byla podle § 1879 o. z. postoupena pohledávka společnosti [právnická osoba]. za žalovaným vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru, v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně jakkoli zkoumala, natož pak dostatečným způsobem. Své obecné tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila žádnými důkazními prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) byly ověřovány zejména příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu úvěru [částka]. Jelikož žalovaný žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradil na poskytnutou jistinu ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vrátit žalobkyni celou jistinu ve výši [částka]. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne [datum] (ode dne následujícího po zřejmém dojití předžalobní upomínky, představující rovněž výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., do sféry žalovaného, respektive ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalovanému ke splacení dluhu prodloužené o 3 pracovní dny podle § 573 o. z. upravujícího domněnku doby dojití zásilky) do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni nebo její právní předchůdkyni plnil, v řízení se však svou pasivitou zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci úspěšnější, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka], která by se skládala ze soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny advokátky za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) po [částka] podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a nakonec z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 3 úkony po [částka] podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyni však náleží poměrná náhrada nákladů, jež odpovídá 22 % z částky [částka], tj. částka [částka], neboť byla úspěšná ohledně částky představující 61 % ([částka]) a neúspěšná ohledně částky představující 39 % ([částka]).