Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 19,48 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka], se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka]. Uváděl, že jeho právní předchůdce poskytl žalované úvěr ve výši [částka], na který žalovaná dosud uhradila [částka].Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit společně s částkou [částka], jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši [částka] a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka], a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] (prokázáno smlouvou o úvěru). Zákaznickou kartou bylo prokázáno, že žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši [částka] (věřitel zaškrtl, že ten ověřil ze složenek [Anonymizováno]), další příjem domácnosti je [částka] bez bližšího vysvětlení. Žalovaná uvedla, že je rozvedená, žije na ubytovně, odhadovaný výdej domácnosti je [částka] měsíčně. Účelem úvěru jsou neočekávané výdaje. Přehledem plateb bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávku za žalovanou postoupila společnost [právnická osoba] na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení včetně podacího lístku). Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k dobrovolnému plnění před podáním žaloby.Při právním posouzení soud vycházel z Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobce doložil pouze zákaznickou kartou, ve které je uvedeno, že příjem žalované je pouze starobní důchod ve výši [částka], není zřejmé, jak dospěl k dalšímu příjmu [částka]. Odhadované běžné měsíční výdaje ve výši [částka] se jeví jako naprosto nereálné. Soud vzal dále za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno, a tudíž žalobce je ve věci aktivně legitimován.Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce poskytla žalované částku [částka], na kterou žalovaná uhradila [částka], bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat tak činí částku [částka]. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalované, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch účastníků je přibližně stejný, kdy zamítavá část včetně kapitalizovaného příslušenství je obdobná jako výše bezdůvodného obohacení žalované.